Vládkyně-II.Díl-Andělský dům✔️

23.Kapitola

Zírala jsem na to pero neschopná jakéhokoliv slova. Tohle vytáhla ze mě? Vždyť vypadalo přesně jako ty Azraelovi. Podívala jsem se směrem k němu, on na mě upíral svoje smutné oči a prosil mě o odpuštění. Co mu mám odpouštět?
Odpověď mi přišla vzápětí, když Dina svou ruku znovu schovala za má záda a zaryla do mě své nehty. Vykřikla jsem a prohnula se v zádech.
,,Ach, promiň. Bolelo to?" omlouvala se mi a já si byla na milion procent jistá že to nemyslela upřímně.
,,Jdi k čertu, můžeš mi udělat co jen chceš, ale stejně nedovolím aby vám sloužil." zavrčela jsem skrz zatnuté zuby a mohla jsem skoro vidět její potěšený výraz.
,,Víš, u jednoho ďábla už jsem." odpověděla mi a znovu mi zaryla své nehty do kůže. Tentokrát mi do očí vyhrkly slzy, ale nebudu jí dělat tu radost, kterou má z mého křiku.
,,Už to skoro bude." promluvila zase a já se nebyla schopná soustředit na nic jiného než na anděla co se zmítal v řetězech jen kousek ode mě. Myslím, že kdyby mohl zabíjet i jeho pohled, všichni by tu byly mrtví.

Jen co jsem tu myšlenku dokončila mi Dina znovu zaryla své prsty hluboko do kůže a tentokrát jsem vykřikla, chtěla bych se schoulit do klubíčka, ale nemohla jsem, pokaždé když jsem se pohnula tak jak se jí nehodilo, praštila mě. A já chci být vzhůru, nechci znovu ztratit vědomí.

S tím když ze mě prsty vytáhla jsem ucítila neuvěřitelný tlak. Drtila jsem své ruce v pěstích a toužila rozdrtit kámen pod svýma nohama, ale nevykřikla jsem. Moje bolest jí dělala radost a tu já jí prostě odepřu.
,,Fajn to by jsme měli." řekla potěšeně a já cítila jak mi po zádech stéká moje vlastní, teplá krev.
,,Hm, asi bude zbytečné říkat ti abys je roztáhla, tak to udělám za tebe."
Roztáhla co, proboha?
Hned na to jsem ucítila hodně nepříjemný tlak, ale nevycházel z mých zad, ale z něčeho jiného. Co se to sakra děje?

Otevřela jsem svoje bolestí zavřené oči a uviděla pohyb za sebou, když jsem pootočila hlavou uviděla jsem je. Dina už neklečela, stála za mnou a ve zkrvavených rukách držela mohutné, obrovské, černé křídlo. Tady mám svou odpověď.
,,Ach bože asi ti je budu závidět." vydechla a já se nestačila divit, to křídlo které držela v rukách bylo obrovské, muselo být dvakrát tak velké než ta její. Tohle je jako moje?
,,Maličká, zkus se zaměřit na to abys s ním pohnula, pak budeš mít odpověď." promluvil Lu a já v jeho hlase uslyšela překvapení?
Neodolala jsem a opravdu s ním zkusila pohnout. K mému překvapení se to obrovské křídlo opravdu pohnulo a vytrhlo se Dině z rukou.
,,Fenomenální." zatleskala ta holka za mnou a já jsem málem upadla do mdlob. Takže moment, tohle křídlo je jako moje? Moje? Z mých vlastních zad? Překvapeně jsem se podívala na Azraela který se na mě díval stejně překvapeně jako já na něj.
,,Teď to druhé! Honem pohni s ním!" vyzvala mě Dina a já jí poslechla. Během okamžiku jsem znovu ucítila ten divný tlak a pak ho uviděla, na druhé straně se rozvinulo druhé černé křídlo.
,,Úžasné." vydechl Lu za mými zády a já se na něj podívala. V očích měl jen čiré překvapení.
,,Jak to?" vydechla jsem po dlouhém mlčení a pořád jsem se dívala na ty dvě nádherná křídla. Na moje vlastní křídla.
,,To je jeho práce." odpověděla mi Dina která si zase stoupla přede mě a ukázala prstem za sebe. Na Azraela, který jen sklopil hlavu.
,,Tedy, spíš jeho krve. Já jsem ty svoje získala stejným způsobem, i když mě zaráží to, že ty tvoje jsou o dost větší." zamumlala nezúčastněně a dál se dívala na má křídla.
,,Víš proč má větší křídla?" promluvil Lu a já i Dina jsme se na něj podívaly, zvedl se ze svého trůnu, sestoupil přímo ke mě a vzal mě za bradu tak abych se mu musela podívat do tváře.
,,Proč?" zeptala se Dina a já v jejím hlase ucítila hořkost.
,,Maličká...ten anděl támhle, tě miluje víc, než kdy miloval Dinu." zašeptal mi do tváře skoro otcovsky a jakmile můj obličej pustil podívala jsem se na Azraela. Díval se na mě a já to viděla. V jeho očích bylo tolik něhy, že jsem musela přemáhat nutkání zvednout se a jít k němu.
,,Blbost!" vykřikla Dina a stoupla si přede mě jako bůh války.
,,Snad nežárlíš." vydechla jsem a přesunula své oči k těm jejím. Momentálně jsem byla tak šťastná, že mi to nikdo nemohl překazit.
,,Žárlit? Na tebe? To si děláš srandu ne?!" vykřikla, ale já poznala ten tón co její hlas měl. Ona opravu žárlila.
,,Nezradila jsi ho náhodou kvůli démonovi?" oplatila jsem jí a ona se na mě zle zamračila.
,,Radím ti abys držela tu svou pusu zavřenou." zavrčela, ale já jsem se na ní jen dál dívala. Jestli jsem z ní někdy měla strach, tak ten už byl pryč. Zapřela jsem se o ruce a zvedla se z kleku ve kterém jsem do teď byla. Nezastavila mě a jen si mě dál zlostně měřila.
,,Kdybys ho doopravdy milovala nikdy bys mu tolik neublížila." zašeptala jsem jí přímo do tváře a v tu chvíli mi dala tak silnou facku, že se mi hlava zvrátila na stranu.
,,Jak můžeš zpochybňovat něco o čem nic nevíš?!" křičela na mě a já se jen s úsměvem znovu narovnala. Ucítila jsem v ústech krev, ale ani to mě nezastavilo.
,,Pravda drahá Dino bolí, že ano?" vydechla jsem a hřbetem ruky jsem si setřela krev ze rtů. Azrael sebou znovu zaškubal a já na chvíli obrátila oči k němu. To byla ale chyba. Dina se mi v tu nestřeženou chvíli dostala za záda a chytla mě za křídla.
,,Víš co doopravdy bolí?" zašeptala do mého ucha a já pohledem znovu vyhledala Azraela. Zápěstí mu krvácelo od toho jak se snažil osvobodit, ale i tak se na mě pořád díval. Tušila jsem co chce ta holka za mými zády udělat. A věděla jsem že mě ta věc srazí k zemi.
,,Promiň." zašeptala jsem Azraelovým směrem a zavřela jsem oči.
,,Tohle je skutečná bolest!" zakřičela mi Dina naštvaně do ucha a jedním silným záškubem mi zlomila obě křídla. Poslední co jsem v záchvatu bolesti viděla, bylo to, že Azrael osvobodil jednu svou ruku z řetězů, strhl si roubík ze rtů a zakřičel moje jméno.