Ten Elements *DOKONČENO*

Útěk z Iverionu

Tobias měl strach.

Poprvé po dlouhé době si to přiznal.

Bál se, když zmizel s Carol. Ale to nebylo stejné, tenkrát totiž byla s ním a on nevěděl téměř nic o tom, kdo je nechal unést.

Teď strachy málem šílel.

Ležel na zemi s rukama svázanýma za zády a nevěděl, co se stalo Row, ani co udělají s ním.

Když se probudil, bylo to ještě horší. Několik minut si nedokázal vzpomenout, co v chladné cele dělá, a málem začal opravdu panikařit.

I když, pomyslel si trpce, teď to nebylo o moc lepší.

Jediné, co věděl, bylo totiž, že je dostal Caino. A pokud to neznamenalo pořádný problém, pak nevěděl, co ano.

Ale nejistota nebyla to nejhorší. Sice jí měl už plné zuby, ale nevyrovnala se mnohem drtivějšímu pocitu. Pocitu viny.

Vyčítal si, že jako Strážce selhal. Nepodařilo se mu poslat Elementky domů ani je ochránit, dokonce tu z nich, kterou si oblíbil nejvíc, dostal do smrtelného nebezpečí.

Protože se se zavázanýma rukama ve tmě nic jiného dělat nedalo, vymýšlel si nejšílenější způsoby, jak by se mohl dostat ven. Věděl, že mu to k ničemu nebude, přesto to ale bylo snesitelnější, než si představovat věci, které by se mohly stát Row.

Ve chvíli, kdy se dostal ke scénáři Přiletí sem banda draků a srovnají celou budovu se zemí, zaslechl cvaknutí dveří. Neměl tušení, kde se nachází, ale překulil se na bok, aby je mohl lépe najít.

Někdo se k němu sklonil a za provaz, který mu poutal ruce, ho vytáhl do stoje. Tobias se zapotácel a ať už ho držel kdokoliv, právě teď mu za to byl vděčný. Věděl, že kdyby ho neznámý pustil, svalil by se zpátky na podlahu.

„Dostal jsem rozkaz převést tě do jiné cely," vysvětlil člověk a jednou rukou ho podepřel. Něco na způsobu, jakým to řekl, ale Tobiase zaujalo.

„A nechcete to udělat?" nadhodil.

Neznámý neodpověděl, ale Tobias cítil, jak zesílil stisk.

Vyvedl ho z cely a volnou rukou zapálil pochodeň trčící ze stěny. Potom ji vytáhl a zamířil chodbou nalevo.

„Kde to vlastně jsme?" pokusil se Tobias z nervozity začít konverzaci.

Kupodivu dostal odpověď. „V Iverionu," řekl ten někdo a ještě víc Tobiase překvapil, když pokračoval: „Ty jsi z Taliosu, nemám pravdu? Iverion je něco podobnýho. Jen na opačné straně."

Nic víc neřekl.

Doleva, doprava, rovně. Znovu doprava, pak dvakrát doleva a u vysoké svíce zahnout zase vlevo...

Tobiasovi se točila hlava, ale přesto se pokusil zapamatovat si cestu pro případ, že by se to hodilo. Čekal, že ho zavede přímo do nové cely nebo možná za Cainem, ale místo toho vstoupili do menší místnosti se vstupem skrytým za závěsem. Kdyby tudy šel sám, určitě by si ho nevšiml.

Dveře se za nimi s tichým zavrzáním zavřely.

„Tak jsem ho přivedl," zavolal do tmy Tobiasův hlídač. „Ale jestli budou problémy – a to se vsaď, že budou –, nehodlám tě krýt."

„Ani bych to nečekala," odpověděl mu ženský hlas. Ozvalo se škrtnutí zápalky a její vzplanutí na okamžik ozářilo dívčin obličej. Jediné, co z něj Tobias postřehl, byly její oči, jasně modré a rozšířené strachem.