Vládkyně-II.Díl-Andělský dům✔️

6.Kapitola

,,Ariel, je ti jasné, že mě Gabriel zabije? Měla sis odpočinout a místo toho, ani ne dvě hodiny po tom cos odjela tě vezu zpět." řekl Michael vyčítavým tónem jen co ke mě přišel.
,,Gabriel má štěstí že teď není na blízku, anděl ne anděl dala bych mu do zubů." odpověděla jsem mu s vážným výrazem, i když jsem to moc vážně nemyslela. Spíš mě hodně štvalo, že mi tohle zatajily jen abych si odpočinula.
,,Jo, to by si občas zasloužil. Ale myslel to dobře, na to nezapomínej." řekl potichu a společně jsme nasedli do auta.
,,Já jsem to nemyslela vážně, Michaely." omluvila jsem se když se jeho zamyšlený výraz nezměnil ani po tom co nastartoval.
,,Já vím, ale nelíbí se mi představa jeho přednášky."
,,Zlobíš se?" zašeptala jsem se a otočila na něj hlavu.
,,Jak tě tohle napadlo Ariel? Za co bych se na tebe měl zlobit?"
,,Já nevím, vypadáš tak vážně a zamyšleně." s tím jsem hlavu znovu otočila k silnici.
,,To je moje normální tvář Ariel, zvykneš si neboj. Nemůžu mít pořád úsměv od ucha k uchu." zasmál se a mě se ulevilo. Měl pravdu, konec konců já se taky pořád nesměju.
,,Jsem zvědavej jestli to s Azraelem vyjde." promluvil, když jsem neodpověděla a já na něj znovu otočila hlavu.
,,Jak to chceš vlastně udělat?" zeptala jsem se a on se usmál.
,,Pamatuješ jak jsem ti říkal, že Azrael dotek cítí i když se ho nedotkneš?"
,,Ano...ale on nevnímá ne?"
,,Chvilkama je vzhůru, to jsi zažila když jsi byla v domě, ty vzácné chvíle když spí jsou jako vysvobození. Musí strašlivě trpět..."
,,A to kvůli mě." přerušila jsem ho a on na mě na chvíli otočil hlavu.
,,Ne Ariel, tohle už nikdy neříkej ano? Nedávej si to za vinu."
,,Ale vždyť za to můžu..."
,,Nemůžeš, a nech toho. On měl důvod proč to udělal a upřímně...být na jeho místě udělal bych to samé, tak přestaň s tím obviňování." kladl mi na srdce anděl po mém boku a já mlčela. Prostě jsem mu na to neměla co říct, vím totiž, že kdybych já byla na Azraelově místě, taky bych neváhala.
,,No prosím, čeká nás uvítací výbor. Asi jsem ti neříkal o naší andělské telepatii co?" promluvil jen chvíli po tom co jsme zabočili na štěrkovou příjezdovou cestu a já uviděla u vchodu Gabriela.
,,Telepatii?"
,,Hm, jo. Gabriel tak trochu ví co si ostatní myslí. Víš, je to nejvyšší anděl. Má různé schopnosti které mi občas lezou na nervy. Třeba jako tohle. Nemám rád když se mi hrabe v hlavě." odpověděl mi a zaparkoval za Rafaelovým audi.
,,No už se těším až se bude hrabat v hlavě mě." vydechla jsem a společně jsme vystoupily z auta.
,,Dělám to jen když je to nutné Ariel, nevěděl jsem kde se Michael zdržel a on si nakonec přivede i návštěvu." přivítal nás Gabriel a já jen nechápavě zírala, to má i super sluch?
,,Čau Gabriely, promiň nějak mi to uklouzlo." odpověděl mu Michael a Gabriel si jen povzdechl.
,,Příště ji radši odvezu sám, ty jsi schopný vyzradit všechny naše tajemství a i to co nevíš."
,,No jo, to jsem celej já. Tak co souhlasíš aby sme to zkusili?"
