15. Sleeping beauty

142 12 0
                                    

Probudila jsem se do tmy. Podívala jsem se na telefon, který mi ležel vedle ruky a podívala jsem se, kolik je hodin. Byla jedna hodina po půlnoci. Tak to jsem moc nedomyslela. Teď neusnu. Zavolám kamarádům z česka, když mají ráno.

Po té, co jsem je všechny obvolala byly čtyři. Vykulila jsem oči. Alespoň to rychle utíká.

Došla jsem si do kuchyně pro balíček chipsů a sedla jsem si s nimi ven na balkón. Přes skleněné dveře do Harryho pokoje jsem mohla díky rozsvěcené lampičce vidět, jak spokojeně oddychuje s pootevřenou pusou. Ruku měl pohozenou přes druhou část postele. Neviděla jsem v jaké poloze má ve spánku nohy, protože tam světlo z lampičky nedosahovalo.

Kdyby jeho přítelkyně věděla, že ho sleduji při spánku, asi by mi oholila obočí a s ním i vlasy.

Vypadal tak spokojeně, že jsem si ho musela vyfotit. Zapla jsem foťák na mém telefonu a přiblížila ho na spícího Harryho. Vyfotila jsem ho a s jemným smíchem jsem položila telefon na své nohy, protože jsem neměla kapsy.

* * * *

Ráno jsem se probudila na zvuk budíku. Vždyť já mám jít do práce! Zbrkle jsem vstala a ryhle jsem utíkala do koupelny. Rychle jsem se osprchovala. A vykonala ranní hygienu. Do pokoje jsem přišla jen v ručníku.

Na sebe jsem si vzala nečekaně spodní prádlo. Takové triko- šaty( vážně nevím, co to je) Z pod postele jsem vyndala krabici od bot a z ní vyndala nové boty. Černé kozačky, které sahaly až na kolena.

Outfit:

Z vlasů jsem si udělala drdol a rychle jsem se nalíčila

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.

Z vlasů jsem si udělala drdol a rychle jsem se nalíčila. Vzala jsem si kabelku, do té jsem rychle hodila malý svazek klíčů, peněženku, telefon a sluchátka.

Jenže jak se tam dostanu. On by nebyl takový problém jak. Ale já zapomněla, kde ta kavárna je. Bože. Jediný, kdo ví, kde se kavárna nachází je Harry.

Já: Harry? Udělal bys pro mě něco?

Harry: Cokoliv

Já: Dneska mám první den práce v té kavárně. Mohl bys mi prosím říct jméno ulice? Zapomněla jsem, kde je.

Harry: Rovnou tě tam odvezu.

Já: To nemusíš

Harry: Ale já chci. Jdi k našemu domu.

Po této zprávě jsem běžela do kuchyně, kde jsem si vzala jen jablko a utíkala jsem ven k Harryho domu. Než přišel, stihla jsem jablko sníst a vyhodit do odpadkového koše na ulici.

Když Harry přišel, na tváři mu pohrával vřelý úsměv. Na očích měl nasazené sluneční brýle. A na sobě pro něj typické bílé triko, černé džíny a hnědé boty, které nosí neustále. Co mě ale nejvíc zaskočilo, byl šátek, který mu stahoval vlasy z obličeje.

Dreaming? h.sKde žijí příběhy. Začni objevovat