Ten Elements *DOKONČENO*

Strážce

Samantha netrpělivě přecházela po místnosti. Zhluboka se nadechla a pokusila se zklidnit hurikán, který jí zuřil v hlavě.

Jsme jen děti, křičely její myšlenky. Tenhle typ rozhodnutí ještě nemůžeme udělat sami.

„Máš pravdu, Samareth," ozval se seshora hlas následovaný šustěním křídel a provázený zvířeným prachem. „Proto jsem se rozhodla zasáhnout."

Samantha se za ním neotočila. Věděla, kdo to je, i když s její přítomnosti nebyla právě nadšená. Přesto se jí povedlo znít celkem klidně, když odpovídala.

„Vítej, Lithiano."

A pokračovala, tentokrát trochu vyšším hlasem: „A byla bych radši, kdybys mi nečetla myšlenky. Není to příjemné."

Odpovědí jí bylo jen ticho. Její bývalá učitelka tuto drzou poznámku ignorovala, stejně jako všechny ostatní tenkrát před šesti lety. Přesto ale Samantha cítila, jak jí rudnou tváře. Bála se, že se s ní zase rozhádá.

„Omlouvám se, nevím, co to do mě vjelo... Mám toho prostě až nad hlavu."

Nevěděla, jestli ji Lithiana poslouchá, ale doufala, že jí promine.

„Ostatní dorazí?" přerušila ticho starší žena a Samantě spadl kámen ze srdce. Přikývla, i když si tím sama nebyla vůbec jistá. Zoe a Chriss snad, ale jejich nejstarší bratr málokdy bral věci kolem Aranëd vážně.

Když se za okamžik otevřely dveře a odhalily právě Anthonyho, měla co dělat, aby se na něj nerozkřikla. Nevěděla, proč ji tolik přivádí k šílenství, ale jedna z věcí, která ji na něm vytáčela, byla jeho bezstarostnost. Nic ho nezajímalo, aspoň to tak vypadalo.

„Ahoj, Sammie, Anthony," pozdravila je Zoe, která právě také vešla dovnitř. „Promiňte, že jdu pozdě, zdržela jsem se u jezera." Prošla kolem nich a posadila se ke stolu.

„V pořádku," usmála na ni Samantha upřímně. Z nějakého důvodu jí Zoein pozdní příchod vadil mnohem méně.

„Já jsem tady," ozvalo se z temnější části místnosti. Samantha vzhlédla a uviděla Chrisse. Byli všichni, porada mohla začít.

Znovu se ozval zvuk křídel. Zoe tlumeně vyjekla, když Lithiana dosedla na židli vedle ní.

„Nečekala jsem tě," vykoktala.

„Ani já ne," připojil se Chriss, „ale pokud jsi tady, musí jít o něco opravdu vážnýho."

Lithiana kývla a složila křídla. Obvykle přes ně nosila svetr, ale teď na tom nezáleželo.

„Samareth mě neplánovaně přivolala, ale myslím, že bych přišla i bez toho. I já mám totiž jednu informaci, kterou bych vám chtěla říct."

„Nemusíš nám říkat takhle," poznamenala Zoe. „Bude úplně v pohodě, když budeš používat naše normální jména."

Lithiana to přešla mlčením.

„Mně se Zoeris prostě nelíbí," dodala Zoe polohlasně směrem ke Chrissovi, ani on ji ale nevnímal.

„Co se děje?" chtěl vědět místo toho s pohledem upřeným na Samanthu.

Jeho sestra se zhluboka nadechla.

„Zjistila jsem, že se Elementky a ti dva jejich známí nemůžou vrátit, dokud Talios nebude mít oficiálního Strážce."

Zavládlo ticho. Tužka, se kterou si doteď hrál Anthony, se pomalu skutálela na podlahu.

„A co s tím uděláme? Napadá vás něco?" ozvala se po chvíli Zoe přiškrceným hlasem.