Ráno jsem vstal v šest hodin, protože jsem musel být na sedmou v práci. Francesca ještě spala. Potichounku jsem se vyplížil z ložnice a zamířil si to do koupelny, kde jsem provedl ranní očistu. Poté jsem se nasnídal a jel do práce.
V autě jsem si uvědomil, že jsem si nevzal sebou svačinu. Rozhodl jsem se zastavit u místního obchodu. Otevřel jsem dveře a zamířil si to k regálu se zdravou výživou, když v tom jsem uviděl něco co mě naprosto šokovalo. Na zemi v uličce seděla těhotná paní a zhluboka dýchala. Okamžitě jsem k ní přiskočil a zeptal se jí:" Co vám je?"
"Myslím, že už to na mě přišlo. Dva dny už přenáším a teď to na mě asi přišlo." Vykoktala ze sebe a přišli na ní další stahy. Rozhodl jsme se zavolat sanitku a snažil se tu nastávající matku uklidnit.
O čtvrt hodiny později:
Kde jsou? Té paní již před patnácti minutami odtekla plodová voda. Jine musíš se uklidnit! Křičel jsme na sebe v duchu. "Takže, musíme se oba uklidnit. Teď vám sundám spodní prádlo, ano?" Ta paní křečovitě přikývla. "Lehněte si na záda a roztáhněte nohy co nejvíce to jde. Musím se podívat, zdali jste dostatečně otevřená." Navlékl jsem si sterilní rukavice, které sebou neustále nosím a začal pracovat. Najednou mě ta paní chytla za ruku a zeptala se mě jak se jmenuji. Odpověděl jsem jí a poté začal odpočítávat dobu mezi kontrakcemi. "Jste připravená?" Otázal jsem se. "Ano, Jine." Procedila skrz zuby. "Takže, zatlačte!"
Z pohledu Francesci:
Poté co jsme ze sebe udělala člověka jsem zamkla a šla si do kufru od auta pro škrabku na zamrzlé sklo. Sotva jsem otevřela kufr, vylétlo několik balonku a uprostřed seděl méďa se srdíčkem. Na krku měl krabičku. Zatajil se mi dech a odtrhla jsem krabičku z medvědova krku. Pomalu ji otevřela a spatřila prstýnek. U prstýnku byl lísteček: Drahá Francesco, vezmeš si mě?
Rozplakala jsem se a ihned lovila v kabelce mobil a následně stiskla Jinovo číslo.
"Halo" Ozvalo se po přijetí hovoru.
"Ahoj lásko, ano! Ano vezmu si tě! Miluji tě!" Zakřičela jsme do telefonu a následně uslyšela: "Tlačte, víc! Už to bude."
"Jine?" Otázala jsem se.
"Miláčku promiň. Miluji tě zavolám ti později." S těmito slovy ukončil hovor. Byla jsme šokovaná. Nevím co si mám o tom myslet.
Z pohledu Jina:
Po dvaceti minutovém porodu jsem konečně držel v ruce nádhernou holčičku. Okamžitě jsme jí zabalil do své šály a následně předal sanitářům. Ta paní mi moc děkovala a nakonec řekla, že to mrně pojmenuje Jini. Prý na to dokonce života nezapomene. Já taky, ne.
Z této události jsem byl, tak šokovaný, že jsem se u vyšetřování té zazobané Stefanovi známé nemohl soustředit.
xxx
Konečně je pět hodin a mě končí služba. Celý šťastný jsem nasedl do auta a vyrazil k domovu.
Doma na mě již Francesca čekala s večeří. Přiběhl jsme k ní, políbil jí a nakonec předal obří kytici. "Miluji tě." Pronesl jsem po chvíli. Poklekl jsem před Francescu a znovu se jí otázal:" Vezmeš si mě?" Francesca mě objala se slovy:" Ano, miláčku." Následně mě políbila.
"Francesco, jestli pak víš co je dneska za den?" Otázal jsem se s šibalským úsměvem.
"No... je středa." Zamrkala a zahleděla se mi do očí.
"Dneska je to přesně měsíc co spolu chodíme." Zašeptal jsem.
"No to tedy musíme splnit to co jsem ti na začátku našeho vztahu slíbila." Tentokrát se šibalsky usmála ona. Sotva to dořekla, začal jsem jí vášnivě líbat a poté jí položil na gauč, kde jsem jí svlékl a znesvětil to božské tělo.
Jin se konečně dočkal té oné nemravné aktivity :D
ČTEŠ
BTS- Revenge
FanfictionJin je ve velmi složité situaci. Jeho rodina mu mizí před očima a on se musí vyrovnat s nástrahami, které mu život přichystal. Jednou z nich je přistěhování Taehyunga a jeho mladší sestry Lilien, která má psychické trauma způsobené opakovaným zneuží...