Jin je ve velmi složité situaci. Jeho rodina mu mizí před očima a on se musí vyrovnat s nástrahami, které mu život přichystal. Jednou z nich je přistěhování Taehyunga a jeho mladší sestry Lilien, která má psychické trauma způsobené opakovaným zneuží...
Sbalila jsem si tašku, popadla mobil a šla si nazout tenisky. Zavázala jsem si tkaničky, vzala si klíče a následně odešla z bytu. Na schodech jsem potkala Taeho, který se vracel z klubu. "Ahoj Lilien." Řekl a objal mě. "Bráška, máš pěknou kocovinu! Pořádně se prospi!" Zdůraznila jsem a odendala ze sebe jeho těžké ruce. Seběhla jsem schody a utíkala na zastávku. Nasadila jsem si sluchátka a asi o pět minut později nastoupila do autobuse. Posadila jsem opět k oknu a držela místo Jiminovi. Docela se na něj těším. Je moc milý. Autobus zastavil před školou a já vystoupila. Bylo mi divné, že Jimin nenastoupil. Jsem asi naivní. Pomyslela jsem si.
Nasadila jsem si sluchátka a vydala se po schodech do šaten. Při otevření mé skříňky na mě vypadlo psaníčko. Ohlédla jsem se a sebrala psaníčko ze země. Se zvědavostí jsem jej otevřela.
Ahoj Lil, promiň, že jsem dnes nejel. :( Mohla bys za mnou po škole přijít do zahrady? Jimin
Vydechla jsem a psaníčko sevřela v dlani. Vzala jsem si učebnice a šla na hodinu, která byla nudná. Poté přišel dějepis a s ním i ten slizký učitel, který mě celou hodinu pozoroval. Po této hodině následovala tělesná výchova. Jelikož už od malička dělám gymnastiku, s tělesnou výchovou nemám problém ,na rozdíl od těch prostorově náročných holek ode mě ze třídy. Na rozehřátí jsme si dali pár koleček kolem tělocvičny a poté jsme hráli vybíjenou. Těsně před koncem mě jedna holčina srazila k zemi. Byla to fakt pecka. Sletěla sem ani nevím, jak. Otřepala jsem se, ale cítila jsem bolest v oblasti žeber. Nevěnovala jsem tomu velkou pozornost a jen si to opláchla studenou vodou.
Po hodině tělesné výchovy jsem se odebrala dolů do šaten. Narovnala jsem si učebnice do skříňky, kterou jsem následně zabouchla a zamkla. Vyběhla jsem zadním vchodem do školní zahrady, kde na mě už čekal Jimin. Byl opřený o zeď školní budovy a v puse měl lízátko. "Ahoj Lil" Pronesl, když mě uviděl. "Ahoj" Řekla jsem a pousmála se. "No víš napadlo mě, jestli bys nechtěla jít se mnou na školní ples." Zamrkal a jeho výraz mluvil za vše. "No dobře." Široce jsem se usmála. "Paráda a teď." Vytáhl z kapsy klíčky. Nechápavě jsem na něj pohlédla. On mě popadl za ruku a táhl pryč ze zahrady na parkoviště, kde stál skútr. "To je tvé?" Otázala jsem se. "Ano, dnes jsem ho dostal. Chytej." Řekl a hodil po mě přilbu. "Jimine, myslím si, že to není dobrý nápad." Zaprotestovala jsem. "Ale, nedělej a sedej. Jinak budu moc smutný." Zamrkal." To je citové vydírání." Pronesla jsem a posadila se za Jimina na skútr. "A kam to jedeme?" Otázala jsem se. "To je překvapení." Zamumlal a dál se naplno věnoval řízení.
Dojeli jsme ke krásnému parku, kde mi Jimin zavázal oči a vedl na nějaké místo. Slyšela jsem proud vody, zpěv ptáků a naše kroky. Najednou jsme zastavili a Jimin mi rozvázal oči se slovy:" Mám to tu tak rád.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Chtěl jsem ti to tu ukázat a dát si tu s tebou čaj." Řekl a z batohu vyndal termosku s čajem a dva šálky. Začala jsem se smát. Posadili jsme se do trávy a pili zelený čaj. Přitom jsme si povídali a smáli se. Bylo to moc hezké. Z nenadání se ke mě Jimin přisunul a jeho obličej se začal přibližovat k tomu mému. Pomalu, ale jistě jsem se začala zaklánět. Jimin se mnou navázal oční kontakt. Byla jsem jím uhranutá. Tak hezky voněl. Při couvání jsem narazila na měkounkou zem a Jiminovi paže spočinuly vedle mých ramen. Dotýkali jsme se nosy. Nevešel by se mezi nás ani papír. Poté zavřel oči a naše rty spojil. Pohladil mě ve vlasech a při tom neustále líbal mé rty.
