Ten Elements *DOKONČENO*

Výprava

Pohled Annie

Připadalo mi zvláštní, že ještě před dvěma dny všechno vypadalo tak klidně. Pokud bylo Aranëd předtím jako sen, teď všechno připomínalo noční můru.

Naše odhodlání zachránit Row, Tobiase a v nejlepším případě i Rivanthu pomalu vyprchávalo. Nedivila jsem se, kdo by po celodenní túře neztratil motivaci? Všichni jsme padali únavou a ti z nás, kteří si nestěžovali, spali v chůzi.

„Chceš vidět jednorožce?" slyšela jsem vedle sebe Rikki. Na ni měl deficit spánku rozhodně zajímavý účinek - posledních pár hodin se chovala jako opilá.

„Ne," odsekla jí Vixi unaveně, „chci vidět postel."

„Tu tady asi nenajdeme," povzdechla si Zoe a zívla. „Jak dlouho ještě plánuješ jít?" křikla na svoji sestru, která nás společně s Anthonym vedla.

Samantha se zastavila. Elie, která byla těsně za ní, do ní vrazila. Ospale zamrkala a urovnala si brýle.

„Už jsem zase náměsíčná?" zamumlala a opřela se hlavou o Samantina záda. Když se ozvalo její tiché oddechování, Samantha si povzdychla.

„Zůstaneme tady," rozhodla a opatrně položila Elie na zem.

„Kdo bude hlídat?" ozval se za mnou Chriss. Z představy, že bych měla zůstat vzhůru ještě déle, se mi zamotala hlava. Dosedla jsem vedle Elie a v duchu se modlila, aby nevybrali mě.

„Je to nutný?" pochybovala Zoe. „Tady jsme ještě na neutrálním území, ne? Kdo má mapu?"

Když se k ní zmačkaný papír dostal, začala ho očima studovat. Chriss jí ho ale vytrhl z ruky.

„Rivantha byla taky na neutrálním území a Row s Tobiasem dokonce na území Taliosu. Caino přestal respektovat zákony."

„Já to zvládnu," nabídla se Ashley. Chriss si ji chvíli podezíravě prohlížel, ale pak přikývl.

„Vzbuď mě, až se budeš cítit unavená. Nesnaž se machrovat a říkat si, že vydržíš vzhůru, protože nevydržíš. A kdyby se ti to náhodou povedlo, pořád bude lepší, když budeme vzhůru oba, než aby nás nikdo nehlídal," vychrlil ze sebe a odešel trochu dál mezi stromy, kde si na zem natáhl deku.

Všimla jsem si, jak se za dnešek změnil. Čím víc jsme se blížili k Iverionu, tím se choval nepříjemněji a nabručeněji.

Pravděpodobně je to strachem, byla moje poslední myšlenka před usnutím.

Probral mě výkřik. Okamžitě jsem vyskočila na nohy, sice rozhodně ne odpočatá, ale vyděšená jako nikdy.

Pokoušela jsem se ve tmě zorientovat, ale nešlo to. Slepě jsem se proto rozběhla k místu, odkud jsem myslela, že křik vychází. Zastavil mě ale záblesk ohně a následný pád hořící větve. Někdo mi přehradil cestu.

Prudce jsem se ohlédla a spatřila jsem Anthonyho. Očividně to byl on, kdo vyslal kouzlo.

„Zpátky!" křikl na mě a z jeho hlasu mi naskákala husí kůže. Měl strach, a když se bál on, jak špatná musela situace být?

Poslechla jsem a o pár kroků jsem ustoupila. Ve světle plamenů jsem se konečně mohla rozhlédnout.

První, co jsem viděla, byla Ashley skrčená pod jedním stromem. Chránila si rukama obličej a ať už to měla v úmyslu nebo ne, kolem těla jí obrůstala liána. Vzpomněla jsem si, co říkala Samantha na naší poslední hodině.

„Rostlinný štít vyvoláte, až na to budete připravené. Patří mezi nejsložitější kouzla, ale protože máme nouzovou situaci, říkám vám o něm už teď."