32. Gym

95 9 1
                                    

Ležela jsem v posteli. Za celou dobu od toho "incidentu" jsem vylezla z pokoje jen jednou. A to, abych se rozloučila s tátou.

Teď v té posteli Ležím znovu. Nebo spíš sedím. Cítím se tak trapně. Když mi tu pusu nechtěl dát, tak proč to dělal? Mohl mě ušetřit tohoto pocitu.

Co myslel tím "Nechci, aby se ti něco stalo?" Jediné, co se mi stalo, je láska k tobě, ty idiote!

Nahlas jsem vydechla a s rukama zapleténýma ve vlasech jsem si ze sedu na tu postel lehla.
Proč se tohle děje zrovna mně? Proč nemiluju třeba Marka? Ten je ochotný mě vzít i na rande...

Nebrečela jsem...dobře, možná mi trochu slzí oči...a co jako?

Potřebuju si trochu provětrat hlavu. A taky si trochu zacvičit. Za tu dobu, co jsme v Americe jen ležím a žeru jako prase.

Půjdu si zaběhat.

Zvedla jsem se z postele a přešla jsem ke své skříni, ze které jsem vytáhla své sportovní oblečení.

Sport Outfit:

Přes to jsem si ještě natáhla volné bílé tílko

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.

Přes to jsem si ještě natáhla volné bílé tílko.

Oblečená jsem sešla schody, v obýváků pořád všichni seděli.

,,Kam jdeš?" Zeptala se Anette.

,,Navštívit královnu." Přetočila jsem pobaveně očima.

,,Jdu si zaběhat." Uchechtla jsem se. Šla jsem se napít vody, než vyjdu z domu.

Měla jsem tam skleničku ještě z minula, nalila jsem si do ni vodu a vypila ji do dna.

Hned po tom jsem se vydala zpět. Ale něco mi tu nesedělo. Říkala jsem před tím, že tam byli všichni? Protože tu Harry není.

,,Kde je Harry?" Zeptám se s hraným nezájmem při zavazování tkaniček u svých bot.

,,Volala mu nějaká kočka, tak odjel." Řekl posměšně Louis a dál dělal něco na telefonu.

,,Aha." Řekla jsem. ,,Tak já jdu, zbohem." Zabouchla jsem za sebou slině dveře a naštvaná se rozběhla pryč od domu.

Ten kluk je neskutečný. Možná není takový, jaký jsem si myslela, že je.
Tak moc mě to mrzí.
Jednu chvíli mě líbá, pak toho lituje, a pak si někde užívá s jinou holkou.

Nechala jsem svým myšlenkám volný průstup a dál jsem běžela přímo za nosem. Vlastně ani nevim, kam jsem běžela. Ale když jsem na jedné z budov uviděla veliký napiš "Posilovna" Rozběhla jsem se k ní. Z malé kapsičky v legínách jsem vytáhla peníze, které jsem si tam před tím strčila, zaplatila jsem si vstup na hodinu a rychlím krokem jsem se vydala k boxovacímu pytli.

* * * * *

,,Pozor, pozor. S takovou nám buď to zničíte ten pytel, nebo si zlomíte ruku." Slyšela jsem za sebou smích nějakého muže.

,,Máte si je pořádně přidělat. A o moje ruce si nedělejte obavy." Přestanu v bušení do pytle a pokrčím rameny.

,,Dobře." Zašeptal.

Rozhlédla jsem se okolo. -A panebože. Buďto jsem už posedlá, nebo narušená, ale právě sem vstoupil Harry.
Tohle je blbá náhoda. Hodně blbá.
Nebudu si ho všímat a nebudu koukat jeho směrem. Třeba si mě nevšimne.

,,Přemýšlel jsem, jestli toto úžasné tělo někomu patří." Řekl slizce. Fuj.

,,Patří mně." Řekla jsem ironicky.

,,Ale já myslel, jestli patří nějakému-" Nestihl to doříct.

,,Ano- patří." Přiřítil se Harry. Slyšel to? Tohle se děje jen ve filmech. Ať jde pryč.

,,A ty jsi kdo?" Zeptal se kluk, kterého jmého ani neznám.

,,Její-" Začal Harry.

,,Harry!" Zavrčela jsem.

,,Jsem její Harry- počkat co?" Zatvářil se vtipně.

,,Chci, aby jsi šel pryč." Zavrčela jsem.

Ten kluk nás jen pozoroval.

,,Nebo víš co? Pujdu já, už tu stejně za chvíli budu hodinu." Strčila jsem do Harryho lehce a odešla jsem odtamtud co nejrychleji to šlo.



NEKONTROLOVANÉ!

Dreaming? h.sKde žijí příběhy. Začni objevovat