Pomsta • [Harley Quinn]

2. Kapitola

Hned po tom, co jsem se Belle vybrečela na rameno jsem chtěla začít pátrat po tom, kdo zabil mé rodiče. Bellu jsem odvezla domu a jela jsem k sestřence do Gothamu. Gotham odtud není zrovna nejblíž, ale moje sestřenka je poslední u koho můžu bydlet. Bella bydlí s přítelem se kterým jsme si moc nesedli a tak je tam nechci rušit.

Rozhodla jsem se si udělat přestávku na jídlo z těch pár drobných co mám. "Dobrý den. Co to bude?" zeptala se holčina, která stála u pultu. "Jen tyhle toasty." ukázala jsem na balení sýrových toastů. V peněžence jsem našla těch pár drobných a zaplatila jsem. "Nashle." rozloučila jsem se a šla ai nasednout zpět so auta.

Po dalších dvou hodinách jízdy jsem konečně dorazila do Gothamu. Bylo to tu velmi luxusní, ale podle toho co říkala moje sestřenka Tina to tu je velmi nebezpečné a plné kriminálníků. Nemyslím si to, vypadá to tu velmi klidně..

Vystoupila jsem ze zaparkovaného auta a pomalu jsem šla k baráku od bytu Tiny. Hledala jsem nápis Harper. Harper, protože byla vdaná, ale rozešli se. Aspoň, že tak, byl to debil a jen z ní tahal prachy. Stiskla jsem zvonek a čekala až se ozve.

"Haló?" ozvalo se. "Tady Harley." odpověděla jsem. Zatahla jsem za dveře, které se následně otevřely. No a teď si vzpomenout na patro v jakém bydlí.

Po nějaké chvilce mi došlo, že to bylo třetí patro. Rychle jsem vyběhla schody a zaklepala na dveře.

"Harley!" vypískla a objala mě. "Ahoj Tino." odtáhla jsem se od ní s úsměvem. "Už jsem tě tu čekala." oplatila mi úsměv a pozvala mě dál. Zula jsem si boty a sundala bundu. "Je mi skutečně moc líto, co se stalo." zasmutněla. "Mně taky." vzlykla jsem. Snažím se být silná a naučit se s tím žít, ale je to skutečně velmi těžké. "Zajdeme ti něco koupit." snažila se změnit téma. "Nemám peníze." řekla jsem jednoduše. Jen se zamračila. "Ale já jo." odsekla. "Tino...." chtěla jsem něco říct, ale skočila mi do řeči. "Čaj?" zeptala se. Poznala jsem na ni, že o témě s penězma nechce slyšet ani slovo, jelikož peněžní nouzi zrovna nemá. "Jo, jasně." usmála jsem se.

Povídali jsme si o všem, co se stalo a když jsem dopila čaj, tak Tina usoudila, že je na čase jít na nákupy. "Tino, nechceš tam jít až zítra?" zeptala jsem se jí. "Ne, zítra mám práci." usmála se. "Tak jdeme?" zeptala se s bundou v ruce. Jen jsem přikývla a šla jsem se obout.

***

"Takže začneme tady." ukázala Tina na obchod s oblečením. "Tino vážně toho pro mě nemusíš dělat až tak moc." řekla jsem jí už snad po stý. Můj pohled upoutal jeden zrzavovlasý kluk, který se na mě díval už když jsme byli před budovou. Snad jako by mě pronásledoval. Radši jsem rychle zalezla do obchodu ve snaze se schovat někde mezi oblečením. "Líbí se ti tu něco?" zeptala se Tina. "J-jo, něco si najdu." usmála jsem se na Tinu.

Uslyšela jsem výstřel vycházející od vchodu do obchodu. "Panebože." zpanikařila Tina. "Jdi se schovat do kabinky." hrála jsem si na statečnou. Tina měla námitky, ale já jsem to ignorovala. Střelec byl ten zrzek, který na mě před tím koukal. Skrčila jsem se a doufala jsem, že mu jde jen o peníze které jsou v pokladně. Aspoň jsem mohla doufat..