Ten Elements *DOKONČENO*

Talios

Pohled Rikki

I když jsme měly pocit, že neusneme, nakonec nás mluvení zmohlo. Upřímně bych nečekala, že se něco takovýho může stát a zrovna mě, ale stalo se.

Ráno do našeho pokoje vtrhla ta modrovláska – myslím, že se jmenuje Zoe – a radostně vyjekla: „Vstávat! Dneska vás tady provedeme a zítra začneme s tréninkem!"

Nikdo jí neodpověděl. Sice dovnitř svítilo slunce a bylo krásně teplo, ale i tak se nám nechtělo vstávat.

„Nemusíme do školy, tak proč nás nutíte myslet takhle brzo?" stěžovala si Ashley, ale bylo na ní vidět špatně skrývané nadšení. Těšila se, a já taky, ale pět minut ještě nikoho nezabilo. Otočila jsem se ke zdi.

„Kolik vlastně je?" slyšela jsem hlas Carol vedle mě, následovaný vrzáním postele. Takže obě Simonthovy jsou vzhůru, schválně, kdo vstane dál.

„Devět," odpověděla pohotově Zoe, „to není zlý, ne? Na tréninky budete muset vstávat ještě dřív, tak si to užijte, dokud můžete. Ashley, Carol, vzbudíte ostatní prosím? Já jdu připravit snídani."

Carol rozespale zamručela a hodila sebou zpátky do postele. „Nevstávám," sdělila a přehodila si přes sebe deku.

Převalila jsem se na břicho, opřela se o lokty a dívala se na stále spící Elie na druhé straně. Natáhla jsem jednu ruku a šťouchla jsem ji prstem do čela.

„Vstávej," pokusila jsem se o strašidelný hlas, ale jen jsem se rozkašlala. Nakonec to ale bylo dobře, protože přesně to Elie probudilo.

„...alergická," zachytila jsem konec její věty a zvedla jsem obočí. Pochopila a zopakovala: „Takže ty jsi taky alergická?"

Zavrtěla jsem hlavou a Elie si promnula oči. „Je devět, máme vstávat, půjdeme na prohlídku," vysvětlila jsem jí.

„Na jakej hrad?" hlesla nechápavě. Dívala jsem se na ni, dokud se její výraz nerozjasnil. „My jsme vlastně tady, že jo," rozhlédla se kolem.

„Jo, a máme tajnej úkol. Musíme všechny probudit," zasmála jsem se. Bylo zvláštní, jak se mi najednou vrátila energie.

Elie se spiklenecky ušklíbla, otočila se a strhla přikrývku ze Zuzi. Zuzi zaječela a probrala všechny ostatní.

Než jsme holkám vysvětlily, o co jde, vrátila se Zoe. Když viděla, že jsme pořád v postelích, zamračila se.

„Snídaně je hotová a oblečení je na konci chodby," oznámila a do tváře se jí vrátil úsměv. „Pak běžte po schodech dolů, jídelna je hned pod nimi."

Až teď mi došlo, že jsme spaly v našem normálním oblečení. Ani se mi to nezdálo nepohodlné, ale pokud to, co nám včera řekli, byla pravda, jsme teď v jiném světě. Samozřejmě oblečení je to poslední, co by nám mělo dělat starosti.

„Většina z toho ve skříních vám asi bude velká, ale můžete to nakombinovat s vašimi věcmi. Nebo jestli chcete, klidně zůstaňte v tomhle, ale být vámi bych se převlékla. Lidské oblečení by tady mohlo působit rozruch," dokončila Zoe a obrátila se k odchodu.

„Můžu se tě... vás... zeptat?" zavolala na ni Trisha.

„Klidně mi tykej," usmála se Zoe, „co potřebuješ?"

„Kde jsou kluci?" vyhrkla Trisha. Protočila jsem oči. Samozřejmě, že se zeptá na tohle.

Zoe se stále usmívala, když odpověděla: „Ti dva nejsou takoví spáči. Už dávno vstali a teď snídají. Pokud je chcete vidět ještě před prohlídkou, měly byste si pospíšit."