Vládkyně-II.Díl-Andělský dům✔️

3.Kapitola

,,Ty jsi geniální Ariel!" vykřikl po chvíli mlčení a já se na něj nechápavě podívala.
,,Co?" vypadlo ze mě a on mě objal tak silně, že jsem skoro nemohla dýchat.
,,Proč nás to nenapadlo dřív?" pokračoval a konečně mě pustil ze svého sevření.
,,O co jde? To jsem jen tak plácla."
,,Ne Ariel, to je to nejlepší co si mohla plácnout, pojď vracíme se." s tím mě vzal do náruče a já zavřela oči, tušila jsem totiž že znovu poletíme a to by můj žaludek nemusel zvládnout.
,,Bojíš se?" zeptal se když uviděl moje křečovitě sevřená víčka a já si vzpomněla na ten den na pláži.
,,Trochu." přiznala jsem a on se zasmál. Chtěla jsem mu něco odpovědět, ale to už se odrazil od země a já se ho pevně chytla kolem krku. Během okamžiku jsme znovu přistály na pevné zemi a hned po tom co mě Michael pustil na zem mě chytl za ruku a táhl k domu.
,,Řekneš mi o co jde?" mumlala jsem cestou a snažila se o to aby mě netáhl po zemi.
,,Vydrž chvilku." zamumlal mi nazpět, ale to už jsme procházely hlavními dveřmi. V mé hrudi se něco znovu bolestivě stáhlo. Celý dům byl plný bolesti a trápení, cítila jsem to.
,,Gabriely!" zakřičel Michael jen co jsme vešly do haly a hned na to se Gabriel objevil mezi dveřmi.
,,Co se děje?" zeptal se a nadzvedl obočí když viděl jak udýchaná jsem. Stačit nadpozemské bytosti bylo opravdu nad moje síly, musela jsem se opřít o zábradlí schodů abych uklidnila svůj dech.
,,Ariel něco napadlo, pamatuješ jak se jí Azrael podruhé dotkl? Udělal to proto že si myslel že ji zabil a že už nemá co ztratit! On neví že je živá." vysvětloval Michael a za Gabrielovými zády se objevili obě dívky.
,,Ty myslíš..." začal Gabriel a já jsem mohla sledovat jak se ztrápené obličeje všech tří andělů rozjasňují do podobného úsměvu jaký měl Michael.
,,Ano, dáme mu naději. Ať má pro co bojovat." dodal anděl po mém boku a všichni se podívala na mě.
,,Jsi si jistý, že to zvládne?" ozvala se starostlivě Ami.
,,Určitě." odpověděl ji Michael a podíval se na mě pohledem plným naděje.
,,Dobře, ale teď ne. Spí. Odvez Ariel domů, babička má určitě starost a měla by se dát trochu do pořádku."

Musela jsem uznat, že měl Gabriel pravdu. Babička bude určitě umírat strachy a šaty co jsem měla na sobě byly teď už určitě zralé do popelnice.
,,Fajn, pojď Ariel." kývl na mě Michael. Chtěla jsem jít za Azraelem, ale jestli spí, bude lepší ho nebudit.
,,Přijedu pro tebe večer ano?" zastavil mě Gabrielův hlas a já přikývla. Byla jsem k smrti unavená a hladová. A to jsem si ani nechtěla představovat kolik otázek bude mít babička. Když jsme nastoupily do Michaelova auta schoulila jsem se hluboko do sedačky. A zavřela oči, po tom jak se všichni nadšeně tvářili jsem i já byla klidnější. Já jako Azraelův důvod proč bojovat, zvláštní. Nemohla jsem se dočkat večera.
,,Michaely, když jste říkaly že je Azrael samotná smrt, že nemůže zemřít...jak dlouho vlastně žijete?"
,,Jsme nesmrtelní Ariel." řekl pyšně a nastartoval auto.
,,Nesmrtelní." zopakovala jsem po něm a on se usmál.
,,Jak dlouho už jste na světě?"
,,Dost dlouho na to aby ti to připadalo jako věčnost." odpověděl a dál sledoval silnici před námi. Jaké to asi je, žít navěky?
,,A když je Gabriel život a Azrael smrt...co vy ostatní?"
,,Ami je anděl lásky a pochopení, já ovládám živly a společně s tebou řídím i počasí, Eloa je zvířecí anděl a Rafael dokáže ovládat lidskou mysl."
,,Ježiši! Lina!" zakřičela jsem hned jak jsem uslyšela Rafaelovo jméno.
,,Neboj se, je v pořádku doma. Nic z toho co se stalo si nepamatuje, Rafael se o to postaral."
,,To je dobře, nevím jak bych jí to vysvětlovala a musela bych ustát všechny její konspirační teorie." usmála jsem se nad myšlenkou jak Lina patrá po tom proč jsem zrovna já přežila Azraelův dotek.
,,Michaely, když jsi říkal, že máš společně se mnou vládnou počasí, jak si to myslel?"
,,Jsem něco jako tvůj učitel a nadřízený Ariel, to setkání na pláži nebyla tak docela náhoda." odpověděl mi a zaparkoval auto u mého domu.
,,Takže...to ty mě máš naučit jak se svou schopnosti pracovat? To proto říkal Gabriel že ty jediný si schopný zvládnout mou sílu?"
,,Ano, a pevně doufám, že až mě tvá babička uvidí nedostane infarkt." nechápavě jsem se na něj podívala až on mi můj pohled opětoval.
,,Tvý rodiče byly jako ty, takže i je jsem učil, a jak jsem už řekl, jsem nesmrtelný, což znamená že nestárnu a vypadám pořád stejně." došlo mi co mi tím chtěl říct. Znamenalo to, že ho babička před mnoha lety viděla taky, přesně v této podobě.
,,Ona neví že jsi...anděl?" zeptala jsem se opatrně a podívala jsem se směrem k domu.
,,Něco tuší, ale naše pravá tvář má být skrytá před kýmkoliv jiným. Gabriel to trochu porušil tím, že se proměnil přímo před vámi."
,,Co jí mám říct?" zeptala jsem se protože jsem jí asi těžko mohla říct že nás napadly démoni a já jsem prakticky umřela, na chvíli.
,,Nech to na mě, tvá babička je moudrá žena, nebudu ji muset říct skoro nic a pochopí to." přikývla jsem na souhlas a tak jsme společně vystoupily z auta.
,,Ariel, snaž se trochu odpočinout, až pro tebe večer Gabriel přijede, připrav se na náročnou noc. Už jsem ti říkal že to není hezký pohled. Nebýt toho, že by mu to mohlo pomoct, nenutil bych tě do toho."
,,Michaely..." řekla jsem jeho směrem a otočila jsem se k němu čelem.
,,Já mu chci pomoct, ať už mě to bude stát sil kolik chce, chci mu pomoct." dokončila jsem a on se na mě děkovně usmál. Chtěl mi ještě něco říct, ale to už se ze dveří vyřítila babička a objala mě skoro tak silně jako Michael předtím.
,,Ariel! Umírala jsem strachy!" vydechla mi do vlasů a pak se na mě zadívala.
,,To vypadá na divokou noc, když mi včera volal Gabriel netušila jsem, že to bylo tak zlé." vykulila jsem na ní oči. Gabriel jí volal? A co jí řekl?
,,Ty jsi Michael, že ano? Pamatuji si tě." řekla Michaelovým směrem a on kývl.
,,Co vám Gabriel řekl?" zeptal se hned na to a babička se usmála.
,,Pojďte dovnitř." vyzvala nás a my si vyměnily překvapené pohledy. Znamenalo to že jí Gabriel řekl pravdu?