Vládkyně-II.Díl-Andělský dům✔️

27.Kapitola

Pomalým krokem jsem se blížil zpět k domu a v krku jsem měl sucho jako kdybych týdny nepil. Nevím co mě tam čeká a co bylo horší, nevím co mě bude čekat až se Ariel probere. Ještě jsem měl čas, vím to, to že jí Dina zlomila křídla...bude chvíli trvat než se z toho vzpamatuje.
,,Azraely, měl jsem strach že už se nevrátíš." přivítal mě Michael jen co jsem vešel hlavními dveřmi. Copak bych dokázal odejít? Ne nedokázal, tady byl můj smysl života a já jí neopustím.
,,Musel jsem být chvíli sám, promiň." zamumlal jsem v odpovědi a sedl jsem si k němu na sedačku.
,,Jak je na tom Ariel?" zeptal jsem se po chvíli.
,,Gabriel je u ní, léčí jí, ale není to nic příjemného." řekl a v tu chvíli jsem uslyšel křik, její křik. Všechno se ve mě sevřelo. Tak takové to bylo pro ní?
,,Napravuje jí křídla. Na ty jeho moc nestačí, musí jí je srovnat, až pak jí může uzdravit." zavrčel zpoza zatnutých zubů.
,,Azraely, řekni co se dole stalo. Co jí Dina řekla?"
,,Nevím co jí přesně řekla, ale prý obrátila všechnu její lásku ke mě v nenávist. Nevím co mám dělat Michaely, nemůžu bez ní žít."
,,Musíš si jí získat zpět, je to jednoduchý." odpověděl mi a já se zašklebil.
,,Je to všechno ale rozhodně ne jednoduchý Michaely."
,,Hele, prostě to nevzdej ano? Měl bys vědět že... i mě na ní záleží Azraely, jenže ona miluje tebe, takže to nevzdej a bojuj o ní jasné?"

Dneska mě všichni překvapujou, to jsem tak zatraceně nevšímavý k okolí? To mi tady teď Michael říká, že jí miluje? To je snad špatnej vtip.
,,Michaely...nevím co ti na to mám říct."
,,Klid...nemám v plánu ti jí přebrat. Jsem s tím smířený." odpověděl mi a chtěl mě plácnout po rameni, ale můj pohled ho zastavil.
,,Sakra, nikdy si nezvyknu že se tě nesmím dotýkat." zamumlal a usmál se.
,,Michaely mrzí mě to...nechtěl jsem aby to takhle dopadlo, vážně ne."
,,Vždyť za to nemůžeš. I já na tom nesu svůj podíl viny."
Pak se domem roznesl znovu její křik, oba jsme ztuhly a čekaly až to přestane. Tohle je fakt to nejhorší co jsem kdy slyšel, slyšet jí jak trpí...už asi chápu o čem Jay mluvil.
,,Mluvil jsem s Jayem, říkal mi to samé co ty. Nechce abych to s ní vzdal, asi to nebude takovej hajz jak jsme si myslely." řekl jsem když bylo zase ticho a Michael se na mě překvapeně podíval.
,,Tys s ním mluvil? To jste teď jako kamarádi?" zašklebil se a já se musel zasmát.
,,Michaely, vyplítval svou poslední návštěvu země na mě. Chtěl se mnou mluvit a já jsem mu za to vděčný."
,,Nevyměkl jsi dole trochu?" usmál se a já se na něj zamračil.
,,Myslím že ta bolest ze zlomených křídel mě bude provázet ještě sakra dlouho Michaely." odpověděl jsem mu a on se zarazil.
,,Já, zapomněl jsem na to promiň." vydechl a pak se znovu ozval výkřik. Tohle mě zničí, musím jít za ní.
,,Michaely, jdu za ní." oznámil jsem mu a on se společně se mnou zvedl.
Aniž by jsme promluvily, jsme došli až ke dveřím pokoje ve kterém byla Ariel a ani jeden z nás nechtěl otevřít dveře.
,,Pojďte už jsem skončil." ozvalo zevnitř a já poznal Gabriela. Stiskl jsem tedy kliku a po tom co jsem uviděl se mi snad i na pár vteřin zastavilo srdce. Celá postel ve které Ariel ležela byla od krve a ona sama vypadala tak neuvěřitelně křehce.
,,Jak jí je?" zeptal jsem se a nemohl z ní spustit oči. Moje malá Ariel...
,,Už je to lepší, je při vědomí, ale je vyčerpaná, musel jsem ty kosti dát do pořádku abych jí mohl vyléčit. Muselo jí to neuvěřitelně bolet." odpověděl mi Gabriel a utíral si ruce. Všude tu byla její krev, nejhorší obrázek který jsem kdy viděl.
,,Michaely...ptala se po tobě." řekl ještě jeho směrem a mě se v krku usadil knedlík. Nepočítal jsem s tím, že jako první se bude ptát na něj. Otočil jsem se na Michaela a ten mě očima žádal o svolení. Kývl jsem a v tu chvíli byl u ní a držel jí za ruku která jí do teď vysela dolů z postele. Nemohl jsem ustát ten pocit žárlivosti co se mi rozlil po těle. Jestli tohle zvládnu...už nikdy o sobě nezapochybuju.

