Ten Elements *DOKONČENO*

Důležitá schůzka

Pohled Trishy

Seděla jsem před svým počítačem a znuděně jsem si pouštěla písničky. Dneska měly přijít Row a Annie, ale obě měly zpoždění, což mě nepřekvapovalo. Nevzpomínám si, že by některá z nich někdy přišla včas. Annie možná párkrát, ale Row? To je kapitola sama o sobě. Rozhodla jsem se ještě na chvíli vyrazit ven, možná se potkaly u řeky. Chtěly se třeba ještě vykoupat a zapomněly na čas, napadlo mě. Popadla jsem mobil, kdyby se náhodou ozvaly, a vyběhla jsem ze dveří.

„Jee, ahoj..."

Málem jsem vyletěla z kůže, jak jsem se lekla, ale naštěstí to byla jen Rikki, která přeskakovala přede dveřmi z jedné nohy na druhou.

„Čau," oplatila jsem jí pozdrav, „co tady děláš?"

„Čekám na rodiče, šli do obchodu a tady je stín," zazubila se.

„Chápu. Budeš mít dneska čas? Naši jsou pryč a přijdou ještě Row s Annie, možná i někdo další. Mohla bys tady spát," nabídla jsem jí. Rikki se zastavila, zamyšleně se zamračila a přikývla.

„Jo, měla bych mít volno."

„Tak skvělý, dám ti vědět."

Ještě chvíli jsme si povídaly, pak se Rikki rozloučila a rozběhla se za svými rodiči, protože zaznamenala, že nesou nákupní tašku plnou jídla.

Kde jsou tak dlouho? ptala jsem se sama sebe a nervózně jsem kontrolovala čas na mobilu. Nakonec jsem se rozhodla zavolat Row.

Pohled Row

Věděla jsem, že musím přidat. Bohužel stálo dneska všechno proti mně, nejdřív jsem nemohla najít botu, potom mě málem srazilo auto a nakonec jsem zjistila, že spadla lávka a budu muset přes most vzdálený půl kilometru. Kdybych tu řeku přeplavala, tak bych možná dorazila včas, ale to se mi vážně nechtělo.

Když jsem zabrzdila před Moon District, kde bydlela Trisha, bylo už čtvrt na tři. Všimla jsem si jí, jak čeká na lavičce, a okamžitě jsem k ní zamířila.

„Promiň, že mi to tak trvalo," omluvila jsem se a zadýchaně jsem sebou plácla na lavičku vedle Trishy.

„V pohodě," odpověděla. „Hlavně, že jsi přišla. O Annie nic nevíš?"

Zavrtěla jsem hlavou. „Mně říkala, že dorazí kolem třetí. Nepůjdem dovnitř? Jsem strašně zpocená. Kdo sakra vymyslel teplo," navrhla jsem a zvedla jsem se.

„No možná kdybys objevila skvělý vynález, který se jmenuje kraťasy, tak by ti takové horko nebylo," řekla Trisha z pobaveným úsměvem a následovala mě.

Posadily jsme se na její postel a povídaly si, než se ozval domovní zvonek. „Jdu tam," vyskočila jsem a vyrazila otevřít.

Za dveřmi stála Annie - rozcuchaná, udýchaná, ale přesto nadšená, že mě vidí.

„Row. Že jo? Páni, to už je doba, co jsme se neviděly!" vykřikla nadšeně a objala mě.

„Kdo je tam?" ozvala se Trisha z pokoje.

„Annie, kdo jiný?" křikla jsem nazpátek. Chvíli bylo ticho, pak se Trisha přihnala jako divoká voda a zastavila se až o rám dveří.

„Au," sykla bolestí a mnula si místo, kam se praštila. „Pojď dál," vyzvala Annie a ustoupila, abychom mohly projít.

„Sorry, že jdu tak pozdě, ale ujel mi autobus a byla jsem líná jít pěšky," řekla Annie a přikryla si pusu rukou, aby zakryla zívnutí.

„Vypadáš jako mrtvola," zazubila se Trisha.

„Tak to teda děkuju. Řekneš nám alespoň, proč jsi nás sem pozvala?" nadhodila Annie. „Když jsi mi volala, znělo to, jako bys byla úplně mimo."

„Ta je mimo pořád, hlavně když básní o lásce svého života," řekla jsem tiše a škodolibě jsem sledovala, jak Trisha obrací oči v sloup.

„Víte... Přišlo mi tohle," řekla a snažila se mě ignorovat. Natočila svůj notebook tak, abychom si mohly přečíst email, otevřený na obrazovce.

Ahoj Trisho,

můžeme se někde sejít? Něco se stalo, já tomu pořád nerozumím, ale podle všeho je něco s Vixi. Dana mi to včera napsala v SMS, ale moc to nechápu...

Říkalas, že máš rodiče na víkend pryč? To by šlo, ne?

Ashley

PS: Řekni Zuzi, aby zase upekla ty úžasný cupcakes.

„Takže... To znamená, že Ashley přijde taky?" přemýšlela jsem nahlas.

„I Carol by měla," potvrdila Trisha a přitáhla si notebook zpátky.

„Super," shrnula to Annie a hodila sebou na Trishinu postel. Vypadala, že každou chvíli usne, takže jsme se s Trishou přesunuly do kuchyně. Probíraly jsme všechno možné a nakonec jsme se rozhodly pustit si film, který jsme stejně přes náš smích a poznámky skoro neslyšely.

***

Ani Annie, ani Row a Trisha v kuchyni si ale nevšimly drobné postavy za oknem, která všechno pečlivě sledovala. Zřejmě jí netrvalo dlouho zjistit informace a ve chvíli, kdy se Trisha s Row dostaly k filmu, už mířila směrem k vlakovému nádraží.

S úsměvem vytáhla z kapsy bundy mobil. Věděla už všechno, co potřebovala.