Vládkyně-II.Díl-Andělský dům✔️

Epilog

Měla jsem pravdu, opravdu byl naštvaný. Opíral se o rám dveří a nenávistně se díval na Michaela.
,,O co ti jde Azraeli? To se jí nesmí dotknout nikdo jiný než ty? Nepatří ti." zavrčel Michael po mém boku a Azrael se v tu chvíli odrazil ode dveří a rychlým krokem zastavil až těsně u něj. Bála jsem se nejhoršího a stoupla si mezi ně.
,,Dost! Oba!" zakřičela jsem a otočila se čelem k Azraelovi. Pohledem pořád vraždil Michaela na tisíc způsobů a tak jsem položila svou ruku na jeho tvář a on ke mě konečně sklonil oči.
,,Nic se nestalo." řekla jsem a on vydechl. To bylo dobré znamení.
,,No to nám to pěkně začíná." ozvala se Ami do ticha, to mě donutilo odvrátit pohled od temnoty a podívat se na ní. Nervózně přešlapovala, vysvobození přišlo v podobě hudby která konečně začala hrát. Všichni se odebraly do obýváku až jsem u dveří zbyla jen já a Azrael.
,,Promiň." zašeptal a já se usmála, vždyť se opravdu nic nestalo, naštěstí.
,,Kde jsi byl?" zeptala jsem se a on se mírně zamračil.
,,Zbaběle jsem utekl." přiznal se a já se znovu usmála, bůh ví proč.
,,Uděláš to pokaždé když budu chtít abys mě políbil?" zmateně se na mě podíval a já si uvědomila co jsem řekla.
,,Vadí mi když se tě dotýká." odpověděl mi a pohladil mě po tváři.
,,Něco pro tebe mám." pokračoval když jsem neodpovídala. Ne, že bych neměla co říct, ale jeho dotek mě o všechny slova připravil. Donutila jsem se znovu k tomu abych mu věnovala pozornost a on ke mě natáhl ruku, když jí rozevřel uviděla jsem stříbrný řetízek s krásným písmenem A.

,,Ten je nádherný." vydechla jsem a chtěla ho vzít do ruky, on ale zavřel dlaň.
,,Můžu?" zeptal se a já se zachvěla. Představa toho, že se mě znovu dotýká ve mě vyvolávala znovu ten známý boj. Nakonec jsem, ale stejně přikývla a otočila se k němu zády, aby mi mohl řetízek zapnout. Ucítila jsem chladný kov na své hrudi a pak jeho prsty vzadu na krku. Husí kůže na sebe nenechala dlouho čekat a já přivřela oči. Nevím jestli věděl co se mnou jeho doteky, ač neúmyslné, dělají ale nenechal své ruce jen na mém krku. Pomalu s nimi sjel až k mým bokům a já se hlavou opřela o jeho rameno. Úplně jsem zapomněla na okolní svět a vnímala jen jeho paže obemknuté kolem mého pasu přesně v té pozici kde je měl před chvílí Michael.
,,Sluší ti." vydechl mi do vlasů a já ovládala nutkání otočit se k němu a sama ho políbit.
,,Děkuju Azraeli." zašeptala jsem omámeně a cítila jsem jak se usmál. Tohle bude dlouhý večer.
,,Ariel, pojď sem!" uslyšela jsem Linu a to mě surově vytrhlo z toho kousku ráje ve kterém jsem byla. Odstoupila jsem od Azraela a ten mě s nesouhlasným výrazem propustil ze své náruče.
,,Na, myslím, že to budeš potřebovat." přivítala mě Lina s kelímkem čehosi v ruce. Vděčně jsem se na ní zadívala a obsah do sebe naráz vyklopila. Chutnalo to skoro jako nějaký punč, ale hned jak jsem tu myšlenku dořekla, ucítila jsem v krku ostré pálení alkoholu. To musí být zatraceně silný punč.
,,Brzdi, nebo si nic neužiješ." ozvalo se za mými zády a já poznala Michaela.
,,Co bych si podle tebe měla užívat?" zeptala jsem se ho a vzala do ruky další kelímek. Potřebovala jsem nějakou oporu jestli mám tenhle večer zvládnout.
,,Měla by ses bavit, tancovat, užívat si to a ne se opít a jít spát před půlnocí." vysvětlil mi detailně plán a já poznala, že ani on nebyl pozadu s pitím.
,,Myslím, že to ty bys měl přestat pít." usmála jsem se na něj a on poraženě kývl.
,,Piju na žal drahá Ariel, dívka kterou miluju mě nechce." bolelo to, opravdu mě ty slova bolely a já měla chuť mu jednu vrazit. Pohled mu spadl na můj krku kde jsem měla přívěsek.
,,Hezký." zamumlal a odešel kamsi do domu. Ach sakra, tohle vypadá na zatraceně dlouhej večer.
,,Nevíš o kom to mluvil?" zeptala se mě Lina a já se rozhodovala jestli jí říct pravdu.
,,O mě." přiznala jsem a jí se rozšířily oči.
,,Páni Ariel, hned dva najednou? To je síla."
,,Lino, já s Michaelem nic nemám a s Azraelem taky ne." řekla jsem rázně a vypila jsem už třetí kelímek.
,,A chtěla bys něco mít?" ozvalo se za mnou a já ztuhla. Ten hlas jsem moc dobře znala, jen on mě dokázal naprosto vyvést z míry.
,,Možná, ale když on ode mě pořád utíká." odpověděla jsem mu melodramaticky a otočila se k němu.
,,Měla bys přestat pít." konstatoval Azrael, ale mě se nechtělo ho poslechnout.
,,A co když ne?" s tím jsem si vzala další kelímek a vypila i ten. Alkohol už mi začínal stoupat do hlavy a já ztrácela všechno co mě od něj drželo dál.
,,Pak tě budu muset zaměstnat něčím jiným." usmál se a já znejistěla, vůbec jsem netušila co tím myslel, ale to mi záhy bylo vysvětleno, protože mě vzal za ruku a táhl do kuchyně.
,,Co tu děláme?" zeptala jsem se a on se ke mě otočil.
,,Je tu míň lidí." zašeptal a já se kolem sebe rozhlédla. Míň? Vždyť tu kromě nás nikdo nebyl.
,,Ariel, jestli chceš být s Michaelem, pochopím to."
,,Ne nepochopíš." odpověděla jsem mu hned a on se zarazil. Věděla jsem, že mám pravdu a ani ta malá hladina alkoholu mě nepřesvědčí o opaku.
,,Snažil bych se."
,,Ale já s ním nechci být."

Znovu ztratil řeč a já odložila prázdný kelímek na linku. Co by ho přesvědčilo o tom, že nemá důvod žárlit? Že nechci Michaela, ale jeho? Hm, právě jsem si přiznala, že ho chci...chtěla jsem ho? Ano, vím že ano, chtěla jsem aby se mě dotýkal on a ne Michael, chtěla jsem aby mě líbal on a ne Michael, chtěla jsem být s ním a ne s Michaelem. Jenom s ním.
,,A víš vůbec co chceš?" zeptal se mě a tím mě vytrhl z mého vnitřního monologu.
,,Ano, vím." přikývla jsem a zadívala se mu do očí, zrovna teď jsem se chtěla vykašlat na lidi kolem a políbit ho.