Ten Elements *DOKONČENO*

Slavnost

„Nikam nejdu."

Ashley protočila oči. Sice znala Xeniu jen pár hodin, ale už teď ji dokázala iritovat.

„Uvědomuje si, že pokud nevyleze, nedostaneme se domů?" prohodila k Row, která seděla vedle ní. Row pokrčila rameny.

„Nechápu tě," povzdechla si Carol a sedla si ke své sestře z druhé strany. „Po takové době se vracíme a ty si stěžuješ."

„Nevracíme se, o to jde," zahuhlala Ashley, „dokud nebude připravená, nebude slavnost a ani neproběhne otevření portálu."

„Takže ty jsi nás poslouchala?" zeptala se jí Samantha s úsměvem. Carol se zdálo, že byl upřímný, i když si nebyla jistá, proč přesně se usmívá. Buď ji potěšilo, že Ashley dávala pozor, nebo se těšila, až se Elementek zbaví. V jejím případě mohla být pravda obojí.

„Možná," hlesla Ashley. „Půjdu se podívat, jak jsou na tom ostatní," oznámila a vstala. „Annie říkala, že budou balit."

Pohled Carol

Sledovala jsem, jak se od nás Ashley vzdaluje. Poslední dobou se chovala divně, možná se bála, že jí Aranëd bude chybět.

Vlastně, napadlo mě, všem nám bude chybět.

Opřela jsem se zády o stěnu a nechala jsem své myšlenky volně plynout. Možná to byl jediný způsob, jak si v nich udělat pořádek.

Všechno to začalo únosem Vixi. Pocítila jsem mrazení v páteři, když jsem si vzpomněla na strašnou nejistotu, která nás celou dobu svírala. Ještě horší byly myšlenky na můj a Tobiasův nedobrovolný přesun sem. Z nějakého důvodu jsem si ale okolnosti nevybavovala jasně. Buď na nás použili nějaké kouzlo, nebo se můj mozek aktivně snažil na ně zapomenout.

Nijak jsem netoužila prožívat je znovu, tak jsem se vrátila k Vixině únosu. Nejistota. Jeden z nejhorších pocitů.

Na druhou stranu, nebylo to nakonec lepší? Teď, když víme, že existuje jiný svět, je to ještě horší.

„Děje se něco?" vytrhla mě Row z přemýšlení.

Podívala jsem se na ni. Znala jsem ji až moc dobře na to, abych věděla, že její klidný výraz je přetvářka. Dělala si starosti.

Rozhodla jsem se jí všechno říct. Poslouchala a mírně se mračila. Když jsem ze sebe všechno v rámci možností souvisle vysypala, nějakou chvíli mlčela a pak řekla:

„Věř tomu nebo ne, ale mám to stejně. Cítím se, jako by nám celý život lhali, i když o Aranëd nikdo nevěděl. Nevím přesně, jak to popsat," sklonila hlavu a dodala něco, čemu jsem nerozuměla.

„Ale i přesto jsem ráda, že se nám tohle všechno stalo. Hlavně teď, když to už brzo skončí," dopověděla se smíchem.

Přidala jsem se a smály jsme se dlouho. Opravdu mi pomohla, i když jen poslouchala.

Poděkovala jsem jí a obě jsme se shodly, že čekání na Xenii nás přestává bavit. Row vyrazila za Ashley pomáhat s balením a já se rozhodla najít Trishu.

Sice jsem se v Taliosu stále nevyznala, tentokrát jsem ale měla štěstí. Stačilo jen projít několika chodbami a po jednom schodišti a zahlédla jsem ji.

Nebyla sama, ale to mě nepřekvapovalo. Spolu s Carlosem stáli na silné větvi a sledovali, jak se slunce chystá zapadnout. Naštěstí jsem také dávala pozor, když nám Samantha po cestě zpátky do Taliosu vyprávěla o slavnosti, a tenhle výjev mi připomněl její slova.