Vládkyně-II.Díl-Andělský dům✔️

35.Kapitola

Celou věčnost se jen díval do mých očí a já se div opravdu nesvezla na kolena a nezačala prosit. Opravdu jsem chtěla aby to udělal, opravdu jsem chtěla aby mě políbil.
,,Azraeli." vydechla jsem jeho jméno a on zavřel oči. Koutkem oka jsem zahlédla Ami jak se na nás starostlivě dívá, něco je špatně. Byla jsem si na milion procent jistá, že to udělá, že mě opravdu políbí, ale nic se nestalo.
,,Já...nemůžu..." vydechl po chvíli která mi připadala jako čekání na vodu v poušti, otočil se a vyšel ze dveří. Teď jsem byla ještě zmatenější než předtím, co jsem pokazila?
,,Ami, co se stalo?" zeptala jsem se jejím směrem a ona přešla k oknu. Následovala jsem jí a sledovala Azraela který vyběhl ven, nasedl do Michaelova auta odjel.
,,Ariel, já nevím... když jsi měla zavřené oči nedělalo mu problém dotýkat se tě. Přiznávám se k menšímu podrazu, hned jak jsi zavřela oči jsem ho sem zavolala, celou dobu to byl on, ne já." přiznala se a zkontrolovala to jak se tvářím.
,,Já se nezlobím...mě se to líbilo. Ale nechápu co se s ním stalo."
,,To ani já, nech to plavat, vrátí se. Pojď dodělám ti ty vlasy, třeba se večer nechá přemluvit." mrkla na mě a já teď toužila po všem jen ne být tak daleko od něj.

Azrael

Uháněl jsem po silnici obrovskou rychlostí, tak že se obrazy kolem mě začaly rozmazávat. Musel jsem pryč. Nemohl jsem být v její blízkosti. Chtěl jsem to udělat, vážně jsem chtěl ale pak jsem si vzpomněl na to jak se dívala na Michaela, to jak se s ním smála a jak jí objímal, a prostě jsem nemohl. Nemiluje mě, ale co když miluje jeho? Na druhou stranu, dovolila mi to, dovolila mi jí políbit a já jsem zbaběle utekl. Co jsem to za vola.

Toužil jsem po ní, přiznávám. Už předtím když jsem jí viděl v té šatně jsem jí chtěl políbit, a nejen to, ale ona si nejdřív musí uvědomit co doopravdy chce. Když mě Ami zavolala k nim, netušil jsem o co jí jde, ale postupně jsem to pochopil. Ami chtěla abych to co řekne udělal a já nemůžu popřít, že se mi to líbilo. Vidět a cítit jak se chvěje jen z představy na mě se mi opravdu hodně líbilo. Ale pak jsem to znovu podělal a teď jsem tady a nevím co sám se sebou. Do Diny jsem se sice zamiloval, ale nikdy jsem u ní necítil to co cítím s Ariel. Ariel je moje zkáza a ráj zároveň. Nemohl jsem z hlavy dostat její sten co jí unikl z úst když jsem jí políbil na krku. Přivádělo mě to k šílenství. Jestli tohle celé přežiju ve zdravý bude to malý zázrak.

O dvě hodiny později

Ariel

Celou dobu co mi Ami upravovala vlasy jsem nemohla myslet na nic jiného než na Azraela a jeho rty na mém krku.
,,Ariel, na co myslíš?" uslyšela jsem pobavený hlas Ami a uvědomila si, že mám zavřené oči a pitomý úsměv na tváři.
,,Ehm...na nic." vysoukala jsem ze sebe a já v zrcadle viděla její úsměv.
,,Tak fajn, myslím že právě přijely Lina s Rafaelem." řekla když se dole ozvalo přijíždějící auto a já rychle vyskočila ze židle. Linu jsem neviděla věky a šíleně mi chyběla. Opravdu to byla ona a já se jim rozběhla naproti.
,,Lino!" vykřikla jsem jen co jsem vyběhla z domu a v duchu děkovala Ami za to že mi dovolila vzít si místo lodiček, conversky.
,,Ariel!" odpověděla mi a vyběhla mi naproti. Objaly jsme se jako dvě puberťačky a mě div nevyhrkly slzy. Byla jsem tak ráda, že jí zase vidím. Změnila se, vlasy měla nepatrně delší a celkově působila nějak jinak.
,,Jak si se měla?" zašeptala jsem jí do ucha a ona se na mě podívala.
,,Neskutečně, Rafael mě vzal do hor, bylo to...nádherné." vydechla zasněně a hned na to zrudla jako rajče. V tu chvíli mi došlo o čem vlastně mluví a musela jsem ovládat cukající koutky.
,,Jsem ráda že jsi šťastná." vydechla jsem a znovu jí objala.
,,A co ty a Azrael?" zeptala se mě a já jsem se prosebně podívala na Rafaela. Ten mi naznačil, že nic neví.
,,Víš, je to teď trochu komplikované." přiznala jsem a ona se na mě trochu zamračila.
,,Neboj, to bude v pohodě, jste úžasný pár." dodala a já si povzdechla. Podle všeho jsme byly dokonalý pár, ale já nevím jestli se to někdy vrátí.
,,Tak pojďte dovnitř." ozvalo se od domu a všichni jsme se otočili. Až teprve teď jsem si všimla toho že je celý dům ověšený malými lampióny. Vypadalo to kouzelně. Michale stál na prahu a mával na nás. Poslušně jsme se rozešli k domu a Lina mě chytla za ruku. Tolik mi chyběla.
,,Páni Ariel, asi jsem za tebou měl přijít dřív." řekl Michael uznale když jsme ho míjeli a já na něj vyplázla jazyk.
,,Nech si zajít chuť drahoušku." dodala jsem a on nahodil ublížený obličej.
,,Au." podotkl a šel za námi. Vevnitř už bylo všechno připravené. Gabriel byl v obýváku a snažil se najít nějakou hudbu a Eloa tu nebyla. Ráno se omluvila, že musí jít něco zařídit a od té doby se neozvala.
,,Ami? Kdo všechno má ještě přijít?" zeptala jsem se když scházela dolů ze schodů.
,,Jen pár lidí, nic velkého. Musela jsem brát ohledy na našeho zabedněnce který se nikoho nesmí dotknout, nestojím o to aby byl zase někde zalezlý jako vždycky." zamumlala a významně na mě zamrkala.
,,Kde vlastně je?" zeptal se Gabriel a podíval se přímo na mě.
,,Nevím, odešel před pár hodinami." odpověděla jsem a Gabriel se zamračil.
,,Jestli mi zničí auto stejně jako zničil svoje najdu si způsob jak mu ublížit." zabručel Michael a objevil se za mými zády. Vůbec se mi nelíbilo to co řekl, nechci aby se Azraelovi něco stalo. Hned na to se kolem mého pasu objevily Michaelovy ruce a já pokroutila očima.
,,Mě jen tak neublížíš, ale pokračuj a ublížím já tobě." ozvalo se za námi a já leknutím nadskočila. Michael své ruce ihned stáhl a já se otočila, připravená čelit temnému, naštvanému pohledu.