BTS- Revenge

17

"Ahoj tati." Řekl jsem poté co můj otec otevřel dveře. Nic mi na to neodvětil a dveře by zabouchl nebýt mého včasného zásahu. Vložil jsem ruku mezi dveře a futra se slovy:" Tati, nevážil jsem takovou dálku jen, abys mi před nosem beze slova zabouchl." Řekl jsem rázným hlasem. Otec následně dveře otevřel a naznačil, abych šel dál.

Vkročil jsem do předsíně a zul si boty. Následně jsem zaparkoval kufr ke schodům, které vedly do mého pokoje. Poté jsem šel do obývacího pokoje, kde seděl můj otec v křesle a popíjel nějaký alkohol. Posadil jsem se naproti němu.

" Jine" Odmlčel se na chvíli a povzdechl si. "Tati já..."

" Mlč! Alespoň jednou by si mohl nechat hovořit svého otce, který tu pro tebe vždy byl. Já a tvoje matka jsem za tebe dýchali. Milujeme tě. A ty ses nám takto odvděčil?! Nejen že sis vždy dělal to co si chtěl. Nebral si ohledy na ostatní. Tvá matka... Ona byla úžasná. Měla pro vše pochopení. Ty jsi mi ji vzal." Řekl a z očí se mu začaly hrnout slzy.

" Vzala nám jí nemoc. Otče..." Již jsem měl předtuchu, jak tato debata skončí.

" Díky tobě onemocněla." Vstal a šel k oknu. Tato slova mě velmi ranila. Přistoupil jsem k němu a položil mu ruku na rameno se slovy:" Tati, já vím ,jak je to těžké, ale musíme být silní. Maminka byla úžasná žena." 

"Řekl jsem ať mlčíš! Nechci slyšet lži vycházející z tvých úst! Tvou matku nám to stejně nevrátí." Odendal mou ruku z jeho ramene. Nalil si další sklenku a naráz jí vypil. 

"Já nebudu mlčet." Chtěl jsem oponovat, ale marně.

"Přesně kvůli tomu zemřela, protože jsi nedržel pusu a pořád jsi se vzpouzel proti naší vůli! Jediný, kdo za tu tragédii může, si ty!" S těmito slovy si opět nalil alkohol. 

"Ne, nezemřela kvůli mě. Ty si jí taky moc nepomáhal. Chodil si domů pozdě a opilý. A nehledě na tvé aférky se sekretářkami. Myslíš si, že to nevěděla? Trápilo jí to. Užírala se a to jen kvůli tvé sobeckosti." Tato slova jsem zdůraznil. Otec mi bez mrknutí oka jednu vrazil. Upadl jsem z toho na zem. Nebyl jsem si jistý, jestli má čelist není otočená o tři-sta šedesát stupňů. Uchopil jsem se za svou červenou tvář a pocítil, že mi z nosu začíná téct krev. Statečně jsem vstal a oponoval otci dál. Ten mě opět uzemnil a já padl na béžový koberec, který jsem potřísnil svou krví. 

"Jsi, slabý. Chudáčku malej." Řekl a odešel na zahradu. 

Byl jsem v šoku. Po dvou letech se nic nezměnilo. Lituji mého odchodu, zvláště po tom co maminka onemocněla. Byl jsem sobecký, malý, nevycválaný kluk, který dostal volnost. Maminka se mnou vždy souhlasila, do té doby než jí otec začal podvádět a ona s ním začala ve všem souhlasit z  obavy, že by nás opustil. 

Ojoj začíná tu být dusno, až se mi z toho orosilo čelo :D a Jinovi začala téct krev z nosu.