Vládkyně-II.Díl-Andělský dům✔️

31.Kapitola

Klečela jsem tam s rukou na jeho tváři a nic se nestalo, dotkla jsem se ho a nezemřela jsem. Nikdo z těch co tu byly nepromluvil, bylo až hmatatelné ticho, a já tam jen dál seděla a dívala se do temných očí anděla před sebou. Jeho pohled mi vypaloval díru do duše a já věděla, že takhle to má být, že takhle je to správně a že jsem udělala správnou věc. Ač nevědomky, uvědomovala jsem si, že mě jeho dotek nezabil a že to je díky jeho lásce, nebo díky naší lásce?
,,Maličká...ty ses ho dotkla..." vydechl Lu za jeho zády a já v jeho hlase cítila překvapení.
,,Dotkla ses ho i přes to, že k němu nic necítíš. Jsi si vědoma toho, že tě mohl zabít?" pokračoval a já se nemohla odpoutat od Azraelových očí.
,,Asi je mi to fuk." podotkla jsem aniž bych se na něj podívala.
,,Neuvěřitelné, tys docela nevědomky riskovala svůj život, pro záchranu toho jeho."
,,Možná." vydechla jsem a on se zasmál. Byl to docela děsivý smích, ale nic z toho mě teď netrápilo. Jen jsem chtěla aby se Azrael konečně zvedl, nebo aby cokoliv udělal.
,,Azraeli, řekni něco." vyzvala jsem ho, ale odpovědí mi bylo jen zavření jeho očí a tlak jeho tváře v mé dlani. Sám se k mojí ruce ještě víc přitiskl.

Byla jsem zmatená, zmatená ze všeho co se teď stalo a taky z toho co cítím. Všechno ve mě svádělo souboj a já nevěděla která strana má vyhrát.
,,Jak jsi to udělala?" vydechl po chvíli anděl který měl pořád svou tvář v mé dlani a já se neubránila úsměvu. On se mě ptá jak jsem to udělala když to sama nevím?
,,Nevím." přiznala jsem a chtěla svou ruku stáhnout, on jí ale přikryl tou svou a nedovolil mi jí spustit k tělu. Trochu mě to naštvalo, ale uvolněný výraz jeho tváře, mě znovu přesvědčil o tom, že takhle je to správně.
,,Lu, děkuju žes přišel, ale už tě nebudu potřebovat." řekl po další chvíli která mi připadala nekonečná a cítila jsem úlevu.
,,To jsem nesmírně rád chlapče." přikývl mu Lu a v ten okamžik se po něm slehla zem.
,,Zachránila jsi mě...znovu." řekl Azrael mým směrem a podíval se na mě.
,,Jo asi jo, ale nezvykej si." vysoukala jsem ze sebe a on pustil mou ruku tak, že jsem jí mohla konečně spustit k tělu.
,,Dáš mi šanci napravit to co jsem posral?" zeptal se mě a já znovu nevěděla co mu mám odpovědět, chtěla jsem mu jí dát? Právě jsem ho zachránila od smrti kterou chtěl jen kvůli tomu co jsem chtěla udělat. Odpověď byla najednou jasnější než kdy dřív.
,,Můžeš to zkusit." usmála jsem se a v tu chvíli na mě zezadu přistála nějaká drobná osoba, mohla jsem hádat kdo to je.
,,Ami, uškrtíš mě!" zahučela jsem, ale ona mě dál silně objímala až jsem opravdu musela zalapat po dechu.
,,Miluju tě Ariel! Já tě fakticky miluju!" zakřičela mi do ucha vesele a já si povzdechla. Je vás na mě nějak moc.
,,To chce párty! A pořádnou!" zvolala nadšeně a konečně mě propustila ze svého sevření. Konečně jsem se mohla nadechnout.
,,Už zase?" ozvalo se odněkud a já v tom hlase poznala Gabriela. No jo pravda, ta poslední nedopadla tak dobře jak jsem čekala.
,,Jasně! Musím zavolat Rafaelovi a Eloa mi musí pomoct! A ty Ariel za mnou pak přijď!" rozkazovala a pak se rozběhla k domu.
,,No my vás tu necháme." zabručel Michael a i s Gabrielem odešli. Zůstala jsem s Azraelem sama a všechna nenávist kterou jsem k němu cítila odplula někam do neznáma, když jsem k němu znovu otočila pohled...znovu se na mě díval tím pronikavým pohledem jako předtím když jsem ho viděla v okně, tím pohledem který mě nutil zapomenout na všechno a vnímat jen jeho.
,,Ariel...děkuju."

