Ten Elements *DOKONČENO*

Návrat domů

Pohled Annie

„Za hodinu ať tu všichni jste," ozvala se přísně Samantha, která viděla, jak nervózně přešlapujeme na místě. „Portál se už víckrát neotevře, takže jestli chcete domů, tak přijďte včas," dodala a snažila se zakrýt lehký náznak smutku ve tváři.

„Nepřeháněj, pesimisto. Všechno proběhne v nejlepším pořádku," řekl klidně Anthony.

Počkala jsem, až se místnost alespoň z části vylidní, a poté jsem přistoupila k Anthonymu.

„Uvidíme se ještě někdy?" zeptala jsem se šeptem.

„Určitě. A to bude už brzy, lásko," řekl tiše a já už to nevydržela, objala jsem ho a do očí se mi začaly drát horké slzy.

„Slibuješ?" zeptala jsem se mezi pláčem.

„Slibuji," odpověděl a něžně mi setřel slzy z tváře. „Neplakej, svět se nezboří, když se chvíli neuvidíme," dodal, objal mě kolem ramen a přitiskl si mě pevně na svou hruď.

Slzy ne a ne přestat téct. Domů jsem se sice těšila na svou rodinu, na našeho psa, na svojí postel a dokonce i trochu do školy, to opravdu jen trošku, ale opustit Anthonyho bylo i přes to hrozně těžké. Proč zrovna teď?

„A nemůžeš jít s náma?" položila jsem mu další otázku a podívala se na něj uslzenýma očima.

„To bohužel nejde, aspoň zatím ne," řekl a v jeho jindy klidném hlase zazněl smutek a na malý okamžik jsem měla pocit, že se mu v očích zaleskly slzy. „Věř mi, že kdyby to šlo, tak jdu bez rozmýšlení s tebou. Pro tebe bych udělal cokoli," zašeptal ještě a dlouze mě políbil.

Snažila jsem se na nic nemyslet, jen na nás dva. Přála jsem si, aby ten okamžik trval napořád, ale věděla jsem, že už za chvíli se budeme muset rozloučit. Když polibek přerušil, tak jsem se rozplakala ještě víc.

„Annie, všechno bude v pořádku, zase se uvidíme. Miluji tě, a i když budeme chvíli každý v jiném světě, tak má láska k tobě nikdy neuhasne," řekl až trochu přehnaně poeticky, že jsem se musela pousmát. Také se na mě usmál, byl to smutný úsměv, ale aspoň skutečný.

Anthony přešel ke křeslu v rohu místnosti a pohodlně se do něj usadil. Přistoupila jsem k němu a posadila se mu na klín. Opět mě objal a hladil mě rukou po vlasech. Opřela jsem se o jeho hruď a poslouchala pravidelný tlukot jeho srdce. Nechala jsem slzy volně stékat po tvářích a snažila jsem se užít si posledních pár chvil se svou láskou. S Anthonym.

Pohled Carol

Běžela jsme společně s Vixi do Aellbachu. Měly jsme opravdu málo času, takže jsme opravdu chvátaly. Chtěly jsme se ještě rozloučit s Fildonem, přeci jenom jsme ho znaly o něco déle než ostatní.

„Zpomal trochu!" zakřičela na mě Vixi běžící několik kroků za mnou.

„Nemůžu, jinak to nestihneme," křikla jsem zadýchaně zpátky a pokračovala v běhu.

Po pár minutách jsme dorazily k Jednorožci. Zaklepala jsem na dveře.

„Dále," ozval se zevnitř něčí hlas. Otevřela jsem a společně se svou kamarádku, která právě dorazila, jsme překročily práh.

U zadního stolu seděl Meantrick a vedle něj samozřejmě také Fildon, který nás pozdravil, usmál se a odběhl do kuchyně. Posadily jsme se ke stolu vedle Meantricka, který byl začtený do staré zažloutlé knihy. Pozdravil nás lehkým mávnutím ruky a dál si nás nevšímal.

Fildon se vrátil ke stolu a přinesl tři velké sklenice s jablečným džusem. Několik minut jsme si jen tak povídali a ani jsme nevnímali, jak čas letí. Nastala chvíle loučení.