BTS- Revenge

9

O dva dny později

Jako každé ráno. Jsem vstala a provedla ranní hygienu, nasnídala se a oblékla si školní uniformu. Popadla jsem svačinu, kterou mi připravil Tae a šla si připravit batoh do školy. Poté jsem se natáhla pro mobil a sluchátka. Vzala si batoh, nazula tenisky, zamkla a vydala se do školy. Seběhla jsem hromadu schodů a běžela na autobusovou zastávku, kde jsem čekala asi pět minut, než bus přijel a já nastoupila. Posadila jsem se na sedadlo u okna. Po dvou zastávkách si ke mě přisedl nějaký kluk. Byl mi povědomý. Do tváře jsem mu neviděla, protože měl sluneční brýle a roušku. Překvapilo mě, že vystupuje na stejné zastávce jako já. Připadalo mi, že mě sleduje. Následoval mé kroky. Dokonce se mnou šel i do školy. Zrychlila jsem svou chůzi, abych přišla včas na hodinu.

Akorát se zvoněním jsem doběhla do třídy. Posadila se do lavice u okna a očekávala příchod učitele. Vyndala jsem si z tašky knihu a začala si číst, když v tom mi na lavici přistála šlupka od banánu. Fuj. Pomyslela jsem si. Dvěma prsty jsem tu nechuťárnu vzala a odnesla do koše.

Konečně přišel učitel. Začal svůj výklad o druhé světové válce a já usínala nudou. Ne, že by toto téma nebylo zajímavé, ale ten přednes byl opravdu příšerný. A proto jsem se vrátila ke své četbě. Byla jsem pohlcena dějem, že jsem si nevšimla učitele stojícího nade mnou.

"Slečno. Můžete zopakovat co jsem právě řekl?" Padl na mě přísný výraz.

"Já..." Zabouchla jsem knihu a začala koktat.

"No já vím ,že ne, protože nedáváte pozor a místo toho čtete nějaké blbosti pro buberťáky." Řekl a vyškubl mi knihu z ruky. "K tabuli!" Zakřičel. Poslušně jsem vstala a kráčela k tabuli. "Tak, pověste mi, kdo to byl Mengele." Řekl a jeho pohled byl naprosto pohrdavý.

Zhluboka jsem se nadechla a zahájila svojí přednášku:" Josef Mengele byl lékař SS narozen v roce 1911 působící za druhé světové války. Prováděl nehumánní pokusy na lidech v Osvětimi. Například se pokoušel změnit barvu očí. Bezúspěšně. Oběti oslepli nebo zemřeli. Do svých pokusů zapojoval i děti a novorozeňata, která týral hlady nebo zkoušel například vyměnit krev dvojčatům ,která díky tomu zemřela. Pokoušel se o různé transplantace, které většinou končily tragicky. Ale také díky němu se věda posunula dopředu, i když nehumánně. Mengele zemřel v roce 1979 v Brazílii, do které uprchl." Za tímto proslovem jsem uslyšela obrovský potlesk. Hrdě jsem se usmála. Učitel mě hnedka zpražil:" Máte za pět. Po hodině se zastavte u mě v kabinetě! A teď sednout!" Zakřičel.

Po hodině jsem si sbalila tašku a vydala se ke kabinetu. Nesměle jsem zaklepala. Po chvíli vykoukl ten starý páprda a zatáhl mě do kabinetu. Jen co jsem vešla zamkl.

"Proč zamykáte?" Otázal jsem se. A pohlédla na učitele, který si olízl rty.

"Nechceš mít po zbytek roku peklo, viď? Řekl a jeho ruka spočinula na mém rameni. Okamžitě se mi vybavila vzpomínka na otce a na to co mi dělal, když přišel z práce opilý. Sklopila jsem zrak a přála si, aby se stal zázrak. Začal mě líbat. Ucukla jsem a odvrátila tvář. "Prosím, nedělejte to." Za žadonila jsem. "Líbí se mi, když prosíš." Zasmál se.

Najednou se ve mě objevila síla. Vyškubla jsem se mu a plivla mu do obličeje. Zpozorovala jsem otevřené okno. Nenapadlo mě nic lepšího, než se rozeběhnou a vyskočit otevřeným oknem ven. Měla jsem štěstí, že jsem byla v přízemí. Dopadla jsem na školní zahradu a běžela co nejdál od budovy. Cestou jsem brečela. Posadila jsem se pod strom a plakala.

"Jsi v pořádku?" Ozval se najednou mužský hlas. Ten dotyčný mi podal ruku a pomohl mi vstát. Byla jsem celá uplakaná. Se sklopenou hlavou jsem kývla. "No tak, maličká." Řekl a svou rukou mi nadzvedl bradu. Já jsem pohlédla na docela atraktivní postavu. Byl to ten kluk, který si ke mě přisedl v autobuse. Odendala jsem mu ruku z mého obličeje. "Jmenuji se Jimin." Pousmál se a podal mi papírový kapesníček, který voněl heřmánkem. "Děkuji, já jsem Lilien." Usmála jsem se.