Ten Elements *DOKONČENO*

Začátek konce

Pohled Trishy

Seděla jsem na nízké zídce, která lemovala zahradu Taliosu, a pohupovala nohama sem a tam. Hleděla jsem směrem k lesu a snažila jsem se zahnat slzy. Měla jsem neuvěřitelný strach, co se s Row stalo. Známe se už od školky a už od té doby jsme nejlepší kamarádky. A bála jsem se i o Tobiase a Rivanthu, sice je znám jen krátce, ale i tak se mě zmocňovala panika, když jsem jen pomyslela na to, že najedou zmizeli a nikdo neví kam.

Carlos, který seděl vedle mě, mi lehce setřel slzu z tváře a pošeptal mi do ucha:

„Neboj se, oba budou v pořádku."

Ale i v jeho hlase byla znát nejistota a nepatrný náznak strachu. Byla jsem mu vděčná za to, že se mě snaží uklidnit, ale věděla jsem, že je na tom podobně jako já, jen to na sobě nedává znát.

„Půjdeme je vysvobodit," zaslechla jsem kousek ode mě. Byla to Ashley, která seděla na zemi opřená o zeď a v puse měla stéblo trávy.

„Vždyť ani nevíme, kde jsou," povzdychla jsem si.

„Zaslechla jsem část rozhovoru Samanthy a Anthonyho. Říkali něco o Iveroinu," řekla Ashley.

„Co je to Iveroin?" zeptala jsem se.

„Místo podobný Taliosu, žije tam Caino," ozvala se najednou Dana, které jsem si až do této chvíle nevšimla. „A je to Iverion," dodala téměř neslyšně.

„Dobře, ale i kdybysme věděli, že tam jsou, tak..." nedokončila jsem větu, protože mě přerušil Carlos.

„Kdybychom!" opravil mě s nevinným pohledem ve tváři.

„Fajn. I kdybychom věděli, kde jsou, tak stejně nevíme, kde se nachází ten Iverion a jak se tam dostat," řekla jsem a otočila hlavu k Daně, která se usadila na zem vedle Ashley.

Dana se záhadně usmála a zalovila v kapse. Po chvíli vyndala zmačkaný kus žlutého papíru. Opatrně ho rozložila na zemi a začala po něm přejíždět očima. Byla to mapa.

„Mám to!" vykřikla a zabodla prst do papíru. Opatrně jsem seskočila ze zídky a šla se podívat z blízka. Hned jsem zjistila, co Dana objevila. U malé černé tečky na mapě, kam Dana ukazovala, se pyšnil krásně kaligraficky vyvedený nápis Iverion a jen několik centimetrů od něj byl o něco větší nápis. Talios.

Pohled Carol

Když jsem se dozvěděla, že je Row pryč, tak mě přepadl neuvěřitelný strach. Sice mě někdy doopravdy štvala, ale měla jsem jí ráda.

Rozhodla jsem se zajít za Fildonem k Jednorožci a zlatým prasatům, kde byl nyní sám a určitě měl moc práce. Když jsem ale došla před hostinec, tak byly velké dřevěné dveře zavřené a cedule s denním menu byla nahrazena bílým nápisem Zavřeno.

Opatrně jsem zaklepala, ale nic se nedělo. Zkusila jsem to znovu a trochu silněji. Třeba mě jen neslyšel, řekla jsem si, ale když se nic nedělo ani po třetím zabušení na dveře, tak jsem se začala bát, že zmizel i Fildon.

Zhluboka jsem se nadechla a stiskla jsem chladnou kliku. Dveře byly odemčené. Opatrně jsem otevřela. Ozvalo se tiché zavrzání. Překročila jsem práh a rozhlédla se po temné místnosti. Židle byly sklizené na stolech a nádobí bylo vyskládané v úhledných sloupcích na policích.

Jen u jednoho stolu byly židle sundané a na dřevěné desce stála zapálená bílá svíčka, která osvětlovala malou postavu schoulenou na židli.

„Fildone?" řekla jsem tiše.

„Jdi pryč," ozval se Fildon roztřeseným hlasem.

Zavřela jsem dveře a udělala pár kroků k němu. Do tváře jsem mu neviděla, protože byl ke mně otočený zády, ale věděla jsem, že brečí. Vypovídal o tom jeho hlas a také se celý třásl. Došla jsem až k němu.