Ten Elements *DOKONČENO*

Ve škole

Madison Woodsovou probudilo nepříjemné pípání budíku. Nebyla naštvaná, jen rozmrzelá, protože by stejně musela vstávat. Horší bylo, že majitelka budíku, její mladší sestra, pořád spala.

„Rikki," jemně s ní zatřásla Madison, „vstávej. Jinak ti sním všechny palačinky."

„...jsou palačinky?" zabručela Rikki a, přesně jak Madison předpokládala, vyskočila z postele a byla oblečená ještě dřív, než jí starší sestra stačila odpovědět.

„Doufám, že nekecáš, jinak bych se naštvala," oznámila se širokým úsměvem a rozběhla se do kuchyně. Madison šla s vítězným výrazem za ní.

O dvě ulice dál se na školu připravoval někdo další, i když v jejím případě šlo spíš o psychickou přípravu. Annie, která vstala už o půlhodinu dřív, seděla na zastávce a s prázdným výrazem si prohlížela dům naproti. Měl lesklou černou střechu a oranžové zdi, a přestože se kvůli tomu cítila hloupě, musela při tom pohledu myslet na Anthonyho.

Od včerejška nevěděla, kde je nebo co dělá. Znali se jen asi týden, ale zatím jí pravidelně posílal aspoň jednu zprávu denně. Teď nic.

Vzdychla a dnes už asi potřicáté zkontrolovala telefon. Pořád nic. Otevřela konverzaci s ním a vyťukala jednoduchý pozdrav.

Kolik toho o něm vlastně ví? Téměř nic, ani svoje příjmení jí neřekl, věděla jen to, že má tři sourozence a že přijel do Fleurwoodu za příbuznými. Nevěděla za kým, kdyby ano, určitě by se je snažila najít.

Pak se rozhodla. Bála se, že bude vypadat otravně, ale měl by to pochopit. Neřekla mu sice o Vixi, Carol a tom klukovi z kapely, ale věděl, že se něco stalo.

Ahoj Anthony. Zase. Omlouvám se, jestli zním vlezle nebo tak, ale mám starosti. Stalo se něco? Jestli jo, chci to vědět, protože mně se možná stalo totéž, ale nechci se tě ptát rovnou. Zněla bych jako cvok. I když, možná už jako cvok zním, necítím se moc dobře, když tohle píšu. Řekl bys mi, kdyby šlo o něco vážnýho, že jo?

Annie

Zavřela oči, aby se na tu zprávu nemusela dívat, protože jinak by si to nejspíš rozmyslela. Poslepu zmáčkla tlačítko a nedívala se, dokud se neozvalo pípnutí. Tak. Odesláno. Odesláno a už s tím nic neuděláš.

Pocit úlevy ale trval jen chvíli. Vedle obyčejného Ahoj, neozval ses, je všechno v pohodě?, které mu poslala před chvílí, vypadala tahle nová zpráva jako vzkaz od pacienta psychiatrické léčebny, a i když se tak cítila, nechtěla, aby ji tak viděl i Anthony. Zároveň ale nechtěla jen tak sedět a nic nedělat, když právě mohl mizet stejně jako její kamarádky.

Naštvaná sama na sebe a se zmatenými myšlenkami vytočila Rikkino číslo. Blondýnka sice nepatřila mezi lidi, kterým byste se mohli se vším svěřit, její střelená povaha ale vždycky dokázala všem zvednout náladu.

Anebo ne. Stačila první věta a Annie litovala, že ji to vůbec napadlo.

„Dovolali jste se do nejlepší poradny na randění. Slečno Graysonová, máme informace z ověřených zdrojů, že jste byla viděna s neznámým tmavovlasým cizincem. Co mi k tomu řeknete?"

Annie potlačila naštvanou reakci a utnula Rikkin monolog: „Jenom se ujišťuju, že jsi v pořádku. Po tom, co zmizela i Carol s tím klukem, si začínám být jistá, že po nás někdo jde."

„Ale no tak, Annie, nemusíš se zlobit, dělám si srandu," bránila se Rikki, které neuniklo, jakým tónem jí její kamarádka odpověděla. „Jestli chceš něco vědět, jsem za tebe šťastná. Možná trochu - maličko - žárlím, ale koho to zajímá?"