,,Co mám s vámi dělat. Už je stejně vzhůru."
Trochu jsem ztuhla, je vzhůru, to znamená...
Než jsem to stačila domyslet uslyšela jsem znovu ten srdcervoucí křik. Dokonce i tady venku to bylo neuvěřitelně slyšet a mě se kolem hrudníku stáhly ocelové řetězy.
,,Ariel, pojď." vyzval mě Gabriel když se otočil a uviděl mě ztuhle stát u auta. Až teprve když ke mě natáhl ruku jsem se donutila k pohybu.
,,Bude to v pořádku, uvidíš." řekl mi klidně a vedl mě do domu. Hned jak jsme prošli dveřmi se ke mě přihnala Eloa a stiskla mě v náručí.
,,Jsem tak ráda, že jsi zpět. Nemůžu se dočkat až to přestane." vydechla mi do vlasů a já potlačila slzy co se mi draly do očí. Ani nevíš jak se na to těším já.
,,Taky jsem ráda, že jsem zpět." řekla jsem ji na oplátku a podívala se na schody. Tam někde je. Je tak blízko a zároveň tak daleko.
,,Fajn. Michaely běž s ní. My ostatní počkáme tady." rozkázal Gabriel a já se na něj vyděšeně podívala, to mě tam nechá jít jen s Michalem?
,,Chci jít taky!" dupla si Eloa, ale stačil jeden Gabrielův pohled a ona zmlkla.
,,Jsi si jistý Gabriely? Nechceš jít pro jistotu taky? Je to tvůj bratr." zeptal se Michael za mnou.
,,Hm, dobře. Možná to bude lepší." řekl po dlouhém mlčení a já si nemohla odpustit ulevné vydechnutí.
,,Budu dělat, že jsem to neslyšel." zašeptal Michael ublíženě. Chtěla jsem mu odpovědět, ale znovu se ozval Azraelův křik a všichni, opravdu všichni ztuhly. Bylo mi jich tolik líto, vím jaká ta bezmoc je, a vědět že jsou tolik mocní, ale když se jedná o Azraela jsou bezmocní, je musí ničit.
,,Tak jdeme." promluvila jsem konečně a Michael mě vzal za ruku.
,,Víš jak jsem ti říkal, že to není hezký pohled? Pevně doufám že se mi tam nesložíš."
Jestli mi tímhle chtěl dodat odvahu tak bych mu asi měla říct, že se mu povedl pravý opak. Nevěděla jsem jak zlé to je, a to že mi tohle řekl mi to vůbec neulehčovalo. Byla jsem připravená na hodně, na cokoliv...ale nebyla jsem připravená na to vidět ho jak trpí. Slyšet ho křičet byly muka, ale vidět ho bude stokrát horší. Ani si nechci představovat jak těžké pro mě bude dívat se, ale nemoct se ho dotknout.
,,Nesložím slibuji." řekla jsem mu nazpět a pak už jsme zastavili před dřevěnými dveřmi.
,,Jak jste ho sem vlastně dostaly?" řekla jsem a Michael mi prsty zamával před obličejem.
,,Kouzla drahá Ariel." řekl slavnostně a Gabriel za námi zavrčel.
,,Fajn, Gabriel ho sem přenesl pomocí levitace. Spokojenej?"
,,Byl bych kdybys ji nevykládal hlouposti, a já to vůbec nemusel udělat." zavrčel nejvyšší z andělů a já na něj otočila hlavu. Sice se snažil tvářit jako že se ho to netýká, ale já viděla to jak ho ničí že mu nemůže pomoct.
,,Tak fajn, připravená?" řekl Michael s rukou na klice a já zadržela dech. Ne nebyla jsem připravená, vůbec jsem nebyla připravená. Třásla jsem se a ruce se mi potily. Bála jsem se toho co uvidím. Ne, nebyla jsem připravená. Jak na něco takového může být člověk připravený?
,,Připravená." vysoukala jsem ze sebe přidušeně a Michael otevřel dveře.