Jin je ve velmi složité situaci. Jeho rodina mu mizí před očima a on se musí vyrovnat s nástrahami, které mu život přichystal. Jednou z nich je přistěhování Taehyunga a jeho mladší sestry Lilien, která má psychické trauma způsobené opakovaným zneuží...
Nemohl jsem spát. Zdálo se mi, že mě někdo stále pozoruje, když spím. Rozsvítil jsem lampičku a posadil se na postel. Nasadil si brýle a vzal si mou oblíbenou knihu. Četl jsem si asi dvě hodiny, když v tom zavrzaly dveře. Tělem mi okamžitě projela vlna strachu a polil mě studený pot, který nebyl příjemný. Instinktivně jsem zavřel knihu a byl připraven jí použít jako zbraň, při sebeobraně. Napjatě jsem čekal jaký to vetřelec se mi plíží do pokoje. Dveře se pootevřely a objevila se malá ruka a následně Lilien. Vypadala opravdu strašidelně. Ta dlouhá, bílá noční košile mě přiváděla k šílenství. Svírala v ruce svého plyšového medvídka a mnula si jedno oko. V první chvíli jsem jí chtěl praštit tou knihou, ale nakonec jsem si to rozmyslel. Je vážně roztomilá, když vyleze neupravená z postele.
"Lili, ani nevíš, jak sem se tě lekl. Co děláš ve svém nočním úboru u mě v ložnici?" Otázal jsem se a posunul si brýle na nose.
"Promiň nechtěla jsem tě vyděsit. Nemohu spát, slyšela jsem od tebe zvuky a zpozorovala, že máš rozsvíceno." Promnula si oči a pohupovala se na špičkách.
"Neomlouvej se, taky nemůžu spát. Nechceš si dát čaj?" Široce jsem se usmál a vstal z postele.
"Ano moc ráda, ale není na to nevhodná doba? Je půl jedné ráno." Zamrkala.
"A to vadí?" Poušklíbl jsme se.
"Ne, nevadí." Usmála se.
Popadl jsem župan a vydal se do kuchyně. Lilien byla za mnou jako ocásek. Postavil jsem vodu na čaj a vyndal z horní police čokoládu a sušenky. "Jíš sušenky?" Otázal jsem se.
"Ano, kdo nemá rád sušenky?" Otázala se na zpět.
"No to je dobrá otázka. Vlastně neznám člověka, který nejí sušenky." Pousmál jsem se. " A předpokládám, že čokoládu jíš taky." Zamrkal jsem a šel zalít čaj.
"Ano, ale nesmím jí moc, protože jsem pak jak smyslů zbavená." Řekla a vyndala šálky z poličky.
"WOW, začínám se tě bát. Ještě bych tě tady musel krotit." Snažil jsem se zažertovat, ale asi mi to moc nešlo, protože se nikdo z nás nesmál. " To měl být vtip." Dodal jsem po minutě trapného ticha.
"Hahahaha, dobře, neboj se. Nic takového nehrozí. Dám si jen pár kostiček. " Uculila se.
Já jsem popadl tác s čajem a vydal se do mého pokoje, kde jsem tác odložil na postel. Lilien byla hnedka za mnou se sušenkami a čokoládou. Naznačil jsem jí ať si sedne na postel a začal jsem nalévat čaj. Celou dobu na mě koukala. Už neměla, tak rozespalé oči. Její úsměv na tváři mě nepřestával udivovat.
"Lilien, mohu se tě na něco zeptat?" Odkašlal jsem si pohlédl jí do očí.
"Jasně. Když to nebude nic nevhodného." Zašklebila se.
"No chtěl jsem se zeptat, jestli..." Nenechala mě dokončit větu, protože začala příšerně piště, až mi z toho zaléhaly uši. "Lili co se děje?" Zatřepal jsem s ní. Byla jako opařená, koukala do okna." No tak co tam je? Lil mluv!" Zakřičel jsem na ní. Chudák, téměř nedýchala. "On je tam kouká na nás." Vykoktala ze sebe. "Kde?" Otázal jsem se se zachvěním v hlase. "Jine, já se bojím." Řekla a z očí jí začaly téct slzy. Neváhal jsem a otočil se. Cítil jsem, jak mi tuhne krev v žilách. Za oknem jsem spatřil chlapce. Koukal na mě, zamával a šibalsky se usmíval. Vstal jsem z postele s úmyslem toho slídila hezky vyprovodit od našeho okna, ale sotva jsem se přiblížil, zmizel. Okamžitě jsem otevřel okno a rozhlížel se, kam by mohl tak rychle zmizet. Slehla se po něm zem. Hluboce jsem si oddychl. Zavřel jsem okno a zalezl do své postele k Lilien, která byla stále v šoku.
"Jine, taky si viděl tu zlost v jeho očích?" Otázala se mě a okamžitě mě objala, až jsem z toho spadl na záda.
"Ne neviděl. To byl jen nějaký blbý vtip. Neboj se." Přitiskl jsem si jí více do objetí . Svou tvář zabořila do mého svršku nočního úboru. "Nikdo ti neublíží. To ti slibuji." Pohladil jsem jí po vlasech. "Kéž bych tvým slovům mohla věřit." Zašeptala a já pocítil její ruku na mé hrudi. Byl jsem rád, že jí mám ve svém obětí. Ještě, že Tae není doma. Měl by přijít až v osm hodin ráno.
Za nedlouho jsem ucítil jak Lilien pomalu dýchá a zdálo se, že spí.Opatrně jsem se chtěl zvednou s úmyslem jít spát do obývacího pokoje, když v tom mě Lilien sevřela se slovy:" Nechoď prosím." Rozhodl jsem se tedy, že zůstanu.
"Jine?" Zašeptala.
"Ano?" Otočil jsem se na ní.
"Nevadí ti, že spím s tebou v jedné posteli?" Otázala se se zachvěním v hlase.
"Kdyby mi to vadilo, už bych tě dávno vykopl a zamkl se." Pousmál jsem se a natáhl se, abych zasnul lampičku na nočním stolku.
"Hm... Jsi na mě, tak hodný, ani si to nezasloužím." Řekla a přitulila se ke mě. Její ruka zabrousila pod mou deku a zůstala na mé hrudi.
"Jsi moje malá trubka." Po těchto slovech jsem jí rozcuchal vlasy. Nejraději bych jí teď hned řekl to co k ní cítím a znesvětil její rty, ale cosi mi říkalo, že je ještě brzy.
Jin je již blízko svému cíli, ale je to takový stydlivý moula, takže to ještě chvíli potrvá, než se Lilien vyzná :D :3 Ovšem než se Jin k tomu odhodlá bude muset čelit menšímu problémečku. :D
Jinak budu ráda za jakoukoliv vaší odezvu, reakci... :D
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
