Ten Elements *DOKONČENO*

Setkání

Adalyn stála před oknem, které do jejího pokoje vpouštělo zbytek světla. Pohlédla na mobil ve své ruce a povzdechla si.

Nebyl to dobrý nápad, to ani náhodou. Bohužel šlo o naléhavou situaci, která se musela vyřešit co nejrychleji.

Přesto stále cítila nejistotu, když si znovu přečetla zprávu, kterou před několika minutami odeslala svým přátelům.

Přijďte ke škole, musím vám říct něco důležitýho.

„Tak," promluvila sama k sobě, „zavařila sis to, ale není cesty zpět."

Zmlkla, i když v domě nebyl nikdo, kdo by ji mohl slyšet, a rychle, aby si to nemohla rozmyslet, opustila místnost. V šatně popadla kabát - i když přes den panovaly příjemné teploty, po setmění se často ochladilo - a vyrazila ke škole.

Potěšilo ji, když zjistila, že na ni nikdo nečeká. Měla tedy ještě chvíli na rozmyšlení toho, co se chystala udělat.

Tato chvíle ale uběhla neuvěřitelně rychle. Byla tak ztracená v přemýšlení, že Misty, která dorazila na schůzku jako první, ji musela poklepat na rameno, aby si jí Adalyn všimla.

„Ahoj," pozdravila svou kamarádku se širokým úsměvem, „chtělas něco?"

Adalyn mlčela. Navzdory tomu, že většinu dne strávila uvažováním nad tím, co udělá, neměla odpověď.

Misty si to ale vyložila jinak. Lehce se plácla do čela a omluvným tónem dodala: „Jasně že jo, jinak bys mi nepsala. Takže jinak, o co jde?"

„Řeknu to, až budeme všichni," hrála o čas Adalyn. Misty pokrčila rameny a posadila se na nízkou zídku lemující fontánu.

Adalyn si ulehčeně vydechla. Měla ještě chvíli na promýšlení.

Jsem zbabělec, běželo jí hlavou, ale líp to nedokážu.

Až moc brzo dorazili i Alex, Ruby a Xenia. Teď už neměla kam utéct.

Zhluboka se nadechla a nasadila nucený úsměv.

„Co kdybych vám řekla, že vlastně chodím na jinou školu?"

Sledovala jejich reakce. Xenia pokývala hlavou.

„Nedivila bych se," připustila, „ale takhle bych to neřekla. Nemyslíš spíš, žes sem k nám přestoupila? To by totiž dávalo smysl a vysvětlovalo by to, proč jsem si tě nevšimla do loňskýho DOD."

Misty a Alex souhlasili.

„To je pravda, ani já tě tady neviděla," přidala se Misty. „Ale to není nic strašnýho, prostě jsi na nový škole. A kamarády tady už máš," usmála se na jejich skupinu, „takže dobrý, ne?"

Adalyn měla pocit, že ostatní musí vidět páru, která jí právě určitě stoupala z uší. Prostě to řekni přímo, nadávala si, a oni to buď vezmou, nebo ne. A pokud to druhé, najdeš jiné kandidáty.

Ale já nechci přijít o tyhle, odporovala v duchu sama sobě.

Xenia k ní starostlivě přistoupila.

„Všechno v pohodě?" zeptala se a opatrně jí položila ruku na rameno. „Nechceš si sednout nebo tak?"

„Ne, dobrý," pokusila se Adalyn o úsměv, ale samotnou ji překvapilo, jak mdle její hlas zní. I ostatní se tvářili znepokojeně, jako kdyby měla každou chvíli zkolabovat.

„Neumíráš, že jo," ušklíbl se Alex nervózně. Jeho sestra mu šlápla na nohu.

„Ne, to vážně ne," zasmála se Adalyn upřímně, „jenom..."