Vládkyně-II.Díl-Andělský dům✔️

21.Kapitola

Azrael

Nemohl jsem uvěřit tomu, že jí sem Dina přitáhla. Tolik jsem se snažil jí ochránit a ona jí stejně našla, ani si nechci představit co jí chce udělat. To by totiž nebyla Dina, aby se mi nechtěla náležitě pomstít za to, že jsem jí zabil démona. Když Ariel pohodili u trůnu jako kus hadru Jay naštvaně odešel, jen se za ním zaprášilo, zbabělec, a ten že jí někdy miloval? To je směšný. Ta ženská co mu byla celou dobu po boku se na Ariel nechutně dívala a po chvíli odešla taky. Lu? Ten jen dál seděl s nepřítomným výrazem jako kdyby jsme tu vůbec nebyly. Dina? Ta se na mě zlomyslně šklebila.
Nedá se říct, že mi nezáleželo na tom co je s Michaelem, ale prostě, teď byla důležitější Ariel. Ona byla teď tady, v temnotě, v mém světě. Doufal jsem, že se jí tahle strana nikdy nedotkne a sám jsem jí jim naservíroval. Nikdy jsem sem neměl chodit, kdybych zůstal s ní, ochránil bych jí i Michaela. Hned po tom, ti co přivedly Ariel, svázaly mě. Nebránil jsem se, teď jsem měl důvod svého života tady. Bez ní bych nikam neodešel. Nechal jsem se za ruce připoutat ke stěně, takže jsem tu byl vězněm. Vězněm ve světe, který mi byl kdysi domovem. Neuvěřitelné.
Dlouhé hodiny se Ariel ani nepohnula, jen ležela na té studené zemi a nikdo se o ní nezajímal, kromě mě, nespouštěl jsem z ní oči a Dina se vyžívala v tom trápit mě.
,,Tak co? Jaké to je, vidět jí tu?" promluvila po dlouhém zírání na mě a já se na ní podíval. Bolest v zádech pořád nepolevovala a tím mě oslabovala.
,,Nemám v plánu s tebou mluvit." zabručel jsem a znovu jsem se podíval na Ariel. Měla na sobě pánské triko, trochu mě to zneklidnilo, ale věřil jsem jí. Navíc to vypadalo jako Michaelovo triko, jen on dokázal nosit něco tak nechutně barevného.
,,Možná by tě zajímalo s kým jsem jí našla." pokračovala bez toho aby brala na vědomí to co jsem jí řekl.
,,Nezajímá mě to." vydechl jsem a pohledem jsem vyhledal její ledový pohled, usmívala se.
,,To nevadí, stejně ti to řeknu. Byla s Michaelem...a objímala ho."
Nemůžu popřít, že mi ta myšlenka nevadila, ale Michael byl můj přítel, nikdy by mě nepodrazil.
,,Řekl jsem že mě to nezajímá."
,,Bože, všichni jste tak tvrdohlavý, i on se mi snažil odporovat, ale víš co? Můj meč si jeho hruď stejně našel, měl si vidět ten výraz co měl když mu čepel prošla skrz tělo." všechno se ve mě sevřelo. Jestli tohle Michael přežije bude to zázrak, ale já jsem smrt, věděl bych kdyby byl mrtvý.
,,Stejně se mi víc líbilo to jak křičela. Vážně je mi hodně podobná. Měl by sis najít už jiný typ holek Azraeli, jsi tak šíleně...jednotvárný."
,,Zavři už konečně tu svojí hubu!" vykřikl jsem a Lu se na mě podíval.
,,Opatrně se svým jazykem Azraeli, je to dívka." napomenul mě a dál si nás nevšímal.
,,Tohle tady už není nic jiného než další z tvých hraček." odpověděl jsem mu a on se na mě znovu podíval.
,,Nikdo není jen má hračka Azraeli, všichni jsou moje rodina. Moje úžasná, démonská rodina, i ty jsi do ní kdysi patřil. A jestli jsi rozumný, znovu do ní patřit budeš."
,,Co tím myslíš?" zeptal jsem se ale věděl jsem co po mě chce, výměnou za Areilin život. Znal jsem ho, vždy mě chtěl znovu jen pro sebe a teď měl prostředek jak mě k tomu donutit.
,,Výměnou za její život, chci tvou poslušnost Azraeli, chci abys znovu považoval temnotu za svůj domov."
,,Dokonalý...zatleskal bych, ale nemůžu." řekl jsem s úšklebkem a on se zvedl ze svého místa.
,,Řekl jsem ať si dáváš pozor na jazyk!" vykřikl těsně u mě. Znovu se ke mě přenesl, vždy jsem nesnášel tuhle jeho schopnost.
,,Jdi do háje Lu!" oplatil jsem mu a on mě znovu chytl za jedno z křídel. Bože jaký bastard tohle je.
,,Budeš poslušný?" zeptal se teatrálně a já se neubránil dalšímu z mnoha úšklebků.
,,To mě radši zabij." zavrčel jsem a on rukou ve které svíral kost mého křídla prudce škubl ke straně. Vydal jsem ze sebe něco mezi výkřikem a zavrčením, nepokoří mě, už ne.
,,Máš štěstí, že tě nechci zabít." řekl jen a utřel si zakrvácenou ruku do kusu hadru.
,,Jenomže na jejím životě mi pramálo záleží. Jak moc jí miluješ Azraeli?" zeptal se a já měl sto chutí plivnout mu do tváře. Jestli jsem ho někdy alespoň uznával, teď to bylo pryč, definitivně.
,,Myslím, že dost na to, aby pro ní riskoval svůj život." odpověděla za mě Dina a já se neubránil odplivnutí. Jestli se mi někdy dostane pod ruku, bude litovat.
,,Fajn to se nám hodí. Naše drahá vládkyně se totiž probouzí."

Okamžitě jsem se podíval na Ariel, opravdu se pohnula a něco zamumlala. Než jsem ho stačil zastavit, Lu se k ní sklonil a za vlasy jí vytáhl do sedu. V tu chvíli byla kompletně vzhůru a zmateně se kolem sebe dívala. Když se ale podívala na mě viděl jsem to, ten strach v jejích očích.
,,Azraeli." vydechla a po tváři se jí skutálely dvě obrovské slzy.
,,Bude to dobrý, slibuju." odpověděl jsem jí a Lu společně s Dinou se zasmály.
,,Neměl bys jí lhát." řekl Lu a Ariel k němu zvedla své modré oči.
,,Zdravím maličká, jsem Lu, což znamená..."
,,Lucifer." dopověděla za něj a on se na ní překvapeně zadíval.
,,Ty se mě nebojíš?" zašeptal tak blízko jejího obličeje, že jsem zatnul pěsti a silně zatahal za řetězy které mě poutaly ke stěně.
,,Ne." odpověděla mu hrdě, on se usmál a podíval se na mě.
,,Dino? Tvá hračka je vzhůru." řekl a dál se na mě díval. Když k němu Dina přišla bez milosti pustil Ariel na podlahu a odkráčel znovu na svůj trůn.
,,Nezašpiň mi podlahu." řekl ještě a moje oči vyhledaly Ariel. Vyděšeně se na mě dívala a tiše mě prosila o pomoc.