Ten Elements *DOKONČENO*

Aranëd

Pohled Vixi

Probudila jsem se. Podle všeho začínal krásný den, venku zpívali ptáci a zezdola se ozývaly nadšené hlasy. Restaurace zřejmě právě otevřela. Až teď mi došlo, jaký mám hlad. Vstala jsem a protáhla se, urovnala si záhyby na sukni a chtěla jsem vyjít z pokoje a sejít dolů, ale zarazilo mě hlasité zachrápání.

Vycházelo z vedlejší postele. Pomalu a po špičkách jsem se připlížila ke zdroji zvuku, ale spáč měl hlavu zahrabanou v dece. Napadlo mě, jestli to není Fildon, ale ten měl přece pokoj jinde... Nakonec jsem se odhodlala dojít až k neznámému a odhrnout mu přikrývku z obličeje.

Strnula jsem a srdce se mi rozbušilo nejméně dvakrát rychleji. To není možné... Nebo je? Mohla by to být...

„Carol?"

Dívka v posteli se prudce posadila. Její světle hnědé vlasy byly po očividně dlouhém spánku rozcuchané a pod hnědýma očima měla fialové kruhy - přesto jsem ji bez problému poznala.

Carol Simonthová. Stoprocentně Carol.

Ale co tady dělá?

Carol několikrát zamrkala a pak se mi vrhla kolem krku.

„Ani nevíš, jak ráda tě vidím," vyjekla a pustila mě. „Bylo to šílený... Nejdřív jsme byly na koncertě, potom jsme chtěly normálně odejít, ale přišel takovej člověk a pak..." zarazila se. Pak se zhluboka nadechla a už méně jistě pokračovala: „Já vlastně nevím, co bylo potom. Pak jsem byla tady," rozhodila ruce a hodila sebou zpátky na postel. „Každopádně tu mají skvělý matrace, to ti řeknu."

Do pokoje strčil hlavu Fildon - Carol si přes sebe rychle přehodila deku, ale on to nijak nekomentoval. „Mám vám vyřídit, ať nám jdete dolů pomoct. Ségře dneska přišlo hodně lidí," oznámil, otočil se na patě a odběhl.

„Co to bylo za úchyla?" zvedla Carol obočí s pohledem upřeným na mě. Jen jsem pokrčila rameny.

„Já ho vlastně neznám... Ale jmenuje se Fildon a úchyl podle mě není," bránila jsem ho, ale musela jsem se široce usmívat.

Nejsem tady sama, běželo jí hlavou, nejsem a nebudu. Mám tady Carol... A Fildona a jeho sestru. A dostaneme se domů.

Neexistuje nic, co by mi teď mohlo zkazit náladu.

Pohled Carol

„Hej, Vixi, podej mi tu misku!"

Otřela jsem si čelo hadrem na nádobí a nechala ruce klesnout zpátky do mydlinek. V mytí nádobí jsem nikdy nebyla dobrá, ale začínalo se mi aspoň trochu dařit.

Moje blonďatá kamarádka prudce zastavila u lavoru a opatrně mi podala misku, pro kterou jsem ji poslala. Vzala jsem si ji a začala ji umývat.

„Nechceš vystřídat?" zeptala se Vixi a pohledem zkoumala špinavé nádobí.

„Ne, v pohodě," zalhala jsem, ale ona to poznala. Odstrčila mě od stoličky a sama se ponořila do mytí - doslova. Mydlinky vystříkly všude kolem a několik z nich mi přistálo na oblečení.

„Jej, promiň," omlouvala se a vrhla se ke mně s hadrem, „já nechtěla..."

„To bude v pohodě," uklidnila jsem ji a prohlížela si způsobenou škodu. Nejdřív se zdálo, že jde pouze o běžný jar, ale mokré skvrny rychle rostly.

Ne, pomyslela jsem si, tohle není normální.

Naštěstí nás právě v tu chvíli přišla zkontrolovat Fildonova sestra. Otevřela dveře z kuchyně a zavolala: „Tak co, holky, jak to jde?"

„Dobře," odpověděla Vixi zvýšeným hlasem a pokračovala v práci.

