BTS- Revenge

16 don't be sad

Bylo to úžasné. Natiskla jsem se na Jiminovu hruď a nechala se unášet. Cítila jsem, jak mu buší srdce, které mě svým tlukotem uspávalo. Příjemě foukal chladný vánek, díky kterému jsem se zatřásla. Jimin si mě k sobě více natiskl a jeho dlouhý kabát zanedlouho pohltil mou maličkost.  Zdvidhla jsem hlavu a zadívala se do Jiminových očí. I když jsme si řekli, že jsem jen kamarádi, bylo vidět, že dřív nebo později uděláme něco, čeho budeme oba litovat.

xxx

Vrátila jsem se domů a zpozorovala Jina na gauči. Přisedla jsem si k němu a objala ho. Jin mi přejel konečky pratů přes záza a odendal mé paže z jeho těla.

" Lilien, zítra ráno odjíždím." Řekl sklesle. " Já vím Jine." zašeptala jsem. " Vrátím se nejdříve, tak za tři dny." Zamumlal a náledně vstal. Nezmohla jsem se ani na jedno slovo. Bylo mi do pláče. Mám ho ráda a jsem zdrcená z pohledu na jeho smutný obličej. Po tváři mi stekla první slza a já se následně rozbrečela.

" Lil, co se děje?" Otázal se Tae, který právě vylezl ze sprchy.

" Bráška...já jsem tak nešťastná." Teď už mi slzy tekly proudem po tváři.

" No tak se mi svěř. Jestli ti ubližuje nějaký kluk, tak ho osobně vykastruji." Řekl a začal se smát.

"Ne Tae." Zašeptala jsem a vstala z gauče a šla spát. 

xxx

Z pohledu Jina:

Okolo šesté hodiny ráno jsem vstal. Provedl ranní hygienu, najedl se, sbalil si zbytek věcí a následně za sebou zabouchl dveře. Nasedl jsem do auta a vyrazil. Cestou jsem přemýšlel o tom, jaké bude setkání s otcem, kterého jsem dva roky neviděl. Upřímně, mám jisté obavy. Otec mi suše do telefonu naznačil, že je to má  vina, že maminka zemřela. Prý zemřela žalem, ale já moc dobře vím, že zemřela na rakovinu, která byla v pokročilém stádiu, takže jí už lékaři nedokázali pomoct. Začaly mi stékat slzy a já se začínal litovat. Ne, není to má vina. Zapnul jsem si rádio a poslouchal nové hity, které stály za lidský exkrement. Vypnul jsem tu hovadinu, díky které jsem se přestával soustředit na řízení a pokračoval v polemizování nad matčinou smrtí. 

O dvě hodiny později jsem dorazil před náš rodinný dům. Zaparkoval jsem své autíčko a váhal zda mám vylézt z auta. Nakonec jsem se odhodlal a otevřel dveře. Vylezl na silnici a vyndal si své zavazadlo z kufru auta. Pohlédl jsem na náš dům a zhluboka se nadechl. Zazvonil jsem u dveří a čekal. Po chvíli otevřel můj otec. 

Jin prožívá těžké chvíle. Jeho otec ho viní ze smrti jeho matky a to ještě neví, že tento muž chová tajemství.