Pomsta • [Harley Quinn]

34. Kapitola

Probudila jsem se kvůli ranám z kuchyně. Rozhodla jsem se to jít prozkoumat. Rychle jsem se vyšvihla na nohy a hned na to se chytla za ruku. "Au!" sykla jsem bolestí a pevně se držela za ránu, kterou mi Jerome způsobil. Prohlédla jsem si, co mi tam Jerome vyryl. Bylo to slovo 'pomsta'. Rychle jsem odvrátila zrak a dělala jako, že jsem nic neviděla.

Pomalu jsem otevřela dveře a vydala se za hlasy. Rozpoznala jsem Jeroma a Oswalda, kteří se o něčem hádají.

"Jsi směšný Jerome!" vysmál se Oswald Jeromovi do očí. "A proč mi ji nechceš dát?" zeptal se Oswald. "Protože bych jí to zkrátka nemohl udělat, dát ji do rukou tučňáka." uchechtl se. "Neříkej mi tak!" zařval Oswald. "Och, snažíš se mě zastrašit." smál se Jerome. "Tak aspoň uznej, že se ti líbí." řekl Oswald klidnějším hlasem. "Je to jen obyčejná hračka." odfrkl si Jerome. To bolelo... "Kecáš." zasmál se Oswald. "Buď ticho." procedil Jerome skrz zuby. "Takže se ti líbí." Uslyšela jsem nabití zbraně a to mě docela dost znepokojilo. Rozhodla jsem se je trošku vyrušit z rozhovoru.

"Tak to by stačilo." vešla jsem za nima do kuchyně. "No, já už stejně musím jít." zvedl se Oswald ze židle. "Myslím si, že si máte hodně o čem povídat." dodal a přešel na chodbu. "Ahoj Jerome, ahoj Harley." rozloučil se Oswald. Znervóznilo mě to, že tu budu jen já a Jerome, ale přemýšlení o tom, jak se odsud dostat by nemělo smysl..

"Kolik jsi toho slyšela?" zeptal se Jerome. "N-nic." vykoktala jsem ze sebe. "Lhářko." zašeptal mi do ucha. "Nelžu." bránila jsem se. "Poznám to." usmál se. "Jak?" zamračila jsem se na něj. "To víš, přirozená genialita." řekl. "A vtipný jsi taky." usmála jsem se. "Zase jsi přidrzlá." zakroutil Jerome ukazováčkem. "A co plánuješ udělat? Vyřezat mi na rameno další slovo?" zasmála jsem se sebevědomě. Štiplavá bolest na mé tváři mě, ale donutila to sebevědomí schovat za hromádku strachu. Chytla jsem se za bolavou tvář a podívala se Jeromovi do očí. "Jdeme se projít." usmál se.

***

Právě se s Jeromem procházíme po městě s tím, že Jerome shání nějakou oběť. Docela se mi ulevilo, že ta oběť nejsem já a tomu človíčkovi to moc nezávidím.

"Koukej. Vidíš tady!" ukázal na park ve kterém bylo díky nějaké pouti plno lidí. "Víš kolik tam bude policistů?" zamračila jsem se. "Ti idioti.. pche!" odfrkl si. Na té pouti bylo skutečně hodně lidí, ale doufala jsem, že aspoň nebude chtít vraždit tam.

"Pojď." pobídl mě a dál se brodil mezi lidmi. Jerome zašel někam za roh stánku a já ho jen s těží doháněla. Ucítila něčí ruku, která mě zatavila. Otočila jsem se a uviděla nějakého vousatého týpka. "Jime mam ji!" zařval. Nevěděla jsem jestli mam zavolat Jeroma a nebo ho neprozrazovat. Než jsem se stihla rozhodnout, tak se před námi Jerome objevil sám. "Ale, ale pane detektive!" zasmál se Jerome. "Jerome Valeska a Harley Quinn pohromadě! V práci dostanu vyznamenání." zasmál se pro změnu ten detektiv. Jerome vytáhl pohotově zbraň a namířil jí někam do davu. Když jsem se otočila, došlo mi, že míří na Jima. "Tohle je dost blbá situace hoši." pronesla jsem a dál se rozhlížela okolo sebe.