BTS- Revenge

12 sadness

Ráno jsem se probudila docela časně a nemohla se pohnout. Celé tělo mě bolelo. Jak jsem se dostala do postele? Poslední na co si vzpomínám je to, že sedím na střeše našeho domu a Jungkook mě líbá. Že bych usnula? To by byl trapas. Pomyslela jsem si. Pomalu jsem vstala z postele a podívala se na budík. Je půl páté. Hm nicméně jsem se s bolestí rozešla do koupelny. Potichounku jsem otevřela dveře, aby nikoho nevzbudila. Vlezla jsem do koupelny a následně zamkla dveře. Svlékla jsem si noční úbor a skočila do sprchy.  Nechala jsem na sebe téct horkou vodu. Za boha jsem se nemohla zahřát. Teplou vodu jsem měla na maximum. Z mé kůže se kouřilo, ale mě byla pořád hrozná zima. Vylezla jsem ze sprchy a osušila se ručníkem. Otřela zamlžené zrcadlo a pohlédla na svůj odraz v něm. Byla jsem hrozně bílá. Rty jsem měla nateklé a rudé. To byla jediná část na mém těle, která měla přirozenou teplotu. Prohrábla jsem si mokré vlasy, které nepříjemně studily. Zabalila jsem se do županu a vyšla z koupelny. 

"Jine, ani nevíš, jak sem se tě lekla." Zašeptala jsem.

"Lilien, musíme si promluvit." Řekl sklesle a objal mě. Při jeho stisku jsem pocítila opět bolest, která propichovala mé tělo. Sykla jsem bolestí. "Co je? Je ti něco?" Otázal se mě starostlivě Jin. 
.
"Ne to nic není, jen jsem taková rozlámaná." Zamumlala jsem." O čem si chtěl mluvit?" Otázala jsem se.

"Pojď do kuchyně, udělám nám čaj a pak ti vše řeknu." Zašeptal, vzal mě za ruku a táhl do kuchyně. Posadila jsem se na židli a čekala co z Jina vypadne. Postavil vodu na čaj a posadil se ke mě ke stolu. " Lilien, ty určitě víš, co k tobě cítím." Odkašlal si." Nechci být naivní a proto ti chci říct, že odjíždím." Po této větě jsem na něj vykulila oči se slovy:" Jak odjíždíš? Kam odjíždíš?" Tato slova mě ranila. "Odjíždím domů. Má matka..." Odmlčel se. "Jine... je mi to líto." Vstala jsem a objala ho. Cítila jsem jeho slzy na mém holém rameni. "Neplač Jine." Políbila jsem ho na tvář a přitiskla se k němu ještě víc. Mezitím cvakla konvice a Jin se odtrhl se slovy:" Musím jít zalít ten čaj." Otřel si slzy, vstal od stolu a šel k varné konvici. Opřel se o kuchyňskou linku a začal hořekavě plakat.  Vstala jsem od stolu a přitiskla se na jeho záda. Mé ruce ho objaly kolem pasu a vtiskla jsem mu polibek mezi lopatky. Nevěděla jsem co mám dělat. "Měla by ses jít připravovat do školy." Řekl a odendal mé ruce ze svého těla. "Měla bych být s tebou." Řekla jsem. "Ne, jdi!" Zakřičel. "Jine... a kdy odjíždíš?" Otázala jsem se nesměle. "Zítra a vrátím se za tři dny." Řekl chladně. 

Chudáček Jin :( ...