Pohled Annie
Kousek od Taliosu byl nádherný les, kde jsem se měla sejít s Anthonym. Nevěděla jsem, co si pro mě přichystal, ale když mi o schůzce včera řekl, znělo to vážně.
Už po několikáté jsem zkontrolovala stříbrný ciferník hodinek, které obepínaly mé levé zápěstí. Kratší z ručiček ukazovala přesně na římskou trojku a sledovala jsem, jak se ta delší pomalu přesouvá na číslo dvanáct. Byly tři hodiny, čas naší schůzky, ale Anthonyho jsem nikde neviděla.
Netrpělivě jsem přešlapovala vedle spadlého kmenu, který ležel přes úzkou lesní pěšinu. Vtom mi někdo lehce položil dlaně přes oči. Leknutím jsem sebou trhla.
„Anthony," vydechla jsem a lehce ho uchopila za paže. Slyšela jsem, jak se potichu zasmál, poté mi položil jednu ruku kolem pasu a pomalu mě otočil tváří k sobě.
„Mockrát se omlouvám, že mám minutu a čtyřicet dva sekund zpoždění, ale nějak jsem to neodhadl," řekl a usmál se na mě. Neuniklo mi, že když mluví se mnou, tak se nechová tak vážně, jako v přítomnosti svých sourozenců, jako by byl mladší. Asi to bude tím úsměvem a možná také tím, že je uvolněnější, ale to je vlastně jedno, mám ho ráda přesně takového, jaký je.
„Nemáš se za co omlouvat," zašeptala jsem a opětovala jeho úsměv. Položila jsem mu paže kolem ramen a on si mě přitáhl blíž k sobě. Cítila jsem, jak mi rudnou tváře a opatrně jsem uhnula pohledem.
Anthony mi lehce přejel prsty po tváři a zvedl mou hlavu tak, že jsem nemohla pohledem uniknout. Dívala jsem se přímo do jeho krásných oříškově hnědých očí a zacukaly mi koutky úst, když mu spadl do čela pramínek temně kaštanových vlasů.
Jemně jsem mu neposedný pramínek odhrnula z čela a on sjel rukou po mé tváři. Pokračoval v pohybu směrem ke krku. Naskočila mi husí kůže i přes to, že i ve stínu bylo hrozné teplo.
Následovně vjel rukou do mých dlouhých černých vlasů a druhou mě chytil ještě pevněji. Bez jediného mrknutí se mi díval do očí a na jeho pohledné tváři se objevily roztomilé dolíčky.
Přiblížil ústa až k mému levému uchu a tiše zašeptal:
„Miluji tě," a následně zuby něžně uchopil mé ucho těsně nad zlatou náušnicí, kterou jsem kdysi dostala od mamky. Zavřela jsem oči a snažila se každý jeho pohyb uložit hluboko do paměti, což nebylo moc obtížné.
Položil mi kolem pasu i druhou ruku a přitáhl si mě ještě blíž. Nyní jsem stála s hlavou opřenou o jeho hruď a poslouchala, jak se jeho tep zrychlil, když jsem se zachvěla při lehkých polibcích na krk. Přála jsem si, aby tento okamžik nikdy neskončil.
Pohled Trishy
Já, Ashley, Row a Dana jsme se procházely lesem. Počasí bylo opravdu vydařené, a proto jsme se rozhodly pro malý výlet do přírody, která byla v okolí Taliosu opravdu překrásná.
Kousek před námi pobíhaly Elie a Zuzi, které se každou chvíli začaly pošťuchovat, ale za pár okamžiků se opět smály. Vlastně mi hrozně připomínaly mě a Ashley ještě před pár lety a ta si na to nejspíš vzpomněla také, protože pokaždé, když Zuzi uhodila Elie do ramene, tak chytila záchvat smíchu.
„To není k smíchu, vždyť si ublíží," řekla Row, ale zakrýt smích se jí také moc nedařilo.
„Prosím tě. Podívej se na mě a na Trishu. Také jsme v pohodě a to ještě před dvěma lety nebyl jediný den, kdy bychom se nechaly na pokoji. Ale žádné trvalé následky to na nás nezanechalo," ušklíbla se Ashley.
ČTEŠ
Ten Elements *DOKONČENO*
FantasiaVítejte na Aranaidě, relativně malém ostrově v jednom z oceánů... Že nevíte, kde to je? To je dobře. Nikdy totiž není jisté, kdy se tam stane něco nevysvětlitelného. Muzeum, ve kterém se ztrácí lidé. Les skrývající brány do jiných světů. Škola s opr...