Vládkyně-II.Díl-Andělský dům✔️

25.Kapitola

Ještě před jejich příchodem

Azrael

,,Ariel!" zakřičel jsem když se její tělo sesunulo k zemi. Nevím jak ale podařilo se mi uvolnit si jednu ruku a tím osvobodit i svoje ústa. Silou jsem se snažil osvobodit i druhou ruku ale nešlo to.
,,To asi muselo bolet." řekla Dina posměšně a já k ní zabloudil pohledem. Utírala si zkrvavené ruce a usmívala se.
,,Ty jedna, malá, hnusná čubko!" zařval jsem na ní a ona i Lu se na mě podívaly.
,,Co jsi to o mě teď řekl?" ptala se jako kdyby mě snad přeslechla. Měl jsem chuť jí připravit o život jako toho jejího démona. Sakra že jsem si to tehdy užíval.
,,Slyšela jsi!" zopakoval jsem jí a ona se na mě škodolibě zasmála.
,,Ach ano Azraely, mrzí tě že jsem tě tehdy vyměnila za někoho lepšího?"
,,Nikdy jsem s ničím nebyl víc spokojenej." odpověděl jsem jí. Při představě toho že bych pořád ještě miloval tuhle ženskou se mi zvedal žaludek. Má tak neskutečné štěstí, že jsem ještě pořád oslabený a připoutaný.
,,Chápu. Ovšem tohle nebylo všechno co pro tebe plánuji můj drahý." zašeptala a klekla si k Ariel. Dostal jsem strach, já, samotná smrt jsem dostal strach.
,,Víš Azraely, Dina má dar. Má dar ovládat skutky, myšlení a vzpomínky lidí, dokonce i jejich emoce. Když se rozhodne, že někdo někoho bude milovat, prostě to tak bude, ale když se rozhodne pro opak..." začal mi vysvětlovat Lu a mě se zadrhl dech v hrdle.
,,Její oběť ani nemusí být při smyslech, i tak to bude tak jak chce Dina." pokračoval a já se podíval na Dinu která se skláněla k Ariel a něco jí zašeptala.
,,Cos jí řekla!" zakřičel jsem na ní a ona se znovu zvedla.
,,Cos jí řekla!" zopakoval jsem a ona se na mě usmála.
,,Víš Azraely, je podivuhodné kolika lásky je schopen člověk k někomu jako jsi ty. Bude zábava tohle celé sledovat. Nemůžu se dočkat." promluvila a já jsem z jejích slov nebyl o nic moudřejší.
,,Do hajzlu řekni mi cos jí řekla!" vykřikl jsem znovu a snažil se osvobodit. Lu nehnul ani prstem, myslím že by mu ani nevadilo kdybych jí na místě zabil.
,,Proč bych to měla dělat? Dozvíš se to. Jen bych ti radila aby ses jí nedotýkal...zkazil bys mi zábavu...a ona mi umřela." řekla chladně a znovu se zadívala na mojí Ariel. Ležela na boku tváří k zemi a její křídla pod ní tvořila krvavou kaluž. Bože dokonce i teď byla tak krásná.
,,Dino, pro boha tě prosím, odvolej to..." vydechl jsem klidně a podíval se na ní. Její úsměv náhle zmizel a ona se po chvíli zamračila.
,,Ne! Budeš trpět tak jako jsem kdysi trpěla já. Opravdu jsem tě milovala Azraely, jenže ty jsi neskutečně nepředvídatelný člověk, nikdy ti nezáleželo na ničem jiném než na sobě. Tady máš mou pomstu. Všechnu její lásku k tobě jsem proměnila na nenávist. Užij si můj dárek, teď můžu s klidem umřít."
,,Nemůžu za to, že jsi se zamilovala do démona, myslíš že jsem tě chtěl zabít? Miloval jsem tě! Chtěl jsem kvůli tobě sám umřít, bohužel pro mě, já umřít nemůžu!"
,,Možná jsi mě kdysi miloval Azraely, ale teď miluješ jí, dokonce víc než jsi kdy miloval mě. Neodvolám to, budeš muset žít s tím že tě nenávidí. A že to bude zatraceně velká nenávist."
Co to ta holka provedla. Nedokážu bez Ariel žít, nemůžu...nesnesu pomyšlení že mě nenávidí. Ke všemu se jí teď nebudu moct dotknout. Sakra...
,,Fajn." vydechl jsem a silou vytrhl řetěz ze zdi.
,,Říkala jsi něco o tom, že už můžeš s klidem umřít?" zašeptal jsem a pomalu se k ní blížil.
,,Lu?!" řekla vyděšeně Luovým směrem, ale ten se na mě jen podíval.
,,Lu! Udělej něco!" křičela na něj a on jen otočil hlavu na druhou stranu.
,,Ty bastarde!" vykřikla ještě než jsem jí chytl pod krkem a tím jí i zabil.

