Pomsta • [Harley Quinn]

14. Kapitola

Sedím na gauči a jsem zmatená. "Proč se mi tohle děje?" podívala jsem se na Jeroma. "Bylo to z nervů, neumíš se ovládat. Mimochodem asi přejdeme do jinýho bytu. S mrtvolou tu žít nechci a navíc to, co jsi z Kath udělala asi savem neuklidíme." uchechtl se. Taky jsem se nad jeho poznámkou usmála. "Dáš si čaj?" zvedl se z křesla. Jen jsem přikývla a mile se usmála. Nechápu proč je na mě tak hodný. Nic z toho, co se stalo nechápu..

"Tady máš." usmál se Jerome a dal mi čaj na stůl. "Děkuju. Nějaký hodný, ne?" popichovala jsem ho. "Hele, ne každýmu dělam hned čaj, tak si toho važ." přisedl si ke mně. Usrkla jsem si trošku čaje. "Horký!" vyprskla jsem čaj. "Ha, ha, ha.." řekla jsem ironicky. Jerome se jen smál a neodpovídal.

**(druhý den)**

"Harley pohni!" řval na mě Jerome. Právě se stěhujeme do novýho bytu. Jerome říkal, že má kamaráda jménem Oswald a že mu prý sehnal byt. Zajímalo by mě, jak to tam vypadá. Zajímá mě taky jak se má parta. "Ach jo.." povzdychla jsem si když jsem si na všechny ty lidi vzpomněla.

"Jdeme..." řekl Jerome. Podívala jsem se na něj a s úsměvem podívala a nacpala jsem mu do ruky tašku. "Jdeme." usmála jsem se. "Jsi moc vtipná." odfrkl si. Zavázala jsem si boty a vyšla z bývalého bytu. Co asi řeknou na to až tam najdou mrtvou a rozbodanou Kath? Tak ono to Jeromovi může být jedno když ten byt není napsaný na něj.

***

"Ahoj Oswalde!" usmál se Jerome. Divný, černovlasý týpek, teda Oswald se jen přívětivě usmál. "A kdopak je tohle?" ukázal na mě Oswald. "Harley.." zamračila jsem se. Je mi nesympatický už teď. "Och a přijmení?" zeptal se. "Quinn." odfrkla jsem si. Překvapilo mě, že ho to zaskočilo, ale snažil se to na sobě nedát znát. "Ehh.. No Jerome tak si užíte bytu." podal Jeromovi klíčky a rychle odešel.

"Ten Oswald byl divnej." řekla jsem když jsme vcházeli do bytu. "Já vím. Takový je celou dobu." uchechtl se Jerome. Zula jsem si boty a šla se porozhlédnout. "Wow!" řekla jsem při pohledu na obývák. Byl tu luxusní nábytek, ale mě zaujal obrovský prosklený vstup na balkon. "Líbí?" zeptal se Jerome. S úsměvem na tváři jsem se k němu otočila. "Moc!" téměř jsem zařvala. Chtěla jsem ho tak moc políbit, ale on na to očividně není.. psychopat. Začala jsem se smát nad mojí myšlenkou. Ani nevím proč.. Jerome na mě koukal jako bych byla blázen. "Jsi v pořádku." uchechtl se. "Ne." smála jsem se dál. "Vidím." řekl. "Pojď za mnou." pobídl mě. Konečně jsem se přestala smát a šla jsen za ním. Jerome otevřel dveře od pokoje. Byla to luxusní ložnice. Moment? Ložnice? "Tady spíš ty nebo já?" zeptala jsem se na něj. "No.. Oba." odpověděl. Zasekl se mi dech. "Cože?" vyšilovala jsem. Jeho pohled byl pobavený a jeho snaha o vážný výraz byl neúspěšný. "Tak na to zapomeň, já s tebou v jedný posteli spát nebudu." zvážnila jsem. "Asi budeš muset." zasmál se.

"Dáš si koláč?" zeptal se Jerome. "Ne, dík." odpověděla jsem. Jerome položil na stůl talíř s koláčem a hned si kousek vzal. "Aspoň nemusíš jíst jako prase." zasmála jsem se. Jerome něco mumlal, ale měl plnou pusu a nešlo mu rozumět. "Vypadáš vtipně." zadržovala jsem výbuch smíchu. Snažil se o uražený obličej, ale vypadal ještě vtipněji a já už ten smích zkrátka neudržela. "Co je tu vtipnýho?" snažil se o vážný tón. Začala jsem se dusit smíchem a nebyla jsem schopna mu odpovědět.

"Jdu si lehnout." řekla jsem Jeromovi. "Dobře, tak dobrou." usmál se. "Ehh. Nechtěl by jsi spát na gauči?" zeptala jsem se a doufala, že bude souhlasit. "Ne." uculil se. "Tak tu budu spát já." povzdychla jsem si. "Ne." řekl klidným hlasem. Ignorovala jsem ho a lehla si na gauč. "Řekl jsem ne." zdůraznil. "Já s tebou spát nebudu." odsekla jsem. "Nebudeme spolu spát.. Jen vedle sebe." zasmál se. "Ne." odsekla jsem. "Ne?" zeptal se. "Řekla jsem to dost jasně." zamračila jsem se. Jerome se zamyslel a potom ke mně přistoupil. Sedl si na mě obkročmo. "Co to děláš?" vykulila jsem oči. "Neeee, ty hajzle!" řvala jsem když mě Jerome začal lochtat. "Tak budeš spinkat v ložnici?" zeptal se. Věděla jsem, že nemam na vybranou. "Fajn, ale bude mezi náma dostatečně velká mezera." upozornila jsem ho. "Dobře, tak dobrou." zvedl se Jerome. "Dobrou." usmála jsem se.