Pomsta • [Harley Quinn]

40. Kapitola

Přisedla jsem si k Jeromovi a vzala si ze stolu časopis. "Je tu nuda." povzdychl si Jerome. "To řekni strážníkům." zdvyhla jsem obočí. "Možná, že vím, jak tě odsud dostat." šeptl mi do ucha. "Bez tebe nikam nejdu." zakroutila jsem hlavou. "Tak až nám bude osmdesát, tak mi to nevyčítej, protože tu nejspíš budeme na doživotí." zasmál se. "Já mám nápad. Odvedu pozornost, ty to zatim řekni ostatním, otevřou celu a pak jim sebereme zbraně a dostaneme se ven." popsala jsem mu svůj plán. Můj pohled jsem odvrátila na člověka z party, do které jsem patřila.

Přešla jsem k Jasonovi. "Ahoj." zamávala jsem mu před obličejem. "Harley!" objal mě. Jerome ho probodl pohledem a hned na to se usmál. "Žárlivče." řekla jsem Jeromovi a odtáhla se od Jasona. "Takže, večer to vypukne, zatím se postarej o to, aby to věděl minimálně Aaron, ostatní se přidají." řekla jsem Jeromovi a znovu si došla pro časopis.

***

Podívala jsem se, jak jsem na tom s časem. Pokývla jsem na náznak, že je čas na náš plán.

"Au! Panebože to tak moc bolí!" ječela jsem a dělala, jakože se válím v křeči. Hned ke mně vtrhl nějaký strážník. "Vezmu tě na ošetřovnu. Buď v klidu." utěšoval mě a pomohl mi se zvednout na nohy. Očividně mám geniální herecký talent!

Strážník mě vyvedl z cely. Hra začíná! "Au." předstírala jsem bolest a chytla se za břicho. 'Nenápadně' jsem mu z opasku vytáhla zbraň, vymanila se mu ze sevření a namířila ji na něj. A zlodějka jsem taky dobrá.. V Arkhamu jsem o sobě zjistila tolik věcí..

"Odemkněte tu celu a nic se vám nestane." doširoka jsem se usmála. "Na to zapomeň holčičko a dej tu zbraň z ruky." řekl týpek a spustil poplach. "Ale notak." povzdychla jsem si zabila ho i s tím strážníkem, co mě vyvedl z cely. Vyhrabala jsem klíče a spokojeně odemkla celu. "Ven!" zařval jsem na ně. Jak jsem řekla, tak většina vězňů udělali, pokud nebyli naprosto mimo.

S Jeromem jsme se oddělili od Aarona, Jasona a dalších pěti lidí. Nechápala jsem, proč mě Jerome tahal ven jinudy, ale nechala jsem to tak. "Kam jdeme?" zeptala jsem se Jeroma nechápavě. "Za Gordonovo milovanou Lee a navíc tam je zadní východ." usmál se.

Vešli jsme do nějaké místnosti. Leželo tu mrtvé tělo, takže myslím, že ta Lee je patoložka.

"Lee? Kdepak jsi?" prolomil Jerome ticho a začal procházet místností.

"Kuk." podíval se za stůl. Poměrně mladá černovláska se strachem vstala a dívala se na Jeroma jako na zjevení. "P-prosím." šeptla. "Necháme tě být, když mi prozradíš, kde mám baseballku." usmála jsem se. "T-tam." ukázala do vedlejší místnosti. "Hlídej." řekla jsem Jeromovi... jako by byl pes.

"Úu!" zajásala jsem s baseballkou v ruce. "A teď ještě jedno ponaučení." přešla jsem k Lee. Dívala se na mě... tak vystrašená. "Mně se nedá věřit." šeptla jsem jí do ucha a praštila ji baseballkou do břicha. "No dobrý, nemáme čas." řekl Jerome a střelil ji do krku aby měla bolestivější smrt.

Vyběhli jsme z budovy a běželi kdo ví kam.. Bylo pro mě hlavní, že jsem s ním.