Myslel jsem si že se mi uleví, ale neulevilo. Byla tu Ariel, která mě už teď nenávidí, a to se ještě ani neprobudila.
,,Proč si jí to dovolil?" zeptal jsem se Luovým směrem a on na mě otočil hlavu.
,,Zasloužíš si trest Azraely, ale...mám tě rád synu. Věřím, že si její lásku znovu získáš."
Sakra, tohle je zase co? Jednou mě div nezabije a teď mi řekne synu. Asi budu zvracet. Jak si mám zasloužit její lásku, když mě bude nenávidět?
,,Věř si trochu, a věř jí. Maličká je silná, viděl jsem to už s Jayem, změnila ho a on se ani tady nevzdal myšlenky na ní. Jsem zvědavý co z ní nakonec bude, má před sebou ještě dlouhou cestu."
,,Proč se tak staráš?" zeptal jsem se a klekl si vedle Ariel. Nemohl jsem se jí dotknout a tak jsem se na ní jen díval. Na ní a na její zlomená křídla.
,,Myslím, že si zasloužíš vysvětlení. Jsem její biologický otec. Před lety, když mi ještě na ničem nezáleželo jsem svedl její nádhernou matku a ona je výsledek."
,,To si děláš prdel?!" vykřikl jsem skoro hystericky.
,,Nedělám, ale buď v klidu tvůj otec v podstatě nejsem. Jsem spíš tvůj stvořitel."
,,No tohle mi starosti fakt nedělá, spíš mi řekni jak může být něco takového, dcerou něčeho jako jsi ty."
,,Nejsem takový jakového mě vidíš, i já mám srdce Azraely. Její matka byla opravdu pozoruhodná žena a taky vládkyně. Neodolal jsem, a z toho jednoho večera se zrodila Ariel."
,,Asi budu zvracet." řekl jsem znechuceně, ale to se najednou v sále objevila oslnivá bílá záře a z ní vystoupily Gabriel a k mé úlevě i zdravý Michael.
,,Azraely!" vykřikl Michael a hnal se ke mě. Než ke mě ale doběhl, zastavil se a pohlédl na Ariel.
,,Co s ní je?" zeptal se.
,,Dina...zlomila jí křídla..." zašeptal jsem a sledoval jak si jí bere do náruče.
,,Gabriely, co vám tak trvalo?" obrátil jsem se k němu a on se zamračil.
,,Musel jsem Michaela nejdřív uzdravit. Proč si Ariel od Michaela nevezmeš?"
,,Nemůžu..."
,,Cože? Ale vždyť ses jí mohl dotýkat." nechápal Michael a já se znovu podíval na dívku v jeho náruči.
,,Mohl...to je minulost. Dina jí přinutila nenávidět mě. To je fuk...prostě je konec, konec se vším..."
,,Nevzdávej se tak rychle chlapče." promluvil Lu otcovsky a všichni jsme se k němu otočili.
,,Lucifere." pozdravil ho Gabriel.
,,Gabriely." přikývl mu Lucifer a já jen nevěřícně koukal na ty dva.
,,Necháš nás odejít?" zeptal jsem se a on přikývl. Nic neřekl a zase se ponořil sám do sebe. Nechápavě jsme se na sebe podívaly a pak nás všechny Gabriel přenesl domů. Hned co se mé nohy znovu dotkly země, odešel jsem, ignoroval jsem to že na mě ti dva volají.

Teď jsem musel být sám.