„A co ty, Carol?"

Zhluboka jsem si povzdechla. Je to sice trapné, ale triko už mě začínalo studit.

„Máš chvilku? Teda... Můžu s tebou mluvit?"

Naše zaměstnavatelka přikývla a přišla k nám. Vixi přestala cinkat talíři a napjatě poslouchala.

„Víš," začala jsem pomalu, „omylem jsem se pocákala a..."

Ani mě nenechala domluvit. „Dolů," nařídila mi. „Brácha ti donese něco na převlečení."

„Děkuju," usmála jsem se, „jenom... Nemohla by mi to přinést Vixi?"

Vypadalo to, že rudovláska pečlivě zvažuje následky. Nakonec přikývla.

„Ale nezakecejte se," pohrozila nám, ale přísný dojem zmírnila mrknutím. „Brácho!" křikla najednou, až jsem málem nadskočila. „Jdeš mýt nádobí!"

Vixi mě vzrušeně zatahala za rukáv. Přikývla jsem a jako první vyrazila po schodech nahoru.

Pohled Vixi

Stála jsem opřená o zeď u našeho pokoje a čekala, až se Carol obleče. Fildonova sestra mi pro ni dala dlouhé černé šaty s bílou zástěrou tak rychle, že je snad musela vykouzlit.

„Jsem hotová," ozvalo se zpoza dveří a v další chvíli z nich vystoupila Carol. Obvykle rozpuštěné vlasy si stáhla zelenou mašlí, a kdybych nevěděla, že přede mnou opravdu stojí ona, nejspíš bych ji nepoznala.

„Já vím, já vím," zareagovala na můj zvědavý pohled a v hlase jí zněl náznak pohrdání, „vypadám jako nějaká anime maidka."

Můj nechápavý výraz odbyla mávnutím ruky a upřímně se usmála. „Dělám si srandu. Je to super," zatočila se, „hlavně strašně pohodlný. Navíc to určitě znamená, že teď budu roznášet jídlo. To je jako postoupit na vyšší level!" Se smíchem seběhla schody a na každém druhém se zastavovala, aby se mohla znovu zatočit.

Ještě před vstupem do přípravny nás zastavil Fildon. Místo svého obvyklého šíleného chování působil nervózně, skoro až vystrašeně.

„Děje se něco?" zamračila se Carol znepokojeně. Fildon se rychle rozhlédl a pak trhaně přikývl.

„Vím, že nejste odsaď," vyklopil a nepřestával pozorovat chodbu.

„To není nic špatnýho, to víme i my," nechápala Carol a já s ní musela souhlasit. Co se nám snažil říct?

„Je to špatný a ani nevíte, jak moc," usadil nás a pokračoval: „Rivantha to taky ví. Moje sestra," dodal, když viděl naše zmatené obličeje. „Víte vy vůbec, jak se to tady jmenuje?"

Obě jsme zavrtěly hlavami.

„Aranëd," prozradil nám.

„Ara... Cože?" zamračila se pochybovačně Carol, „nechceš tím říct Aranaida?"

„Ne," odmítl rázně, ale pokračoval zase tišeji: „A to je právě to. Jste v jiným světě a musíte pryč, protože-"

Ale nestačil dokončit větu. Dveře před námi se prudce rozlétly a odkryly nám pohled na Rivanthu; rudovláska měla ruce v bok a tvářila se nepřístupně.

„Neříkala jsem, ať se nezakecáte? Ach jo, to je už jedno. Ale ty lidi se sami neobslouží."

Carol se její nová práce dařila. S úsměvem obsluhovala zákazníky a ani jednou nespletla objednávky. Upřímně jsem jí trochu záviděla, jak rychle si zvykla na nový svět kolem nás. Podle všeho brala celé Aranëd jako jedno velké dobrodružství... Vlastně, je to nejspíš tím, že není sama. Já už se taky nebojím, aspoň ne tolik.

Ale přesto, napadlo mě, když jsem ten den vyčerpaná padla do peřin, dneska se Fildon choval vážně divně. Snad nám brzo řekne víc.