BTS- Revenge

24 disappointments

Flashback:

Zaparkoval jsem v garáži, zamkl auto a běžel s kufry po schodech směrem k bytu. Vsunul jsem klíč do zámku a jemně jím otočil. Pomaličku jsem otevřel dveře a vešel do bytu.

Bylo tu naprosté ticho. Najednou vyšla z pokoje Lilien.

" Ahoj" Zašeptala a odhrnula si vlasy z obličeje.

"Ahoj" Odvětil jsem a můj úsměv opadl z mé tváře. Za Lilien se vynořil nějaký kluk, který byl do půl těla nahý. Sjel jsem jej pohledem a otázal se:" A to je kdo?" Nakrčil jsem obočí.

" To je Jimin." Vykoktala ze sebe. Byl jsem zaskočen. Naprosto šoková jsem kráčel do kuchyně, kde jsem se musel napít vody. Za nedlouho se vykotil ze své nory Tae. Překvapivě byl jenom ve spodkách a smrděl jako lehká děva.

"Ahoj Jine, ty jsi už doma?" Vyžmoulal ze sebe Tae a ospale si promnul oči.

"Ano jsem doma a nemohu uvěřit co se tu za ty tři dny mé nepřítomnosti stalo." Řekl jsem s nad zdvihnutým obočím.

"No já jsem většinu času byl v práci a Lilien..." Zastavil jsem jej a pronesl:" Ano a Lilien si sem vodí kluky." Uznávám začínal jsem žárlit. Rozhodl jsem se, že již nebudu pokračovat ve své žárlivé řeči a raději si vybalím věci. Otevřel jsem dveře ložnice a měl pocit jako, kdybych nalezl oázu klidu. Ulehl jsem na své lože, zabořil jsem hlavu do polštáře a užíval si klid. Vyrušilo mě hyhňání, které vycházelo od Lilien z pokoje. Naštvaně jsem vstal a rozrazil dveře jejího pokoje se slovy:" Je mi jedno co tu děláte za prasárny, ale já chci spát, takže.." Nedokončil jsem větu, protože jsem zpozoroval Lilien a Jimina nad učebnicí biologie. Nic hambatého tu nedělali. Rychle jsem zavřel dveře a zhluboka se nadechl. Jine, co to děláš! Plácl jsem se do hlavy.

"Snad, nežárlíš?" Řekl posměvačně Tae, když spatřil můj vyděšený výraz.

"Ne, nežárlím." Má odpověď zněla sebejistě, ale uvnitř jsem byl pěkně rozohněný. 

Z pohledu Jimina:

"Co to bylo?" Otázal jsem se Lilien, která byla začtená do jednoho nudného odstavce v knize. 

"To byl Jin." Odvětila a dále se věnovala čtení. 

Přisunul jsem se k Lil a políbil jí do vlasů. "Jimine" Řekla a odtáhla se. "Měli bychom se věnovat učení." Nakrčila obočí. " Vždyť už to umíš celé na z paměť." Zašeptal jsem a začal jí líbat na krku. Ona zabouchla knihu a prohloubila naše polibky. Vzdychala mi do polibků a přitom mě hladila na hrudi. 

Z pohledu Lilien:

Věděla jsem, že to není vůči Jungkookovi pěkné, ale něco uvnitř mě toužilo po Jiminovi. Líbala jsem jej jako smyslů zbavená. Položil mě na postel a začal opečovávat můj krk. Z krku se přesunul na má prsa. Prohnula jsem se v zádech a hlasitě zavzdychala, když v tom jsem spatřila Jungkooka. Jako kdyby mi přestalo bít srdce. Rychle jsem se posadila na postel a sundala ze sebe Jimina. Do očí se mi nahrnuly slzy. Ublížila jsem mu. Co jsem to za člověka. 

"Lil, děje se něco?" Otázal se nechápavě Jimin.

"Měl bys jít." Řekla jsem a rozplakala se.

"Lil, já to nechápu." Pohladil mě po vlasech. 

"Co na tom nechápeš. Jdi pryč. Vypadni!" Rychle jsem vstala z postele, hodila po Jiminovi jeho věci a vykopla ho z bytu. Následně jsem se zamkla v pokoji, plácla sebou na postel a začala plakat. Vzlykala jsem a nadávala si, když v tom mě někdo pohladil po vlasech a posadil se vedle mě na postel. Zvedla jsem hlavu a spatřila Jungkooka. Na jeho tváři nebyla zlost ani sebemenší náznak nějakých výčitek. 

"Lilien, udělal jsem ti někdy něco?" Otázal se po chvíli. Zdvihla jsem hlavu a pohlédla Jungkookovi do očí. "Proč mi to děláš?" Jeho otázky pokračovaly. Nezmohla jsem se na jedinou odpověď. Cítila jsem se hrozně. "Jungkooku...já ... " Nemohla jsem dokončit větu, protože jsem začala znovu usedavě plakat. Pohladil mě znovu po vlasech a vstal z postele. Byl na odchodu, když jsem jej uchopila za ruku a otočila ho k sobě. "Nehoď, prosím." Zašeptala jsem a objala ho. "Lilien, nedělej mi to ještě těší. Bolí mě srdce z toho, že on ti dal něco co já ti nemohu dát. Nechci ti ublížit, ale teď si mému srdci ublížila ty. Já to pochopím. Nemusíš mi nic vysvětlovat." Poté se mi vyvlékl ze sevření a zmizel.