Dreaming? h.s

13. Hold my hand

,,Ne, nedělej to" Kroutila jsem hlavou, když mě chtěl Harry chytit a hodit do bazénu. ,,Proč? Bude to fajn, neboj." Zasmál se.
      ,,Ne, nebude. Harry já nemůžu do vody." Snažila jsem se znít v klidu i když se čím dál tím víc přibližoval.
      ,,Proč ne?" Naklonil hlavu na stranu. Byl jak štěně. ,,No...nemůžu" Bože...kdy to ten tupej květák pochopí.
      ,,Nechápu" Měl hlavu pořád nakloněnou. ,,Ode dneška nemůžu do vody. A nebudu moc alespoň čtyři dny." Nevím jak víc mu to vysvětlit. Prostě takový ten dívčí problém jednou za měsíc. ,,Oh...aha." Kývl hlavou. ,,Už chápu" Zněl z toho docela nadšeně.
      ,,Jsi hlavička, Harryote." Nazvala jsem ho divnou
přezdívkou. ,,Harryote?" Nadzvedl pobaveně obočí. ,,Jo, problém?"
     ,,Trochu jo, je to divný." Díval se mi do očí, ale já jemu na rty. Neberte to tak, že bych ho chtěla políbit. To ne. Ale když mluvím s lidmi, koukám se jim na rty. Příjde mi, jako kdybych jim pak lépe rozuměla.
,, Co?" Zeptal se z ničeho nic. ,,Co, co?" Nadzvedla jsem jeden koutek úst, když to samé udělal Harry.

,,No proč se na mě tak koukáš?"

,,Ne, ty se na mě koukáš." Zakroutila jsem hlavou.

      ,,Fajn, tak koukáme navzájem" Měl pořád ten stejný výraz v obličeji.

      ,,Ne, protože já nekoukám." Tentokrát jsem to vyhrála.

      ,,Máš zajímavý přízvuk." Změnil téma.

       ,,Nevím, jestli to brát jako kompliment, nebo jako urážku." Nadzvedla jsem jeno obočí.

      ,,Já nevím. Spíš jako kompliment." Pokrčil rameny. ,,Přemýšlel jsem už v letadle, jestli ti to říct nebo ne." Zasmál se.

     ,,Když už jsi začal o tom letadle. Jak ses dostal mezi mě a Anet?" Zajímalo mě to už od doby, co jsem ho viděla poprvé. Tedy od doby, co jsem ho ošahávala. Teď mi to příjde vtipné. No...předtím nepřišlo.

    ,,Odešel jsem z první třídy, protože tam byla nějaká fanynka. Furt křičela." Zasmál se a já ho dál poslouchala. ,,Buďto měla odejít ona, nebo já. Tak jsem ji dal podpis a odešel jsem." Dovyprávěl příběh a zasmál se.

    ,,Proč jsi odešel ty? Mohla jít ona." Kybych byla v první třídě, nikdo by mě otamtud nedostal.

     ,,Nevím, už mě to tam nebavilo. Jsou tam někdy takový namyšlení de-" Nedořekl, protože jsem ho zastavila. ,,Dobrý, chápu." Zasmála jsem se.

,,Fanynky takhle vyšilují pořád?" Asi bych to nezvládada. Mít tak moc fanoušků.

,,Většinou, ale mám je rád. Bez nich by se mi nesplnil sen. Vlastně ani klukům." Usmál se. Má tak hrozně nakažlivý úsměv. Nutí mě se usmívat taky. A ty ďolíčky, rty a smaragdově zelené oči. Ahhh. Bože Lauren nech toho! Je to hvězda...Z toho nic nebude. Ozvalo se podvědomí. Sakra ty buď ticho. Ale má pravdu. A navíc, nic k němu necítím. Možná kamarádství. A je pohledný. Sakra hodně pohledný.

,,Jdeme dolů?" Zeptal se a chtěl mi chytnour ruku. Kamarádsky. Ale já se mu rukou uhla. Nechci nic pokoušet.

,,Jo, jasně." Usmála jsem se nervózně a vyšla jsem z pokoje po schodech dolů. Je tady takové vedro. Že jsem nezůstala doma, v pokoji mám větrák.

,,Pozor skáču!" Zakřičel Harry a skočil do vody. Voda díky jeho skoku šplouchla na Liama, který se ve vodě nejspíš snažil nezničit si účes. To jsem odhadla díky tomu, že měl hlavu z vody venku jak žirafa.

,,Jsi synem smrti, Styles!" Skočil na Harryho a začala vodní bitva. Byla to sranda, dokud Liam nchtel Harryho potopit do vody, ale Harry uhnul hlavou a bouchl se čelem dost silně o kraj bazénu.

,,Dobrý Harry?" Zaptal se starostlivě Liam. A ostatní jen přihlíželi. Harry kývnul hlavou, že je v pohodě.

,,Harry krvácíš." Podala jsem mu ruku, kterou chytl a vylezl ven. ,,Anet přineseš mi prosím lékárničku?" Zeptala jsem se Anet, když jsem koukala, jak moc velká je Harryho rána na levé straně čela.

,,Anet mi podala lékárničku a já z ní vyndala vatový tampónek a dezinfekci.

,,Tak to brzdi! Tohle mi na čelo dávat nebudeš." Kroužil prstem okolo dezinfekce. ,,Harry jestli mě nenecháš dát ti to na ránu tak-" Nevěděla jsem co říct. ,,Tak co?" Zašklebil se. ,,Prostě buď ticho." Zakroutila jsem hlavou dala mu tampónek s dezinfekcí na čelo. Harry sykl bolestí a chytl mi mou volnou ruku. Trochu ji zmáčkl, ale ne moc. Jeho dotyk ve mě způsobil takový příjemný pocit. Jemně jsem je pousmála.

,,Proč se usmíváš?" Zeptal se Louis provokativně a s podivným úšklebkem na tváři. A jsem v pasti. ,,Protože je Harry jak malé dítě." Protočila jsem očima. "No to určitě" Vyčetla jsem z Loisových rtů. Na kterých stále panoval úšklebek. "Sklapni, nebo se ti něco stane." Naznáčila jsem rty zase já jemu a asi rozuměl. Radši se podíval jinam a zmlkl. Hodnej kluk.

Harrymu jsem už jsem zalepila ránu náplastí. ,,Možná tam budeš mít menší jízvu." Oznámila jsem mu a odešla jsem s lékárničkou pryč.

Lékárničku jsem uklidila na své místo do skříňky v kuchyni a šla jsem nahoru do svého pokoje. Tam jsem si na sebe oblékla bílé tílko, které jsem zastčila do modrých, džínových kraťasů. Dole u dveří jsem si ještě nasadila bílé tenisky.

Outfit:

Pak jsem ještě skočila na zahradu. ,,Jdu se projít. Do dvou hodin budu tady." Oznámila jsem a než kdokoliv stačil něco namítnout, byla jsem venku.