Ariel

Probudil mě Gabrielův hlas který mě jemně budil. Říkal něco o lámání a napravování kostí ale já ho sotva vnímala. Byla jsem jako omámená, hlava mi třeštila jako blázen a ta bolest v mých zádech jsem ani nedokázala popsat. To horší ale mělo teprve přijít. S první kostí kterou mi Gabriel zlomil a pak znovu narovnal jsem ze sebe vydala nelidský výkřik. Myslela jsem si že nejhorší bolest byla ta kdy mi Dina ty křídla zlomila, ale ne mýlila jsem se, tohle bylo daleko horší a ke všemu tu nebyl nikdo kdo by mi byl oporou.
,,Ariel, ještě to chvíli vydrž." mluvil ke mě Gabriel a za chvíli jsem uslyšela další křupnutí. Zatnula jsem zuby a v rukách drtila hranu postele, jedinou úlevu mi poskytovala moje vlastní krev která mi rány zalévala.
,,Je Michael v pořádku?" zeptala jsem se ho ve chvíli kdy jsem zase dokázala rozumně uvažovat.
,,Ano je Ariel, pak ho za tebou pošlu, teď to ještě jednou zabolí a pak už ti dám pokoj ano?" přikývla jsem a připravila se na další bolest. Křičela jsem, opravdu jsem se snažila tu bolest vykřičet, ale nijak mi to nepomáhalo.
,,Tak hotovo, teď si odpočiň, zítra tě uzdravím ano?" promluvil znovu a já jsem na svém čele ucítila jeho rty.
,,Jsem rád že jsi v pořádku, ještě za tebou přijdu, ale teď by tě chtěl někdo vidět."
Pak jsem uslyšela nějaké hlasy, ale byla jsem moc unavená na to abych je dokázala přiřadit.
,,Ariel." ozvalo se u mě a já namáhavě otevřela oči. Uviděla jsem modré Michaelovy oči a pak jsem ucítila že mě vzal za ruku která mi volně visela z postele.
,,Michaely." vysoukala jsem ze sebe a on se usmál.
,,Jak je ti." ptal se. Vážně se mě teď ptá na to jak mi je? Nejradši bych si ty křídla odřezala než zase takhle nelidsky trpět.
,,Vážně se mě ptáš na tohle?" usmála jsem se a pak jsem koutkem oka uviděla pohyb za jeho zády. Moje vidění bylo rozmazané ale i tak jsem uviděla kluka s černým pohledem. Azrael...
,,Co tu chce?" zeptala jsem se anděla klečícího u mé postele.
,,Ariel, až budeš v pořádku, potřeboval bych si s tebou promluvit. V temnotě se něco stalo, Dina tě k něčemu donutila, musíš vědět kde je pravda." vysvětlil mi a já se znovu podívala na kluka co stál u dveří. Snažila jsem se vzpomenout na to co se přesně dole stalo, ale ve všem na co jsem si vzpomněla byla jen bolest.
,,Chci aby odtud vypadl." zavrčela jsem a on se v tu chvíli otočil a zmizel za dveřmi. Ať se dole stalo co chtělo, jedno jsem věděla jistě. Azraela nenávidím, to kvůli němu jsem v tomhle stavu a to kvůli němu jsem musela dole trpět.
Není nic víc než nenávist.