Vládkyně-II.Díl-Andělský dům✔️

20.Kapitola

Within Temptation - Stand My Ground

Před chycením Ariel

,,Michaeli! Ty idiote! Co sis jako myslel?!" křičel na Michaela Gabriel jen co jsme vystoupily z auta.
,,Gabrieli, promiň já se na ní nemůžu koukat, podívej se jak vypadá, jen kvůli tomu že jí ten blbec lhal!" oplácel mu Michael stejným naštvaným tónem a najednou už to nebyl ten Hodný Michael a hodný Gabriel. Navzájem se měřili pohledy a já jsem postávala vedle jako kůl v plotě. Jako zlobivé dítě dívající se na hádku rodičů.
,,To tě ale neopravňovalo k tomu jí to všechno říct! Víš co to pro něj bylo když jí musel lhát? Jen kvůli tomu, že jí chtěl chránit?!" začal znovu Gabriel a já se na ně prostě nemohla dívat, hádají se kvůli mě a mě to štvalo. Nejsem přeci malá holka.
,,Oba dost!" zakřičela jsem na ně a oni se na mě otočili.
,,Ariel nepleť se do toho." rozkázal mi Gabriel a já na malý moment ztuhla. Jeho tón se mi ani trochu nelíbil.
,,Budu se do toho plést protože s mě to týká." podotkla jsem a přešla až k nim. Nebudou se kvůli mě hádat, to teda ne.
,,Týká se tě akorát to, že si teď měla být doma!" vytkl mi Gabriel a mě se po tváři skutálela slza.
,,Víš co? Ty nemáš nejmenší právo mi říkat co mám a nemám dělat! Poslal si Azraela dolů jen kvůli mě sakra! Co když se už nevrátí?!"

Ztrácela jsem nervy, byla jsem na něj neskutečně naštvaná protože ho tam poslal a ani mi to neřekl, nikdo mi nic neřekl, až Michael měl tu odvahu mi to říct.
,,Bylo to nutný Ariel, náš svět není jen krásný sakra, navíc, šel tam dobrovolně, myslíš že mi dělalo radost dívat se jak si láme křídla? Trpěl jsem s ním je to můj bratr! I já mám o něj strach tak se tu nesnaž všechnu vinu házet na mě!" oplatil mi moje silná slova a já se sama před sebou zastyděla. Měl pravdu, ostatně jako vždycky.
,,Gabrieli, nech toho." uklidňoval ho Michael a vzal mě kolem ramen.
,,Fajn, ale jestli se jí něco stane budeš se Azraelovi zodpovídat ty!" ukončil to a rychlým krokem odešel do domu.
,,Nic si z toho nedělej Ariel, od té doby co je Azrael pryč je takovej. Chybí mu, je to jeho opak a on je teď na všechno sám." konejšil mě anděl po mém boku a dal mi pusu na čelo.
,,Já vím, mrzí mě co jsem řekla." zašeptala jsem a on se usmál.
,,Odpustí ti to jen co se Azrael vrátí. Je to s ním teď těžký." vysvětlil mi a já to chápala, Azrael je jeho bratr, jeho opak. Myslím že vím jak to pro něj musí být těžké.
,,Tak pojď, vezmu tě do pokoje hrůzy, myslím že tam si přesně chtěla jít."
Měl pravdu přesně teď jsem chtěla být v Azraelově pokoji, nezáleží mi na tom jak to tam vypadá, potřebuju ho kolem sebe cítit.
,,Díky Michaeli."
,,Za co?" zeptal se když mi otevřel hlavní dveře.
,,Za to, že si se s ním kvůli mě pohádal." vydechla jsem a zastavila se u vchodu do obýváku. Gabriel seděl na sedačce a hlavu měl v dlaních. Byl to hrozný pohled.
,,Nech to být. Bude v pohodě." podotkl jen a vtlačil mě na schodiště do druhého patra.
Když jsme zastavily před dveřmi do pokoje v krku se mi usídlil knedlík. Michael to věděl a tak na mě netlačil a ani neotevřel dveře.
,,Jsi si jistá že tam chceš?" zeptal se a já na sucho polkla. Chci tam? Chci to vidět?
,,Zvládnu to." zašeptala jsem a stiskla kliku. To co mě tam ale čekalo mi vyrazilo dech. Postel na které nedávno ležel byla rozlomená vejpůl a bílé povlečení od krve. Skříň u dveří rozlámaná skoro na kousky a i tam byly krvavé stopy. Nejhorší to ale bylo u okna, byla tam velká kaluž krve a stopy po rukou. Stejně na tom bylo i okno, i to neslo stopy krvavých otisků rukou.
,,Můj bože." vydechla jsem a anděl za mnou mě vzal za ruku.
,,Ani nechci vědět jak moc ho to muselo bolet." řekl tiše a já přešla k jedné krvavé stopě na okně. Byl to otisk Azraelovi ruky.
,,Ariel, neměla bys to dělat, ne teď." řekl Michael za mnou, protože věděl co chci udělat. Chtěla jsem se toho otisku dotknout.
,,Risknu to." řekla jsem a než mě stihl zastavit jsem svou ruku na tu krvavou přitiskla. K zemi mě srazila obrovská bolest v zádech. Zatmělo se mi před očima a já ho uslyšela. Uslyšela jsem jeho křik.
,,Ariel!" vykřikl někdo a já otevřela oči.
,,Sakra tohle už nikdy nedělej jasný?"
Byl to Gabriel, ten co před chvílí seděl dole na sedačce. Zmateně jsem se rozhlížela kolem sebe. Co nemám dělat?
,,Co se stalo?" zamumlala jsem a sedla si na zemi, na které jsem bezpochyby ležela.
,,Dotkla ses toho otisku a zhroutila se na zem. Ariel, co si cítila? Bylo to...bylo to jako kdyby tu byl Azrael, úplně stejně se totiž zhroutil on sám. Hned po tom se propadl do temnoty." vysvětlil mi Gabriel a já si vzpomněla co jsem cítila a slyšela.
,,Gabrieli, já ho slyšela...slyšela jsem jak křičí bolestí...já...cítila jsem to." při těch slovech jsem si sáhla pod triko na záda a ucítila mokro. Hned jak jsem ruku vytáhla jsem ztuhla, byla celá od krve.
,,Gabrieli, co se to děje?!" vykřikla jsem hystericky a ruka se mi začala klepat.
,,Klid Ariel, to nic není. Nevím jak ti to vysvětlit, tohle jsem ještě nikdy neviděl." vydechl a chytl mě za ruku na kterou jsem nedokázala přestat zírat. Já krvácím!
,,Pojď, podívám se na to." řekl nakonec a pomohl mi vstát. Jen co mi ale přetáhl triko přes záda slyšela jsem jak se prudce nadechl.
,,Gabrieli, co se děje?" zeptala jsem se a on mě beze slova táhl k zrcadlu. K rozlomenému zrcadlu.
,,Kdy si mi chtěla říct o tomhle?!" zeptal se mě vyčítavým tónem a ukázal na tu divnou zčernalou kůži na spodní straně mých zad. Sakra úplně jsem na to zapomněla.
,,Gabrieli, promiň já na to úplně zapomněla. To je z toho večera co mě Azrael objal." vysvětlila jsem mu a sama si vytáhla triko výš až k lopatkám. To mokro co jsem cítila byla krev co mi stékala po zádech, ale nikde jsem neměla ani škrábnutí. Skoro to vypadalo jako rány po křídlech které jsem neměla.
,,Budu to muset někomu říct." konstatoval Gabriel a zmizel z pokoje tak rychle jako se objevil.
,,Ariel, pojď dám ti na sebe něco čistého." promluvil po dlouhé době Michael který nás celou dobu jen sledoval s prázdným výrazem.
,,Michaeli, co se mi to děje?" zeptala jsem se když jsme došli k němu do pokoje, byl úplně stejný jako ten Azraelův, akorát nebyl zničený.
,,Nevím Ariel, tohle by mohl vědět jen jeden člověk a to Azrael, ale ten tu není. Tohle si obleč." s tím mi podal jedno ze svých triček.
,,Zlobíš se na mě viď?"
,,Ne Ariel, jen jsem měl strach." zamumlal když se ke mě otočil zády.

