BTS- Revenge

14

Když se z mých rtů přesouval na krk usoudila jsem, že toho musím nechat. "Jimine..." Nemohla jsem dokončit větu, protože Jimin začal okupovat mou klíční kost, díky čemuž jsem zavzdychala. "Ano?" Otázal se a při tom se přisál na můj krk a zanechal na něm malou modřinku. "Jimine, ty sis mě označil? Já se omlouvám, ale nemůžu." Řekla jsem s proviněním v hlase. Jimin se odtáhl a pomohl mi se posadit. "Ty už s někým chodíš?" Otázal se mě a bylo vidět, že je naštvaný. "

"Nezlob se." Řekla jsem a objala ho. "Ne to já se omlouvám." Pronesl a pohlédl na mě. "Já se nemůžu zlobit." Pousmál se a rozcuchal mi vlasy. "Hej... to neznamená, že když sis mě dovolil líbat tady na trávníku, že mě pak můžeš rozcuchat!" Zakřenila jsem se. "No jo no." Pronesl a já se zvedla a pronesla:" Děkuji ti za krásně strávené odpoledne, ale už musím jít." Usmála jsem se.

"Odvezu tě" Řekl a zvedl se. Došli jsme ke skútru, nasedli a vyrazili. Před domem mě Jimin vysadil. Já mu věnovala polibek na tvář, zamávala mu a utíkala nahoru po schodech. Při otevření dveří a následném vniknutí do předsíně na mě Tae zavolala: "Kdo je ten fešák na skútru?" "Do toho ti nic není." Pronesla jsem a zaplula ke mě do pokoje. "No tak to ne, kdo to je?"Vtrhl mi Tae s vařečkou v ruce do pokoje. "Říkám ti, že nikdo." Odsekla jsem a při tom se začervenala. "No tak to tě budu muset zmučit." Skočil na mě a začal mě lochtat." Tae, nech toho! Pusť mě!" Pištěla jsem a při tom se smála. "Až mi povíš, kdo okupuje tvé rty!" Zakřičel a začal se smát, protože na mě seděl a vypustil z pusy tak netypické slovo. "Jimin, ale nic s ním nemám." Řekla jsem a shodila ho ze sebe. 

"Jdu dodělat jídlo, tak ať jsi za pět minut u stolu!" Hodil po mě přísný výraz.

"Ano mami." Zakřičela jsem za ním. 

Z pohledu Jungkooka:

Při pohledu na to jak si svléká školní uniformu a je v pokoji jen ve spodním prádle. Měl jsem chuť jí znesvětit hned teď, ale ublížil bych jí a to nemohu dopustit. Nemohu jí učinit nešťastnou. Oblékla si na sebe černé tepláky a bílé tričko. Mohl jsme na ní oči nechat. Vstoupil jsem otevřeným oknem do jejího pokoje a potichounku se k ní přiblížil. Nevšimla si mě. Zakryl jsem jí oči. Lekla se až z toho nadskočila. Její jemné ruce se opět dotkly mých dlaní a já pocítil lidské teplo. "Jungkooku?" Otázala se a já si jí otočil k sobě. "Ano?" Okamžitě jsem zpozoroval tu fialovou věc na jejím krku. "Co to je?!" Otázal jsem se hrubým hlasem. "To je ..." Začala koktat. V ten moment mi bylo všechno jasné. "Jsem ti pro zábavu?" Otázal jsem se a přirazil jí ke zdi. "Jungkooku, já ... to je" Byla celá ztuhlá. "Já vím co to je. Nejsem včerejší. Od koho to je?" Zmáčkl jsem jí ramena a přitom jí koukal do očí. " Jungkooku, nic s ním nemám a navíc mi spolu, taky nic nemáme, takže mě pusť!" Řekla jsem na svou obranu. "