Pomsta • [Harley Quinn]

28. Kapitola

"Připravená?" zeptal se Jerome, který nedočkavě stál za dveřmi. "Ne, potřebuju zapnout šaty." otevřela jsem dveře a ukázala na zip na zádech. 

"Hotovo!" otočil si mě čelem k němu a prohlídl si mě od hlavy až k patě. "Vypadáš báječně." pochválil mi Jerome oblečení. Cítila jsem, jak se začínám červenat. "Tohle je snad poprvé, co tě vidím ve smokingu." ukázala jsem na něj. "Ale taky nejsi k zahození." dodala jsem se stálým úsměvem.

***

"Co si dáš?" zeptal se Jerome zírajíc do jídelníčku. "Uch, přemýšlím." "Co takhle..." přejížděl pohledem po jídlech. "Hovězí steak." vymáčkl se. "Já si dám kuřecí salát." odložila jsem jídelníček na stůl a zadívala se na Jeroma. "Co koukáš." podíval se na mě a také odložil jídelníček. "Ani nevím." usmála jsem se.

"Tak, co si dáte?" zeptal se číšník. Docela mě znepokojovalo, že zíral jen na mě. "Já si dám minerálku a kuřecí salát." usmála jsem se na něj. "Ehh.. Já si dám minerálku a hovězí steak." procedil Jerome skrz zuby. Číšník si nemohl odpustit slizký úsměv a mrknutí.

"Proč tak naštvaný? Žárlíš snad?" popichovala jsem Jeroma. "Co? Já? Blbost!" odfrkl si. Pobaveně jsem na něj zírala. Na tváři mu pohrával komický výraz. Nervózně se podrbal na zátylku a podíval se na mě.

"Takže tady to máte, jídlo se připravý za chvilku." podal nám číšník skleničky s vodou. 'Nenápadně' mi dal na stůl ještě nějaký papírek. Pobaveně jsem ho otevřela. Jak nečekané! Bylo tam telefonní číslo. "Omluv mě, jen si odskočím." řekl Jerome naštvaně.

"Kde máte partnera?" zeptala se pro změnu číšnice. "Jen si na chvilku odskočil, jídlo mu položte tady." ukázala jsem na stůl. Usmála se a dala nám jídlo. "Nechte si chutnat." řekla a odešla.

Otočila jsem se a zírala na Jeroma s šíleným úšklebkem. Posadil se na své místo. "Co jsi provedl?" zamračila jsem se. "Dobrou chuť. U jídla se nemluví." snažil se Jerome změnit téma. "Já se tě ptala, co jsi provedl?" řekla jsem s větším vztekem. "Je to výborné!" chválil Jerome jídlo. Já ho asi zabiju.. parchanta! "Jerome, smutně koukám." naléhala jsem. "Fajn, chceš to vědět? Nechtěl jsem zkazil atmosféru, ale když tak hrozně naléháš...." odmlčel se. Do pusy jsem si dala sousto salátu a zaujatě na něj zírala. "Zabil jsem toho číšníka..  na záchodcích, jak originální..." usmál se Jerome. Divila jsem se, že jsem na něj ten salát nevyplivla. "Jsi snad úplně blbej?" zařvala jsem na něj skoro přes celou restauraci. "Dobrou chuť." věnoval se steaku. "A proč jsi to udělal?" zeptala jsem se klidnějším tónem. "Nikdo mi nebude brát nic, co je moje." řekl a dal si do pusy kousek masa. "Takže já jsem majetek?" nevěřícně jsem se na něj podívala. "Pokud ti to vadí, tak můžeš odejít." ukázal na východ. Jen s těží jsem zadržovala slzy. "Fajn." zvedla jsem se od stolu. Jedna slza mi stekla po tváři, ale rychle jsem ji setřela. Naposledy jsem se na něj podívala a potom už jsem vyšla z obchodu.

Cestou pryč jsem uslyšela ještě zvuky policejních aut, což znamená, že na tu mrtvolu už nejspíš přišli. S brekem jsem šla dál. Byla by pitomost kdybych opravdu věřila v to, že Jerome může mít city. Je to pitomec!

***

"Jeffe?" zeptala jsem se postavy ve tmě. "Harley!" popošel pod světlo lampy abych mu viděla do obličeje. "Co tu děláš, kde je zbytek party?" podívala jsem se na něj udiveně. "V Arkhamu.. přišli na naší skrýš, ale jen mně se podařilo utéct." povzdychl si. "Aha.." soucitně jsem se na něj podívala a objala ho. "A k čemu ty šaty?" zeptal se. "Ehh, to neřeš." pípla jsem.

Zaujala mě reportáž v obchodu s televizema. Přiblížila jsem se k výloze a zadívala se na obrazovku. Jeff na mě hodil nechápavý pohled. "To je Jerome." šeptla jsem při pohledu na zrzka, který jde do vazby. U reportáže byl titulek- "JEROME VALESKA JE KONEČNĚ ZATČEN. TEĎ JE NA ŘADĚ SPRAVEDLNOST!"