Ten Elements *DOKONČENO*

Koncert

Pohled Row

„Už tady budou?" zeptala se Annie netrpělivě. Trisha zírala do notebooku a nezdálo se, že by se měla k odpovědi, takže jsem pokrčila rameny. Najednou se rozezněl zvonek. Trisha sebou škubla, ale já se ani nedivila, protože už jsem si zvykla, že je schopná se leknout téměř čehokoli.

„Jdu otevřít," křikla na nás Annie a odběhla ke dveřím. Po chvíli už do Trishina pokoje vpadly Rikki, Dana, Elie, Ashley, Carol a Zuzi.

„Kde jste byly?" vyhrkla jsem, protože už jsem pomalu začínala věřit, že zmizely stejně jako Vixi.

„No-" začala Rikki, ale Zuzi jí skočila do řeči: „Ten strom v parku..."

„My máme také něco zajímavého," řekla Carol.

„Klid, holky. Všechno to může být důležitý," snažila se Trisha uklidit právě příchozí, které křičely každá něco jiného a nedávalo to smysl.

„Až na informaci, že Carlos bude dneska hrát s kapelou v baru Rock'n'Roll Beach na náměstí," začala Rikki a spiklenecky se usmála na vyjevenou Annie.

„Cože?!"

„Jo - Trisha může být hloupá, jak chce, ale jak se zmíníme o tom ze sexty, její mozek zapne," smála se Zuzi.

Trisha se zmohla jen na zírání na Rikki. Vypadala, že je naštvaná, protože o koncertu nic neví. Uvnitř sváděla krvavou bitvu, kterou se neúspěšně snažila zakrýt úsměvem. Nakonec z ní vypadlo: „Carlos tam začne hrát kdy?"

„V půl sedmé," oznámila Ashley.

„Tak to je dobrý," rozesmála se Trisha s úlevou, „rodiče se vrací až pondělí večer a my máme dost času ještě všechno probrat."

„Hmm... Dobře, takže půjdeme?" zeptala jsem se, přestože se mi nikam nechtělo.

Ashley protočila oči, ale přikývla a Trisha šťastně vyskočila do vzduchu a začala pobíhat po bytě ve snaze najít vhodné oblečení.

Pohled Rikki

„Holky, vyrážíme. Na náměstí je to celkem daleko, a jestli chceme stihnout začátek, tak bychom měly pohnout," řekla Ashley, zatímco sledovala Trishu rozhazující oblečení kolem sebe.

„Dobře," zabručela Annie a Dana kývla hlavou.

„Už jdeme."

„Čekejte, mám si k těm šatům vzít tuhle černou nebo tuhle modrou kabelku?" křičela na nás Trisha, když si obouvala boty.

„Vezmi si růžovou," houkla na ni Row od vchodových dveří, „a dělej, nebo přijdeme pozdě."

Radši jsem rychle vyšla ven, aby mě Trisha nezasáhla, když se ve spěchu snažila nacpat oblečení zpátky do skříně. Nevím, proč tolik zmatkovala a v čem byly růžové krátké šaty lepší než košile s krátkými rukávy a kraťasy, ale možná to pochopím, až mi bude patnáct jako jí.

Po pár minutách se k nám Trisha přiřítila. Zamkla dveře a jako první vyrazila na konec Luna Street, kde bydlela, a vedla nás dál, až k přejezdu. Odtamtud to bylo asi deset minut chůze na náměstí, kde byl úplně v rohu Rock'n'Roll Beach bar.

„Jdeme," zašeptala Trisha a otevřela dveře.

Pohled Dany

Vešly jsme dovnitř a já málem strachy zaječela, když se za mnou ozval Zuzin hlas: „Už začali."

Trisha zakvílela, i když to byla ona, komu trvalo nejméně půl hodiny, než se vypravila a říkala, že když přijdeme pozdě, tak máme být zticha, a pak si prorazila cestu do první řady.