Pomsta • [Harley Quinn]

37. Kapitola

**(Ráno)**

Probudila jsem se v příjemném objetí Jeroma. Hned se mi vybavil celý včerejšek- Než jsme došli domů, jsme stihli pozabíjet pár jedinců. Potom, když jsme došli domů jsme si začali různě povídat až jsme se nějakým zázračným způsobem dostali do postele.. No, detaily nikoho zajímat nemusejí..

"Dobré ránko ospalče." usmála jsem se na Jeroma. "Co? Kolik je hodin?" zeptal se rozespale. "Deset. Jo a mimochodem, snídani máš v kuchyni na stole." usmála jsem se. "Kdy jsi vstávala?" promnul si oči. "Nevím, asi před hodinkou." odpověděla jsem. "Co je na plánu dne?" zeptal se. "Volal Oswald jestli by jsme nezašli k němu na návštěvu. Rěkla jsem, že pokud se do tý chvíle navzájem nepozabíjíme, tak jo." uchechtla jsem se. "Proč máme jít k tomu pitomýmu tučňákovi.. já chci spát!" řekl uraženě. "Spát? Fajn! Jak myslíš, půjdu teda sama." zamračila jsem se a odešla do kuchyně.

"Blázníš?" zeptal se po chvilce. "Ne, já to myslím naprosto vážně." podívala jsem se na Jeroma. "To víš, že jo.. Necham tě jít k tomu hajzlovi samotnou."

"A proč ne?"

"Jsi snad sebevrah?"

"Co by mi asi tak on mohl udělat. Vezmu si s sebou mojí věrnou baseballku a všechno bude O.K." usmála jsem se. "On je pro tebe až moc nebezpečný na to, aby jsi za ním lezla s kusem dřeva." zamračil se. "No dovol." probodla jsem ho pohledem. "Dobrou chuť." ukázala jsem na talíř s palačinkami a vztekle odešla z kuchyně.

"Tak jdeme k tomu Oswaldovi?" zeptal se Jerome. "Neříkal jsi, že nejdeš?" podívala jsem se na něj znuděným pohledem. "No to sice ano, ale samotnou tě tam nenechám jít už vůbec." odsekl. "Vyrážíme.. ať to máme rychle za sebou." dodal.

***

Jerome zaklepal na dveře od Oswaldova bytu, které se za moment otevřely. "Jé! Nečekal bych vás tu tak brzo." zaradoval se usmívající se Oswald. "Taky mě těší." usmála jsem se. "Mě ne.." povzdychl si Jerome.

"Čaj?" zeptal se Oswald s konvicí v ruce. "Jo, ale pro Jeroma kafe aby neusnul." šťouchla jsem do zamyšleného Jeroma.

"Je to neslušné!" vynadala jsem mu. "Nechceš si doufám teď hrát na mou matku, protože bych tě nerad rozsekal sekerou." zazubil se Jerome. Probodla jsem ho pohledem načež se on nevinně usmál.

"Tady se to nese." podal nám Oswald na stůl pití. "Harley, můžeme si promluvit o samotě?" zeptal se Oswald mile. "Jasně, proč ne." usmála jsem se. Jerome Oswalda probodl pohledem a mě si starostlivě prohlídl... jaká to ironie pro psychopata- starostlivost..

"Harley?" podíval se na mě Oswald.

"Ano?"

"Vadilo by, kdybych udělal něco, co mám v plánu už dlouho?" podrbal se na zátylku. "Co to meleš?" zamračila jsem se. "Víš, od chvíle, co jsem tě uviděl jsem věděl, že potřebuju abych tě od Jeroma dostal, ale překazila to ta pitomá... jak že se tomu říká, láska? Och, je to jen pitomost, stejně by vám to s Jeromem neklapalo.." usmál se Oswald a začal se ke mně přibližovat. "Možná, že jednou nás s Jeromem od sebe něco odtrhne, ale neudělám ti tu radost. Ty to nebudeš." ukázala jsem na něj varovně prstem. "Omyl! Stačí mi jen jedna věc a tou je dobré načasování." políbil mě. Hned jsem se od něj snažila odtrhnout, ale marně. Dala jsem mu silnou facku a vymanila se z jeho sevření. "Tohle nezkoušej tučňáku!" varovala jsem ho. Z komody něco vytáhl a mně až po chvilce došlo, co to je- zbraň. "Važ slova." řekl a vystřelil.