Vládkyně-II.Díl-Andělský dům✔️

34.Kapitola

Všechny ty informace co mi Ami řekla mi létaly hlavou jako obrovský nafukovací balón. Nevěděla jsem co mám dělat, chtěla jsem vědět jak to bylo, opravdu jsem chtěla ale něco ve mě se pořád bránilo. Něco ve mě se mě pořád snažilo přesvědčit, že on je špatný, že to on mi ublížil a že mu nemám dovolit se ke mě přiblížit. K mému štěstí, nebo smůle byla ta strana pořád menší. Čím víc jsem znala podrobnosti, tím víc jsem toužila po pravdě. Co se mnou Dina provedla, že se takhle chovám, jestli jsem ho opravdu milovala, jak to mohla zlomit nějaká jeho bývalka. Nechápala jsem samu sebe. Jedna část, předtím v té šatně chtěla aby mě políbil, ale jedné se to hnusilo. Byl to opravdový chaos a já nad tím nemohla nepřemýšlet.
,,Ariel, netrap se tím, nech to prostě volně plynout, jestli sis k němu našla cestu předtím, stane se to znovu." a to bylo to co jsem chtěla a nechtěla slyšet.
,,Ami, ale já si pořád nejsem jistá jestli chci aby se to vrátilo. Něco ve mě se pořád vzpouzí." odpověděla jsem jí a zavřela oči, protože mi česala vlasy a pro mě to bylo jako balzám na mou bolavou duši. Zastavila se v tom co dělala a naklonila se přes moje rameno.
,,Hele Ariel, pojď se mnou." vyzvala mě a odtáhla mě k oknu.
,,Podívej se na něj a řekni mi co cítíš." řekla mi a přistrčila mě blíž k oknu. Dole stál Michael a Azrael, o něčem se spolu bavili.
,,Já nevím Ami..." řekla jsem a pořád se dívala dolů. Byly k nám otočeni zády a já opravdu nevěděla co jí na to mám odpovědět.
,,Fajn asi to chce něco lepšího." konstatovala a hlasitě zabouchala na okno. Kluci dole se otočili a v tu chvíli jsem byla znovu uvězněná Azraelovým pohledem.
,,No teď mi popiš co cítíš." slyšela jsem její hlas v dálce, nebyla jsem schopná soustředit se na nic jiného než na černovlasého kluka pod sebou.
,,Já...něco v tom pohledu mi připadá tak známé, jako kdybych věděla co znamená, jako kdyby se mi svýma očima snažil něco říct, ale já mu nerozumím. Je to děsivé a krásné zároveň..."
,,No to je hezký začátek, uchovej si ten pohled v paměti a zavři oči." přikázala mi a já jí poslechla. Chvíli se nic nedělo a já už chtěla oči otevřít, ale pak Ami znovu promluvila.
,,Představ si že je tady, stojí za tebou a ty cítíš jeho dech ve svých vlasech." zašeptala a já ho opravdu cítila, opravdu se mi zdálo že je tady, že už nestojí tam dole, ale že je přímo za mnou. Moje tělo pokryla husí kůže a dech se mi zkrátil, přesně tak jako na pláži.
,,Co cítíš?" uslyšela jsem jí a já se trochu zamračila, jak bych to měla popsat?
,,Připadá mi to jako na té pláži, tehdy jsem nevěděla jestli z něj mám strach, nebo se mi jeho blízkost líbí." řekla jsem a ucítila ve svých vlasech dlouhé vydechnutí. Sakra Ami, jsi vážně dobrá.

,,Fajn, to je dobrý. Teď si představ, že ti odsune vlasy z krku a ty jeho dech cítíš na své kůži." otřásla jsem se nad tou představou. Ale pak se moje vlasy opravdu odsunuly na stranu a já cítila horký dech vzadu na krku. Vydechla jsem a snažila se udržet alespoň kousek zdravého rozumu. Žaludek se mi stáhl do malé rozinky a zbytek mého těla chtělo víc.
,,Co cítíš?" uslyšela jsem Amiin vzdálený hlas.
,,Ami, já nevím jak to popsat..." zakňučela jsem a v tu chvíli jsem ucítila dotek na odhalených zádech. Poznala jsem prsty co se pomalu sunou od mého krku až po okraj šatů a zase zpět. Znovu mnou otřásla zima a já se nepatrně otřásla. Musela jsem se párkrát zhluboka nadechnout abych to všechno ustála. To co se mnou dělají jen Amiiny slova a představa, bylo neskutečný.
,,A kdyby sis představila že se tě jemně dotkne svými rty na krku?" zeptala se a já se mírně zarazila, hned na to jsem opravdu ty rty ucítila a já jsem neuhlídala sten co se mi vydral ze rtů. Jestli je tohle sen tak nechci aby někdy přestal.
,,Mám pocit, že jsi až moc dobrá Ami." vydechla jsem a toužila jsem se rozpustit nebo ty oči nikdy neotevřít.
,,Já vím, a co bys cítila kdyby tě k sobě otočil čelem a chtěl tě políbit?" zeptala se a já se pomalu otočila. Chtěla jsem oči otevřít, ale tahle představa byla prostě až moc dokonalá. Viděla jsem za zavřenými víčky znovu to co se stalo v šatně.
,,Vzpomněla bych si na to co se stalo v šatně...na jeho obličej těsně u toho mého a jeho těžký dech. Chtěl mě políbit, vím o tom, ale něco ve mě mu to nechtělo dovolit." odpověděla jsem na její otázku a chvíli se ztratila v té představě že bych ho opravdu nechala mě políbit.
,,A teď mi řekni pravdu Ariel, chtěla jsi aby tě políbil?" zeptala se a já se snesla z mého malého obláčku zpět na zem.
,,Chtěla jsem padnout na kolena a prosit o jeho polibek." odpověděla jsem jí popravdě.
,,A kdyby tu skutečně byl, dovolila bys mu tě políbit?" to mě donutilo oči opravdu otevřít. Z počátku mě oslnilo světlo ale poznala jsem ho, opravdu tu byl. Takže to nebyly představy, on se mě opravdu dotýkal, opravdu jsem měla jeho dokonalé rty na krku a to co jsem cítila bylo skutečné. Cítila jsem se trochu zrazená, ale jeho upřímné oči mě připravily o všechnu vzpurnost kterou jsem měla.
,,Dovolila." odpověděla jsem Ami, ale přitom se pořád dívala do Azraelových očí.