BTS- Revenge

28 surprise

Pomalinku jsem rozlepila oči a pocítil pronikavou bolest v celém mém těle. Posadila jsem se a zabalila se do lehoučké deky. Prohrábla jsem si zacuchané vlasy a povzdechla si. Rozhodla jsem se jít osprchovat. Potichounku jsem otevřela dveře svého pokoje a přes obývací pokoj vklouzla do koupelny, kterou jsem následně zamkla. Shodila jsem ze sebe deku a vkročila do sprchového koutu. Začala mi být příšerná zima. Pustila jsem na sebe vařící vodu, která se zdála být stále studená. Cítila jsem hroznou bolest v podbřišku. Bylo to pocit, jako po srážce s automobilem. Celé tělo mě bolelo. Asi po patnácti minutách jsem vylezla ze sprchy a zabalila se do ručníku. Otřela jsem zamlžené zrcadlo a pohlédla na své tělo. Bylo poseto modřinami. Na každém místě, kde se mě včera Jungkook dotkl byla modřina. Nechápu to. Byl tak něžný. Hleděla jsem na sebe do té doby než zazvonil zvonek. Vyšla jsem z koupelny a zamířila si to ke dveřím. Nervozně jsem nakoukla kukátkem a spatřila docela pěknou slečnu. Pootevřela jsem dveře se slovy:" Dobrý den, hledáte někoho?" 

"Ano, hledám Jina." Pousmála se. 

"Ano, pojďte dál. On ještě asi spí. Jdu ho vzbudit. " Řekla jsem a jen tak v ručníku se rozeběhla k Jinovi do ložnice. 

"Jine, vztávej! Je tu nějaká slečna a chce tě." Zašeptala jsem a zacloumala s ním. 

"Jo, dobře za pět minut jsem tam." Zamumlal a otočil se na druhý bok.

Vyšla jsem z pokoje a zamířila si to k té docela pěkné paní v předsíni. "A vy jste?" Otázala jsem se.

"Jmenuji se Francesca a vy?" Otázala se na zpět.

"Já jsem Lilien." Pousmála jsem se. "Jin tu bude za pět minut. Nechcete čaj?" Řekla jsem se zdvořile.

"Ne, děkuji." Odpověděla stroze, až jsem z toho dostala strach. Za chvíli se vykotil Jin ze své nory a když spatřil Francescu ztuhl. "Ahoj" Pronesl po chvíli. "No ahoj." Řekla a já jsem se rozhodla opustit válečnou zonu. 

Z pohledu Francesci: 

Nemohu tomu uvěřit, kde to žije. Neměla jsem sem jezdit. Bude to jen ztráta času. Poté co jsem ho uviděla jen ve spodním prádle a tu diviznu v ručníku, mi bylo vše jasné. 

"Co tu děláš?" Otázal se a poškrábal se za krkem. 

"Vidím, že to je zbytečné. Nic, jen jsem tě chtěla vidět a říct ti jednu věc, která teď už není podstatná." S těmito slovy jsem opustila Jinův byt a rozeběhla se ze schodů dolů na ulici, kde jsem nasedla do taxíku a jela co nejdál od domu.

Z pohledu Jina:

"Francesco!!!" Zakřičel jsem za ní, ale bylo pozdě. Jen tak ve spodkách jsem vyběhl na ulici, ale už jsem jí neviděl. Vrátil jsem se zpět do bytu a hledal mobil. Našel jsem ho za sedačkou. Okamžitě jsem vytočil její číslo a snažil se jí dovolat. Nakonec jsem se oblékl a rozhodl se jí jít hledat. 

xxx

Byl jsem snad všude. Nemohl jsem jí najít. Zanechal jsem jí snad tisíc hlasových zpráv a textovek. Nakonec jsem se vracel domů. Mohlo být, tak okolo deváté hodiny večer. Vracel jsem se parkem k domu, když v tom jsem spatřil Francescu, jak sedí na lavičce a pláče. Přisedl jsem si k ní a objal jí. 

"Francesco, to byla hloupá otázka, kterou jsem ti položil, ale vážně. Proč si přijela? Vidím tě rád." Řekl jsem a usmál se na ní. 

"Jo jasný. Jine, nech si ty řečičky. Mě je všechno jasné. Ty a ta holka co u tebe bydlí. Nic mi neříkej." Řekla rázným hlasem a já si povšiml slzy, která jí stekla po tváři. 

"Nevím, proč tak žárlíš. Mezi mnou a Lil nic není." Pronesl jsem a založil si ruce na hrudi.

"Proč tak žárlím? Protože s tebou čekám dítě a ty si tu..." Nedokončila větu a rozplakala se. 

Nemohu tomu uvěřit. Cože? Dítě? Se mnou? Musel jsem tu novinu rozdýchat. Vstal jsem a zhluboka dýchal. Otočil jsem se na Francescu a zvednul jí do vzduchu a začal se s ní točit. 

"Já budu táta!" Zakřičel jsem na celé kolo a políbil Francescu, která byla v šoku z mé reakce. "Miluji tě." Zašeptal jsem a položil jí na zem. 

Jin se nám nějak rozjel :D ale co.