Ten Elements *DOKONČENO*

Duch

Voda narážela s hlasitým šploucháním na břeh a racci létali vysoko na obloze. Na obzoru se rýsoval tenký proužek světla, který oznamoval východ slunce, a v písku na pláži stály dvě postavy držící se za ruce.

„Už musím jít," zašeptal chlapec a jemně pohladil dívku po tváři.

„Ale proč, Anthony?" zeptala se Annie a opřela se o jeho hruď. Nechtěla se s ním rozloučit. Teď ne.

„Brzy se zase uvidíme, neboj," řekl opět šeptem a pevně objal drobnou postavu Annie kolem pasu.

„Ale kdy? Kdy se uvidíme?" zeptala se a v očích se jí objevily slzy.

„Rád bych ti to řekl, ale sám nevím, kdy to bude, ale bude to brzy, velmi brzy," odpověděl a lehce jí políbil do vlasů. „Nebreč, přeci se neloučíme napořád."

Annie si utřela slzy hřbetem ruky a donutila se usmát. „Tak zatím ahoj," rozloučila se, i když ještě vůbec nechtěla.

„Sbohem," řekl Anthony, naposledy Annie políbil a poté se každý z nich vydal svou cestou.

Pohled Row

Vzbudila jsem se první. Ještě bylo šero a byl slyšet jen dech mých spících kamarádek, ale vzbudilo mě něco jiného. Bylo to cvaknutí kliky. Nepamatovala jsem si na nic, co se včerejšího dne událo, vůbec nic. Podívala jsem se z okna. Právě začínalo vycházet slunce, a otevřeným oknem do pokoje proudil chladný vánek. Vyhrabala jsem se ze spacáku a rozhlédla jsem se po pokoji. Všechny mé kamarádky klidně spaly, až na jednu. Annie byla pryč. Potichu jsem přešla ke spící Ashley a zatřásla s ní.

„Co se děje. Hoří?" vykřikla. Ani ona si zřejmě nic nepamatovala. Dala jsem si prst na rty, aby zmlkla.

„Annie tu není," zašeptala jsem a ukázala na její prázdný spacák.

„Určitě nemohla dospat, takže vstala dřív. Pokud vím, tak Annie vstává vždy velmi brzy," řekla šeptem Ashley a kývla hlavou směrem ke dveřím vedoucím do kuchyně. Obě jsme se vydaly pryč z pokoje, když vtom mi někdo poklepal na rameno. Vyděšeně jsem se otočila a zjistila jsem, že to byla Dana. V jedné ruce držela prázdnou sklenici, v druhé blíže neurčenou láhev, a brýle měla nakřivo.

„Brý ráno," pozdravila polohlasem. „Co Vixi? A Carol?"

Nechápala jsem a podle Ashleyina výrazu jsem nebyla jediná.

„Ale, Annie je pryč, co když také zmizela?" až teď se mi vybavilo, co se včera stalo.

„Nezmizela, je v kuchyni," řekla Dana.

„Co? Jak to víš?" zeptala se pro změnu Ashley.

„Viděla jsem jí odcházet," prohodila, nalila si do sklenice tekutinu z láhve - samozřejmě, hroznová šťáva. Vždycky je to hroznová šťáva, proletělo mi hlavou - a všechnu ji vypila. „Další zmizení bych už asi nezvládla."

Pohled Dany

Ashley a Row vypadaly pořád dost ospale. Neměla jsem jim to za zlé, sama jsem se probrala teprve před chvílí. Ale vzhledem k tomu, že mě vzbudil křik Ashley, musely vstát ještě přede mnou.

Teď ale nebyl čas řešit takové nepodstatné věci. Ne, když pořád nevíme, kde jsou Carol a Vixi. Otočila jsem se a zamířila do kuchyně.

„Kam jdeš?" nechápala Ashley.

„Vyzpovídat Annie," uhodla Row a doběhla mě. S úsměvem jsem kývla.

„A navíc mi došel džus."