Vládkyně-II.Díl-Andělský dům✔️

24.Kapitola

Gabriel

Neměl jsem nikdy odcházet, nechal jsem je tu samotné a takhle to dopadlo. Sakra proč mě nic z toho nenapadlo? Eloa s Ami jsou někde bůh ví kde a Rafael je klasicky s Linou. A já tu Ariel nechám samotnou s Michaelem. Vrátil jsem se z rady a přišel jsem do skoro prázdného domu, už když jsem vstoupil hlavními dveřmi jsem měl špatné tušení a to se mi potvrdilo jen co jsem vyběhl do prvního patra. Našel jsem tam Michaela, jen Michaela a ještě k tomu byl smrtelně zraněný. Podle toho jak byla jeho rána na hrudi černá a spálená jsem poznal že tu byly. Byly tu démoni, já je neochránil a Ariel je teď v temnotě. Jedinou útěchou pro mě bylo, že tam s ní je Azrael, ale jestli si pro ní přišli asi všechno nejde podle plánu.
,,Michaely." zašeptal jsem blízko jeho obličeje když jsem ho položil na postel a sundal z něj triko, byl bledý a ta rána vypadala hodně ošklivě.
,,Michaely, prober se." zkusil jsem znovu a jeho víčka se zachvěla.
,,No tak, vrať se za mnou." promlouval jsem k němu a netrvalo dlouho a on své oči opravdu otevřel, ulevilo se mi. Nemůžu přijít ani o jednoho ze svých andělů. Je to moje rodina.
,,Gabriely, kde je Ariel?!" byly jeho první slova a já se neubránil zamračení. Ta holka přivolává jen samé problémy. Mám jí rád, to nemůžu popřít, ale jednou mě zničí, to vím jistě.
,,Odvedli jí." odpověděl jsem mu a jeho hlava klesla zpět do polštářů.
,,Já jsem takovej idiot, neochránil jsem jí."
,,To nic Michaely, půjdeme si pro ní." pověděl jsem a on ke mě znovu zvedl oči, tázavě se na mě zadíval a já se usmál.
,,Přece je tam nenecháme ne?" to už mi můj úsměv oplácel a já se zaměřil na to zranění co mu pořád hyzdilo hruď.
,,Michaely, bude to asi bolet." řekl jsem a on přikývl. Už mnohokrát jsem mu léčil zranění, ale tohle bylo poprvé co to způsobil démon. Michael je chodící stroj na problémy, stejně jako Ariel. Není divu že mají stejné schopnosti. Oba mě přivedou do hrobu.
,,Tak dělej, chci nakopat pár démonům zadky." zasmál se a zavřel oči, očekával že to bude bolet, a já se pokusím mu to trápení ještě nezhoršovat. Mluvil jsem sice o tom, že si pro ně dojdeme, ale rozhodně jsem z toho nebyl nadšený. Návštěva temnoty se mi vůbec nelíbila. Hrozilo, že tam zůstaneme taky a to už by byla teprve katastrofa.
,,Fajn tak jdu na to." oznámil jsem mu a natáhl nad jsem nad jeho hrudník obě ruce. Jen co jsem do jeho těla první vlnu léčivé energie se bolestivě stáhl a v zatnutých pěstech drtil látku prostěradla.
,,Promiň Michaely, už to bude." promluvil jsem a on sotva viditelně přikývl. Víčka měl bolestivě sevřená a na čele se mu začínal třpytit pot. Dál jsem pokračoval a jen co bylo zranění zahojené, úlevně vydechl.
,,Sakra Gabriely...díky." zamumlal a otevřel oči. I mě to vysílilo, ale jemu jsem tím zachránil život. Pro každého z nich bych zemřel, dokonce...ač nerad, i pro Ariel. Je pro Azraela důležitá a já ho tady potřebuju. Vždy budou oni přednější než já sám.
,,Jo, dlužíš mi pivo Michaely." zasmál jsem se pomohl mu se zvednout. Nechal bych ho chvíli vydechnout, ale museli jsme pro Ariel s Azraelem, čím déle tam budou tím je to horší.
,,Zjistil si něco o tom co se stalo Ariel?" zeptal se mě a já si povzdechl. Pravda že jsem něco zjistil. Nebylo to nic hrozného, spíš by se jí to mohlo líbit, jenže když teď byla dole, bůh ví co s ní udělají.
,,Ano, když se dotkla jeho krve, získala tak kus Azraela." odpověděl jsem mu a on se trochu nechápavě zamračil.
,,Křídla Michaely, Dina je měla prý taky."
,,Křídla? To je super ne?" usmál se, ale já jsem z toho moc velkou radost neměl. Démoni se až moc vyžívají v lámání křídel andělů.
,,Kdo tě vlastně zranil?" zeptal jsem se abych nějak zamluvil tu skutečnost, že se o ní bojím stejně jako o Azraela.
,,Nebudeš tomu věřit, ale byla to Dina. Tedy, alespoň tak se mi představila."
,,To si děláš prdel?!" vykřikl jsem a v hlavě se mi začaly rodit až příliš černé scénáře toho co se dole děje.
,,Michaely, když Azrael tehdy zabil Dinu, našel si i toho démona do kterého se zamilovala, a věř mi, že takovou smrt bych nepřál nikomu. Dina se podle všeho přišla pomstít, a jestli zjistila že má Ariel křídla. Bude to pro ni hodně špatné."
,,Tak je jdeme zachránit ne?" odpověděl mi hned a já se znovu zamračil.
,,Michaely, není to tak jednoduché jak se zdá, jsme tu jen my, a kdyby jsme tam zůstaly taky, nikdo by pro nás nepřišel. Rada mi doslovně řekla, že je to náš problém. Dávají od toho ruce pryč." teď to byl on kdo se zamračil, nikdy neměl rád tyhle byrokratické spory.
,,Hm a to nám prý mají pomáhat." vydechl a znovu se posadil na postel.
,,Nemám jim to za zlé Michaely a ty bys taky neměl, jsou rádi, že teď nehrozí žádná válka. I když, musím přiznat...potom až je zachráníme jí nejspíš vyvoláme."
,,Mě je to jedno Gabriely, chci dostat Ariel zpět. Nemůžeme je tam nechat!" řekl pevně a já s ním musel souhlasit. Nehodlal jsem je tam nechat, ale vím že se Lu nevzdá bez boje, popřípadě bez odplaty.
,,Fajn, tak jdeme na to?" řekl jsem hned po tom a on se na mě usmál. Byl to sice pitomec každou buňkou těla, ale když se jednalo o někoho na kom mu záleží je ochotný si pro něj dojít i do pekla. A jelikož mu na Ariel až nezdravě záleží, právě tohle byl ten případ.
,,Jsem pro." souhlasil a postavil se vedle mě. Tohle bude teprve zážitek. Začal jsem svou energii soustředit na temnotu a posledním pohledem jsem mu dal najevo že můžeme. Přikývl a v ten okamžik nás pohltilo bílé světlo které nás mělo za úkol přenést dolů.