Vládkyně-II.Díl-Andělský dům✔️

11.Kapitola

,,Ariel? Ariel." mluvil ke mě něžný hlas, ale mě se ještě nechtělo vstávat.
,,Ariel, jestli chceš dál spát, odnesu tě alespoň dolů." řekl ten hlas znovu a já otevřela oči. Kde to jsem?
,,Jsi pořád u Azraela, a pořád u mě, ale takhle se ti nebude spát dobře zlato." zamumlal anděl za mnou a já si konečně uvědomila kdo to je. Michael.
,,Ty jsi tu celou dobu? Kdy jsem vlastně usnula?" zeptala jsem se a trochu se protáhla, opravdu mě vše bolelo.
,,Ano jsem tu celou dobu, je to několik hodin. A hádej co..."
,,Co?" řekla jsem a otočila se zpět k Azraelovi. Jeho křídla už nebyly na posteli, skryl je.
,,To je dobrý znamení." ubezpečil mě Michael a já se usmála. Uzdravuje se.
,,Ví to ostatní?"
,,Ano, Gabriel sem chodil každou hodinu."
,,Bože, vždyť ty musíš taky spát a já tě tu držím. Měl si mě vzbudit dřív!" napomenula jsem ho a chtěla jsem se zvednout, jenže anděl na posteli zavrčel a pohnul se směrem ke mě.
,,No a tady máš důvod proč jsem to neudělal. Nepustí tě." to mě donutilo k dalšímu úsměvu. Ale copak tu můžu být pořád?
,,Je nějaký způsob jak tu zůstat a při tom se alespoň trochu vyspat? Kolik je vlastně hodin?"
,,No můžu ti donést deku a přinesu ti alespoň to křeslo ze zdola, je pohodlnější než tohle. A je něco málo po půlnoci." odpověděl mi a zvedl se. Já jsem zůstala na svém místě, pro jistotu.
,,Díky a nebylo by třeba kafe?" zamumlala jsem a on se usmál.
,,Jasně." přikývl a zmizel z dveřmi. Bylo rozumné mě tu nechat samotnou? Možná ano, ale po tom příběhu už jsem neměla nejmenší chuť zkoušet to, jestli jeho dotek přežiju po třetí. Je tu možnost, že mě u sebe drží jen proto že mu připomínám tu dívku kterou miloval a kvůli tomu svůj život zahazovat nechci.
I tak mě ale lákalo dotknout se jeho ruky která ležela deset centimetrů od té mojí.
,,Ne, nesmím se tě dotknout. Nesmím." mumlala jsem si pro sebe, ale vůbec mi to nepomáhalo. Pomalu jsem posouvala své prsty k těm jeho a cítila jsem to narůstající napětí. Už jen pár centimetrů...jen takový kousek.
,,Ariel!" vylekal mě hlas ode dveří a v nich stál sám Gabriel. Sakra, zapomněla jsem na tu jeho schopnost lést lidem do hlavy.
,,Já...promiň Gabriely. Nechala jsem se unést." zamumlala jsem odpověď a stáhla svou ruku z postele.
,,Ariel, neriskuj svůj život když si ničím nejsi jistá ano? Je možné, že je to tak jak si myslíš, ale já ti nechci a ani nebudu dávat falešné naděje." řekl a klekl si ke mě.
,,Já vím, omlouvám se, promiň mi to."
,,To nic, měla by ses trochu prospat. Rafael zítra zařídí tvou omluvenku ve škole ano? Nebo tam chceš jít?"
,,Ne...chci být tady." odpověděla jsem hned a on se usmál.
,,Má štěstí, že má někoho jako ty Ariel. Pevně doufám, že to co si myslíš není pravda a on tě má alespoň trochu rád. Tebe, ne jen vzpomínku na Dinu."
,,Dina?"
,,To je ta dívka z příběhu." objasnil mi a já jen pokývala hlavou. Jak mu vlastně něco takového mohla udělat?
,,A ty jizvy...jak si je udělal?"
,,Chtěl si...chtěl si vyříznout srdce, ale vždy když se řízl, rány se zahojily. Nejsou jediné, když si všimneš jeho rukou, i tam má jizvy."
,,Musel jí hodně milovat viď?" zeptala jsem se, ale nebyla jsem si jistá jestli chci znát odpověď.
,,Ariel, rád bych ti řekl, že ta láska už je pryč, ale nemohu. Jemu do hlavy nevidím..."
No prosím, mám co jsem chtěla.
,,Díky Gabriely, tohle jí fakt pomůže." ozval se hlas za jeho zády. Michael se vrátil.
,,Ptala se, nebudu jí lhát." poznamenal Gabriel a uhnul mu z cesty.
,,Jenže jí nemusíš ještě víc znejišťovat."
,,Ne, to je dobrý, jsem ráda že mi to řekl." vložila jsem se do toho než se začnou dohadovat co je nebo není, pro mě dobré.
,,Dobře. Nesu ti to křeslo a deku." s tím položil křeslo za má záda a já si do něj úlevně sedla.
,,Musím jít něco zařídit, žádné hlouposti ano?" rozloučil se Gabriel a odešel.
,,Promiň Ariel, co tu vlastně dělal?"
,,Já...chtěla jsem se ho dotknout...zastavil mě." přiznala jsem se a on se na mě zamračil.
,,Ariel...nedělej žádné hlouposti."
,,Jo já vím, už to neudělám. Nemáš něco co bych mohla poslouchat? Spát se mi už nechce." zeptala jsem se a on z kapsy vytáhl sluchátka a svůj telefon.
,,Nevím ale jestli se ti něco z toho bude líbit."
,,Určitě něco najdu, díky." poděkovala jsem když mi podával telefon a přikryl mě dekou.
,,Už jsem ti poděkoval za to že to pro něj děláš?"
,,Ano Michaely, nejmíň sto krát." usmála jsem se a on mi dal jednu z mnoha pus na čelo.
,,I tak díky, ještě ti donesu to kafe a pak se taky vytratím do postele." zamumlal mi do vlasů a pak za sebou zavřel dveře. Znovu jsem tu byla sama. Zapojila jsem sluchátka a zkoušela najít něco co by se mi líbilo. Měl tam neuvěřitelně moc hudby, ale nejvíc se mi zalíbila skupina Within Temptation. Pustila jsem jí a spustila se písnička Whole World is Watching.

