Pomsta • [Harley Quinn]

31. Kapitola

Odtáhla jsem se od něj. "Tohle nejde." popadla jsem pálku opřenou o zeď. Se slzami v očích jsem opustila byt. "Promiň." šeptla jsem před odchodem.

***

Procházela jsem se ulicí a litovala toho, co jsem udělala. Je pravda, že možná někde hluboko uvnitř k němu city chovám, ale on je psychopat a ten si na romantiku asi moc nepotrpí.

"Harley?" uslyšela jsem dívčí hlas. Otočila jsem se a uviděla Bellu- mojí bývalou nejlepší kamarádku.

"Ahoj Bello." falešně jsem se usmála. "Co ti je?" zeptala se zmateně. "N-nic." Nemohla jsem na Jeroma ani pomyslet. Ve chvíli, kdy jsem tak učinila se mi oči zaplnili slzami. "Jak nic? Poznám, že ti něco je." prudila dál. Neměla jsem ani trošku náladu na to si s ní povídat. "Bello, nech mě o samotě. Nechci ti ublížit." snažila jsem jí setřást. "Ne Harley, neviděli jsme dlouho.." přiblížila se ke mně a chytla mě za rameno. "Nech mě na pokoji!" zařvala jsem na ní. "Ne! Harley a kam půjdeš? Vím, že tvá sestřenka nedavno zemřela." podívala se na mě. "Budu se v poklidu potulovat ulicemi a sem tam někoho zabiju a řeknu ti tajemství..." naklonila jsem se k jejímu uchu. "To já Tinu zabila." šeptla jsem. "Harley..." pípla. "Co? Co ještě potřebuješ vědět drahá Bello?" řekla jsem naštvaným hlasem. Bella se začala pomalu vzdalovat až dokud mi nezmizela z dosahu úplně.

Došla jsem pomalými kroky až na náměstí. Sedla jsem si na lavičku a přemýšlela. Všechno to, co se stalo... stále jsem doufala, že je to jen zlý sen. V žádném případě bych nepomyslela na to, že bych někdy musela žít na ulici.

Ucítila jsem poklepání na rameni. Otočila jsem se a uviděla nějakého mladíka. "Co je?" zeptala jsem se. Něco začal mumlat a z toho jsem si odvodila, že je opilý. "Odpal." vyháněla jsem ho. "Ne, ne, ne." zakroutil hlavou a dobelhal se přede mě. Ucítila jsem štiplavou bolest na tváři. On mi dal facku! "Špatný tah." usmála jsem se praštila ho baseballkou. "Tohle je jinak dobrá metoda na uklidnění." poznamenala jsem a znovu ho praštila baseballkou. Začala jsem se nekontrolovatelně smát a u toho mlátila již ležící a naprosto bezbrané tělo.

"Řekla bych, že je po tobě, co?" mluvila jsem na tělo. "Asi jo." povzdychla jsem si. Pomalými kroky jsem odešla od mrtvoly. Na to, že bylo nejspíš okolo čtvrté ráno se mi nechtělo vůbec spát. Došla jsem k nějaké kašně a namočila do ní zakrvácenou baseballku. Aspoň jsem se díky tomu týpkovi uklidnila, takže jeho smrt nebyla k ničemu.

S úsměvem jsem se procházela ulicemi Gothamu. "Crr crr" zazvonil mi telefon. "Já mám s sebou telefon?" udivila jsem se. Volalo mi neznámé číslo, ale tak proč to nezvednout, že? "Haló." řekla jsem znuděně do telefonu. "Ahojky moje milovaná Harley." uslyšela jsem známý hlas. "Jerome?" hlasitě jsem polkla. "Ale copak? Nečekala jsi to?" Před očima jsem viděla ten jeho šílený úšklebek. "Proč mi voláš?" zvážnila jsem. "Tvoje kamarádka by si s tebou ráda promluvila. Konec konců jsme v televizi." začal se smát. Přešla jsem k nedalekému obchodu s televizemi a podívala se jestli tam je. Skutečně tam byl..