Pomsta • [Harley Quinn]

38. Kapitola

Kulka mě minula a tak jsem si oddychla. Do místnosti vtrhl Jerome. "Měli tě zastrašit bodyguardi" řekl Oswald naštvaně. "Všude s sebou nosím zbraň." uchechtl se Jerome. "I ke svému dobrému příteli?" udivil se Oswald. "Člověk by si neměl udržovat důvěru ani k nejbližším." řekl Jerome. Následný výstřel, který mě zasáhl do břicha a to Jeroma značně znepokojilo a naštvalo. "Tohle byla tvoje životní chyba." procedil Jerome skrz zuby a vystřelil na Oswalda který následně padl mrtvý k zemi.

"Ššš." přiběhl starostlivě ke mně. "Jerome.." neměla jsem sílu mu nic říct. "To bude dobrý." povzbudivě se usmál a vzal mě do náručí, potom už jsem před očima měla jen tmu.

***

Zamrkala jsem očima a snažila se zjistit kde jsem. Oddychla jsem si když mi došlo, že se nacházím v ložnici u mě a u Jeroma doma, tedy pokud to tak můžu nazývat.

Uslyšela jsem zavrzání dveří a tak jsem sebou trhla abych zjistila, kdo tam je- byl to Jerome. "Ty jsi vzhůru!" zaradoval se. "Jak dlouho jsem byla v kómatu?" zeptala jsem se. "Dva dny.." povzdychl si. Chtěla jsem se posadit, ale můj pokus byl bez úspěchu. Jerome se pousmál a pomohl mi si sednout tak, aby to přiblblý břicho tolik nebolelo.

"Co to tu smrdí?" zeptala jsem se. "Uch, zjistil jsem, že chemie je někdy lepší než nějaké zbraně." usmál se Jerome. "Kde jsi na to přišel?" podívala jsem se na něj tázavě. "Ve škole.." odpověděl jednodušše. "Ve škole?" zasmála jsem se. "No, než jsem ji odpálil jsem si zašel na hodinu chemie." usmál se. Vykulila jsem na něj oči. "Ne, dělam si srandu.." odmlčel se a já si oddychla. "Jen jsem vyvraždil pár tříd.." dodal. "Ty jsi pitomec.." usmála jsem se na něj. "Wow! Ty mě nemlátíš!" usmál se. "Až nebudu umírat na bolesti břicha, tak si to s tebou vyřídim." zasmála jsem se. "Tak to se bojím, mimochodem za chvilku sem příde doktor." řekl. "Kde jsi sehnal doktora?" udivila jsem se. "Ehh, dlouhá historie. Jdu ti udělat něco k jídlu." odešel z pokoje. Jen jsem se nad tím zasmála a opatrně si znovu lehla.

"Harley!" zařval Jerome. Lekla jsem se ho a z reflexu mu dala facku. "Juj, promiň." podívala jsem se na něj s nevinným úsměvem. "Au!" chytl se za tvář. "Jinak ti přišel doktor." znovu se usmál.

"Dobrý den, já jsem doktor Parker." představil se. Byl to nějaký mladý kluk. "Ahoj, já jsem Harley." usmála jsem se. "Takže jen abych tě s tím vším co se stalo obeznámil, tak ti musím říct jednu dobrou a jednu špatnou zprávu. Jakou chceš slyšet dřív?" zeptal se. Byl milý, tak doufám, že mu to zůstane..

"Tak, asi tu dobrou." řekla jsem se stálým úsměvem. "Dobrá zpráva je ta, že během pár dní se uzdravíš. Kulku jsem odstranil, což znamená, že už tě nějak neohrožuje. Málem jsi zemřela na vykrvácení, ale jako zázrakem žiješ. Takže za chvilku ti povolím i vycházky." zasmál se. "A teď ta špatná zpráva...." odmlčel se a podíval se na mě nejistým pohledem. Začala jsem se bát, co se mi chystá říct, ale uklidňuje mě, že smrt mi už nehrozí.

"Špatná zpráva, je ta, že kulka zasáhla tvůj podbříšek.. takže ti s lítostí oznamuji, že nikdy nebudeš moct mít své vlastní děti." zadíval se do země. "Cože?" do očí se mi nahrnuly slzy..