Strašně se mi líbila a tak jsem zůstala jen u ní a ani jsem si nevšimla kdy jsem znovu usnula. Zdál se mi sen o Azraelovi, byl to den kdy se probudil a dotýkal se mě svými křídly. Ty jako jediné v sobě neměly jeho moc. Byl to tak krásný sen, že jsem se ani nechtěla probudit když mě budilo jemné šimrání v obličeji.
,,Mmmm." zabručela jsem a zkoušela to lechtání odehnat, jenže ono se to pořád vracelo a nechtělo mi to dát pokoj.
,,Ještě chci spát." zamumlala jsem a zabalila si obličej do deky. Hudba už přestala hrát a tak mě nic nekolébalo ke spánku.
Po chvíli se mi deka svezla z obličeje a to šimrání znovu začalo, zkoušela jsem to znovu odehnat, ale ono se to pořád vracelo. Sakra proč mě nenechají spát?

Jen velmi neochotně jsem se převalila na druhý bok ve svém nepohodlném křesle, ale to šimrání začalo znovu. Promnula jsem si oči a to co jsem uviděla mi málem připravilo srdeční zástavu. Azrael byl vzhůru a to šimrání bylo jedno křídlo kterým mě hladil. Přesně jako v tom snu.
,,Řekni mi, že pořád nesním." vydechla jsem a on se na mě překrásně usmál.