Vládkyně-II.Díl-Andělský dům✔️

32.Kapitola

,,Ariel tak tady jsi!" volala na mě přes celý dům Ami a já se omluvně podívala na Azraela, který šel vedle mě.
,,Jen jdi, uvidíme se." zašeptal a vtiskl mi do vlasů krátký polibek.
Byla jsem tak trochu nesvá z toho co se stalo a z toho co se možná stane. Čekala mě další párty a já měla pořád v hlavě tu minulou. Nechtěla jsem aby se i tahle zvrtla jako ta minulá.
,,Ami, proč jsi chtěla abych přišla?" řekla jsem jen co jsem našla její pokoj. Byl stejný jako Eloin, měla tam stejně velké okno a i nábytek by rozestavěný podobně.
,,Chci tě připravit na večer." řekla vesele a táhla mě k dalším dveřím. Když je otevřela objevil se přede mnou obrovský šatník.
,,Páni." vydechla jsem nad množstvím oblečení, bot a všeho možného.
,,Asi nemáš co na sebe, myslela jsem, že by sis mohla něco vybrat." řekla vedle mě a já se na ní udiveně podívala. Opravdu mi teď nabízela cokoliv co se mi bude líbit?
,,Hm, kalhoty a tričko mi asi neprojde co?" zkusila jsem a ona důrazně zatřásla hlavou.
,,Chci abys byla dokonalá a vlastně už jsem ti něco vybrala. Snad se ti budou líbit." řekla nervózně a z nejbližšího věšáku vytáhla smetanové šaty s fialovou mašlí na pasu. Byly nádherné ale neuvěřitelně krátké. Zepředu nařasené a vzadu se prodlužovaly.

,,No Ami..." začala jsem a snažila se vymyslet jakoukoliv výmluvu, ale když jsem uviděla její výraz, rozmyslela jsem si to.
,,Zkusím si je." dokončila jsem a jí se rozzářily její hnědé oči.
,,To je skvělý, tak si je zkus, já zatím zavolám Rafaelovi ať přivede Linu, a ještě pár lidem." oznámila mi a nechala mě v jejím obrovském pokoji samotnou.

Chvíli jsem přemýšlela jestli se nemám radši vytratit a někam se schovat, ale nemohla jsem jí zkazit tu obrovskou radost která jí přímo tryskala z očí. Nakonec jsem si hlasitě povzdechla a pověsila šaty na nejbližší ramínko, abych se mohla svléknout. Nemůžu říct, že mi ty zatracená křídla nevadila.
,,Ami?" zkusila jsem na ní zavolat a ona na mě vykoukla zpoza dveří.
,,Jak se zbavím těch křídel?" zeptala jsem se a ona odtáhla telefon od ucha.
,,Jen chtěj Ariel." řekla rychle a pak zase zmizela. No tak díky Ami, to jsi mi pomohla.
,,Fajn takže to mám chtít jo? Dobře, chci aby křídla zmizela." řekla jsem potichu, ale nic jsem necítila, asi to nefungovalo. Přešla jsem k velkému zrcadlu které bylo v šatníku a k mému překvapení byla moje záda zase čistá. Nikde ani stopa po křídlech. Nadšeně jsem se usmála a přetáhla si své triko přes hlavu. Vlastně...neměla jsem na sobě Michaelovo? Tohle bylo šedé a trochu větší než jaké jsem měla na sobě minule.

Nechala jsem to plavat a postupně jsem ze sebe svlékla všechno kromě kalhotek, ty mi snad Ami nechá. Usmála jsem se a oblékla si ty smetanové šaty které mi končili sotva u stehen. Sakra, ty jsou ještě kratší než ty modré co jsem na sobě měla předtím. Nejistě jsem se otáčela před zrcadlem, když jsem za sebou uviděla pohyb.
,,Ami, myslím že jsou šíleně krátké." vydechla jsem, protože jsem si myslela že je to Ami, mýlila jsem se. Oči které se na mě dívaly sice byly hnědé, ale Ami rozhodně nepatřily.
,,Co tu děláš?" řekla jsem trochu naštvaně, ale pohled kterým se na mě Azrael díval se mi více než líbil.
,,Ami mě za tebou poslala, vůbec netuším proč." řekl a nepřestal detailně zkoumat mou postavu. Ta podrazačka jedna.
,,Tak to abys zase šel ne?" s tím jsem se znovu otočila k zrcadlu a dělala že tu není. Nepovedlo se mi to, jeho postavu prostě nešlo ignorovat.
,,Azraeli?" oslovila jsem ho když se na mě dál díval.
,,Hm?" zabručel duchem nepřítomný a mě to donutilo k úsměvu. Znovu jsem se k němu otočila a on se mi podíval přímo do očí.
,,Měl bys jít." zopakovala jsem mu a on místo toho aby šel ke dveřím šel přímo ke mě. Pořád se na mě díval, a mě neunikla temná barva jeho očí.
,,Co to děláš?" zašeptala jsem trochu hystericky když byl ode mě sotva pár centimetrů.
,,Sám nevím." odpověděl mi a hřbetem ruky mě pohladil po hraně čelisti. Celé moje tělo polilo horko, sakra už zase to dělá.
,,To je dost hloupá odpověď." usmála jsem se a jeho pohled padl na moje rty. A jsem v háji.
,,Musím se tě ptát na svolení, nebo to můžu prostě udělat?" vydechl a tím víc se přiblížil k mému obličeji. Zadrhl se mi dech a srdce vyhlásilo třetí stupeň pohotovosti. Musela jsem se zachytit hrany police za mnou abych tón jeho hlasu ustála.
,,Neměl bys to dělat vůbec." vydechla jsem s pohledem přišpendleným na jeho pootevřených rtech. Nemůžu říct, že si to moje tělo neužívalo, ale moje hlava byla proti.
,,Opravdu?" zeptal se a vrátil svůj pohled do mých očí. Opravdu jsem chtěla aby to nedělal? Jak mám vůbec racionálně přemýšlet když je u mě tak blízko? To prostě nejde.
,,Asi ano." vysoukala jsem ze sebe odpověď a on se usmál pokřiveným úsměvem, teda...tohle byl prostě podraz. Nemohla jsem odtrhnout oči od toho dokonalého díla v podobě jeho rtů. Jestli jsem po tom toužila dole před domem tak teď bych mohla padnout na kolena a prosit ať mě políbí.
,,To slovo, asi, dělá tvojí odpověď dost nejistou." podotkl a naklonil se ke mě tak že jsem cítila jeho dech a i to jak se mu zvedá hrudník.
,,To proto, že mě znervózňuješ." zašeptala jsem chabou výmluvu a on se znovu usmál tím neodolatelným úsměvem.
,,Znervózňuju?"
,,Ano."
,,Co po tom děláš ty se mnou?"
,,Nevím."
,,Pusť mě k sobě Ariel." vydechl a já o svůj dech přišla. Co jsem mu na tohle měla odpovědět? Že moje tělo po něm touží, ale hlava se brání? Jak se mám sama se sebou vyrovnat, když je tu on?
,,Ještě ne."
,,Dobře." řekl okamžitě, dal mi pusu na tvář a rychlým krokem odkráčel. Zase jsem byla sama, a byla jsem...zklamaná. Co to se mnou ten kluk dělá?