Vládkyně-II.Díl-Andělský dům✔️

28.Kapitola

Seether feat. Amy Lee - Broken ft. Amy Lee

Azrael

Tak neskutečně mě štvala myšlenka toho, že tam s ní je Michael, když jsem tam měl být já. Ani si nechci představovat to jak jí drží za ruku nebo jí dokonce objímá. Dohánělo mě to k šílenství, ona tolik trpěla a já k ní nemohl. Vyhodila mě. Ten pohled který mi věnovala mi do srdce vypálil obrovskou díru která bolela jako čert. Můžu jen doufat, že se tohle celé ještě víc neposere a my budeme zase spolu. Pořád mám před očima ten pohled, kdy jí Lu řekl, že jí miluji víc než jsem kdy miloval Dinu, věděla to, věděla že je to pravda. Do uší mi hrála ta prokletá písnička a všechno, doslova všechno se ve mě svíralo. Ty slova ani z části nevystihovaly to co cítím. Dřív jsem byl silný, netečný ke všemu okolo sebe, ale přišla ona a můj svět se otočil úplně opačným směrem. Nechci ty lítostivé pohledy ostatních, nestojím o to, chci jen jí. Chci se jí zase dotknout, chci aby mi patřila, ale to je teď nemožné. Nevím jak s tím bojovat, nevím jak bojovat sám se sebou. Jak vyhrát boj který je předen prohraný.
,,Azraeli?" ozvalo se nade mnou a já otevřel do teď zavřené oči. Byla to Ami. Holky se vrátily před pár hodinama a když se dozvěděli co vše se stalo, nehnuly se ode mě na krok. Obě moc dobře věděly co jsem dělal když jsem ztratil Dinu, ale tohle byl úplně jiný level. Tohle nebyla Dina ale Ariel. Moje překrásná Ariel, která teď už moje není.
,,Co je?" zahučel jsem a znovu zavřel oči.
,,Chci abys věděl že jsem tady bráško." promluvila znovu a mě to bůh ví proč donutilo k úsměvu. Ona anděl lásky mě přišla utěšovat. Mě, samotnou smrt. Jako kdyby to snad pomáhalo.
,,Vidím." zabručel jsem s hlavou položenou na opěradle sedačky.
,,Azraeli, je mi to líto. Vím co cítíš, kdybych tak mohla..."
,,Jenomže ty nemůžeš!" vykřikl jsem a s konečnou platností odhodil mobil, ze kterého mi hrála hudba do sluchátek, přes celou místnost.
,,Nemůžeš udělat nic jasný?!" pokračoval jsem a zvedl se ze svého místa.
,,Azraeli..."
,,Ne! Hlavně se mi neomlouvej Ami, kašli na to...běž pryč..." vydechl jsem zlomeně, ale ona dál seděla na svém místě.
,,Nenechala jsem tě samotného předtím a neudělám to ani teď." protestovala a založila si ruce na prsou. Sakra Ami, kdybys věděla jak moc bych potřeboval obejmout...jenomže nemůžu, jsem sám.
,,Ami...nech toho..." vydechl jsem a rukama se zapřel o velké okno které vedlo do lesa.
,,Nikdy jsem netušila, že jsi schopný tak neskutečně velké lásky Azraeli, ne zrovna ty..."
,,Hm...a to mi má pomoct jak?" zeptal jsem se s úšklebkem a dál pátral ve stromech po něčem co by mi dalo sílu.
,,Nijak, jen chci abys věděl, že tě v tom nenechám..."
,,Stalo se Ami, nech to být...smířím se s tím."
,,Nechci aby ses s tím smiřoval." ozvalo se vedle mě a já se na ní podíval. Stála vedle mě a upírala na mě své velké, laskavé, hnědé oči.
,,A co mám podle tebe dělat?"

Pak jsem uviděl pohyb před domem a nevěřil jsem vlastním očím. Tam, dole u kraje lesa stála Ariel, křídla se za ní nesla jako černý smuteční závoj. Dívala se někam do dálky.
,,Snažit se." zašeptala moje sestra když jí uviděla taky. Možná jsem chtěl jít za ní, ale pak jsem uviděl i Michaela a všechna ta chuť se proměnila na vztek.
,,Nemá to cenu." odpověděl jsem jí a dál sledoval ty dole. Ariel se na něj unaveně usmívala a Michael jí to oplácel. Měl jsem toho kluka rád, ale tohle mi neměl dělat, ne teď.
,,Azraeli, neudělej nějakou hloupost, prosím." řekla Ami velice tiše a já se znovu zašklebil. Hloupost? Už jen to, že jsem se do ní zamiloval byla hloupost. Musel jsem sám sobě přiznat, že ta siréna dole dělala z mé podstaty jen pouhou nicku, ona byla moje největší slabina a já propadával. Prohrával jsem boj sám se sebou.
,,Jako kdyby to něco změnilo." odsekl jsem jí, když Michael Ariel objal.
,,Neměj mu to za zlé Azraeli, snaží se jí pomoct."
Jo jasně pomoct...
,,Hm." zabručel jsem.

Ariel

Všechno bylo tak jiné. Hned po tom co jsem se byla schopná postavit, jsem chtěla jít ven, prostě jen vypadnout z tohohle domu. Dusilo mě to tu. Venku byl tak krásný den, že nic nemohlo zkazit mojí náladu. Snad jen to že mi ještě nikdo neukázal jak zakrýt svá křídla. Byla černá a to mě dovádělo k šílenství, tolik mi to připomíná Azraela a já na sobě nechci nic co se mu podobá.
,,Ariel, měl bych ti něco vysvětlit, ale vzhledem k tomu, že nejsme tak docela sami, nevím jestli je to dobrý nápad."
,,Jak to myslíš, že nejsme tak docela sami?"
Stáli jsme před domem, nikdo tu nebyl, jen my.
,,To je jedno Ariel, jen chci abys věděla, že tu vždycky budu ano? Ať se děje co chce, vždy při tobě budu stát, já tě..." nedokončil to a odmlčel se, ale já svým způsobem věděla co mi chce říct.
,,Michaeli, já vím." vydechla jsem a on se na mě zadíval.
,,Vím to už delší dobu. Mám tě ráda, opravdu tě mám ráda, ale tohle nejde..." dokončila jsem a jemu se po tváři rozlil smutný výraz.
,,Vím proč to nejde." přikývl a tentokrát jsem to byla já co se na něj tázavě zadíval.
,,Nejde to kvůli němu." vysvětlil mi a pohodil hlavou k domu, následovala jsem jeho pohled a střetla se s temně hnědým. Azrael. Byl u okna a rukama se opíral o sklo. Chtěla jsem od něj odvrátit pohled, nenávidím ho, ale něco v jeho výrazu mě nutilo se dál topit v té temnotě. Nechápala jsem to, ještě předtím jsem ho nedokázala snést a teď se zcela dobrovolně topím v jeho pohledu. Ještě pořád neuhnul očima a mě to přivádělo k šílenství.
,,Ariel, on tě miluje." řekl vedle mě Michael a mě to probudilo z transu do kterého jsem se svým vlastním jednáním dostala. Co že to teď řekl? Proč by měl milovat zrovna mě? Nenávidí mě a já jeho, tak je to správně.

Tak je to v mé hlavě.