Nezmohla jsem se na nic, byla jsem naprosto omámená jeho pohledem a těmi slovy co splynuly z jeho úst. Neodolala jsem a pohled mi spadl na jeho dokonalé rty, rty které byly stvořeny k polibku. Všiml si mého pohledu protože se ke mě nepatrně naklonil, ale já ucouvla, zastavil se a já cítila na svém obličeji jeho dech. Proč mu najednou chci podlehnout? Proč chci ochutnat jeho rty, a cítit je na těch svých? Kde je teď všechna ta nenávist se kterou jsem se na něj dívala posledních pár hodin?
,,Ariel." zaznělo mé jméno z těch rtů na které jsem se nedokázala přestat dívat. A to jakým tónem ho vyslovil ve mě vyvolalo další boj mezi tím co vlastně cítím. Co když ten dotek byla jen náhoda? Co když ho teď nechám aby mě políbil a on mě zabije? Chci to riskovat?
,,Měli by jsme jít dovnitř." konstatoval nakonec a zvedl se. Připadala jsem si ochuzená, chtěla jsem aby to udělal, tedy minimálně jedna moje část to chtěla. A když ke mě natáhl ruku bezmyšlenkovitě jsem mu tu svou do jeho vložila a on mi pomohl vstát.
,,Nezabil si mě." řekla jsem když jsem stála na nohou vzdálená od něj sotva pár centimetrů.
,,Asi už to tak bude."
,,Jakto?"
,,Nevím."
,,Azraeli..." nedokončila jsem to protože jsem znovu zvedla oči k těm jeho a znovu jsem byla chycena. Chycena do temnoty a já neprotestovala, nechtěla jsem být zachráněná, teď jsem se chtěla utopit v té temné barvě jeho očí.

Znovu mě ovládl a moje srdce tlouklo rychleji než obvykle. Co to se mnou jen dělá? Vždyť jsem si kvůli němu chtěla odřezat křídla. Ano chtěla, už nechci. Nesnesla bych myšlenku na to že on trpí jen kvůli mé neschopnosti přijmout to, že prostě nevím co sama chci. Na sucho jsem polkla a pohledem jsem znovu zabloudila k jeho rtům, odpovědí na to mi byla jeho ruka na mém boku, nebylo to nepříjemné, nevadilo mi to. Zatraceně co to dělám? Já se mu zcela dobrovolně poddávám. Kde jsem nechala všechno to co jsem cítila ještě předtím než jsem se ho dotkla? Kam to všechno zmizelo? Možná do té temné propasti kterou tvořily jeho oči a do které hrozilo, že spadnu i já.
,,Ariel..." znovu vyslovil mé jméno a vypadalo to že chce ještě něco říct, ale nakonec to vzdal a jen ztěžka polkl. Udělal krok ke mě a tím mě uvěznil ve své náruči.
,,Ani nevíš jak těžké je být takhle blízko, smět se tě znovu dotknout a nesmět...nesmět tě políbit." zamumlal mi do vlasů a mě to donutilo ke spokojenému úsměvu. Moje tělo jako kdyby bylo stvořené přímo pro jeho náruč a já si opřela hlavu o jeho hrudník. Srdce mu bilo stejně rychle jako mě a já zavřela oči. Sice si nejsem jistá co se to teď právě děje, ale právě teď jsem chtěla být přesně tady. Tady v náruči mého anděla smrti.

Mého Azraela.