Když jsem si špinavým trikem setřela všechnu zbývající krev oblékla jsem si to jeho, cítila jsem ještě větší pocit viny. Pořád ke mě stál zády se založenýma rukama na prsou. Přešla jsem až k jeho zádům a objala ho.
,,Promiň mi to." zamumlala jsem mu do zad.
,,Už to prostě nikdy nedělej." vydechl a já se k němu o to víc přitiskla.
,,Jak dojemné." ozvalo se odněkud a já jsem se od Michaela okamžitě odlepila. U okna stála dívka se stejně platinovými vlasy jako mám já, na mysli mi stanulo jedno jméno, ale to přeci nebylo možné.
,,Ariel, běž najít Gabriela." řekl mi anděl po mém boku.
,,To nebude nutné, poradíme si s vámi sami." řekla ta dívka zlomyslně a v tu chvíli se po jejím boku zjevily další čtyři osoby, všichni to byli muži.
,,Ariel, běž!" zakřičel na mě Michael, ale já se nechtěla pohnout z místa, přeci ho tady nemůžu nechat!
,,Půjde leda s námi." promluvil jeden z mužů a začal se k nám přibližovat, ostatní mu byly v patách a já s Michaelem jsme ustupovaly.
,,Ani se jí nedotknete." zavrčel Michael, ale ti co se k nám blížili se jen usmály.
,,Jestli nechceš přijít o život, ustup nám z cesty." jen co to dořekl jsem ztuhla, nechci aby ho kvůli mě zabily, jenže on jim neustoupí.
,,Máte smůlu hoši." řekl jen s úsměvem, v tu chvíli se venku ozvala ohlušující rána a blízko domu uhodil blesk.
,,Takže ty budeš asi Michael. Jsem Dina." řekla ta holka teatrálně a ve mě by se krve nedořezal. Tak je to ona.
,,To si děláš prdel ne? Dina je už staletí mrtvá." zasmál se Michael, ale dívka zůstávala klidná.
,,Jak vidíš jsem teď v trochu lepší formě, Azrael mi tehdy vzal něco co jsem milovala a já teď udělám to samé jemu." řekla chladně a podívala se na mě.
,,Řekl jsem že se jí nedotkneš!"
,,A já jsem řekla že jestli neustoupíš zemřeš!" oplatila mu a v rukou se jí objevil meč. To ne, tohle sakra že ne.
,,Michaeli, ne!" vykřikla jsem, ale to už letěl meč proti němu a on se mu nestihl vyhnout. Ostrá čepel se mu zapíchla do hrudi a pronikla skrz až na jeho záda.
,,Michaeli!" vykřikla jsem když vykřikl on, ale v tu chvíli jsem ucítila tupou ránu do hlavy. Pak už byla jen tma a temnota.